Akutní radiační syndrom

Nemoc z ozáření je termín pro poškození tkání, které je způsobeno vystavením nadměrné radiaci, tedy ionizujícímu záření, po krátkou dobu.

akutní radiační syndrom

Vznik příznaků otravy radiací je podmíněn poškozením buněčného cyklu, dělení buněk. Na tomto principu funguje i radioterapie. Mezi první potvrzené oběti záření patřili německý chemik Giesel, Marie Curie-Sklodowská a Henri Becquerel.

Účinky radiace, ozáření

Při vystavení ozáření dochází k průchodu částic tkání, buňky jej mohou plně nebo částečně absorbovat, pro absorbované množství se používá jednotka gray (Gy).

Záření poškozuje buňku a její DNA přímo či nepřímo, kdy jeho účinkem vznikají volné radikály, které dále poškozují buněčnou DNA.

Nejvíce jsou citlivé na ozáření tkáně, v nichž dochází k obměně, dělení buněk, tj. kostní dřeň, pohlavní orgány, střevní výstelka. Naopak nejodolnější jsou tkáně, kde dochází ke sporadickému buněčnému dělení, tj. srdeční sval a centrální nervová soustava.

Nemoc z ozáření má několik stádií, délka a závažnost jednotlivých fází je závislá na dávce záření.

  • Prodromální fáze ‒ je období, kdy organismus reaguje bezprostředně na ozáření. Projevuje se nejčastěji nevolností, zvracením, nechutenstvím. Pokud jsou dávky záření vyšší, může to být i bolest hlavy a průjem. Při vysokých dávkách záření, tj. nad 6 Gy, může ovšem dojít již v této fázi k vážnému poškození organismu a poruchám nervového systému.
  • Latentní fáze ‒ v této době dochází k úplnému nebo částečnému vymizení obtíží, jež se vyskytly v prodromální fázi.
  • Manifestní fáze ‒ po období zlepšení dochází k plnému propuknutí nemoci. Postižený trpí únavou, třesavkou a horečkou, časté je krvácení z nosu a dásní, tvoří se vředy na sliznici úst, vypadávají vlasy, chlupy. Přítomen je i průjem. V důsledku utlumení imunitního systému je zvýšená náchylnost k infekcím. Při velmi těžkých otravách radiací v této fázi pacient umírá.

Akutní nemoc z ozáření má několik forem:

Hematopoetická (dřeňová) forma

Je charakterizována útlumem krvetvorby při celotělové dávce 2‒10 Gy, je snížena obranyschopnost, časté jsou krvácivé stavy v důsledku nedostatku trombocytů (krevních destiček).

Gastrointestinální (střevní) forma

Při této formě chybí latentní fáze, projevuje se nevolností, zvracením, průjmy, i krvavými, paralytickým ileem (zástavou peristaltiky). Vzniká v důsledku ozáření dávkami 10‒50 Gy. V případě vyšší dávky umírá postižený na tento syndrom dříve než na syndrom hematopoetický.

Pulmonální (plicní) forma

Tato forma se projevuje při dávkách 10 Gy. V první fázi se objevuje otok plic se zánětem, v pozdní fázi pak vyvíjí fibrotické změny. Postižení plic se projevuje dechovou nedostatečností, horečkou, kašlem.

Kardiovaskulární (srdečně-cévní) forma

Srdeční sval je proti záření poměrně odolný. Poškození se objevuje až při ozáření v celkové dávce 40 Gy. Dochází k degeneraci svalových vláken a fibróze. Perikard je k záření citlivější, dochází v něm ke vzniku výpotku.

S nemocí z ozáření je poničena také výstelka cév, tím se uzavírají cévy a dochází ke snížení průtoku krve a nedokrevnosti tkání

Centrálně-nervová forma

Je nejtěžší formou akutní nemoci z ozáření. Končí vždy smrtí, a to i během několika hodin. Akutní cerebrovaskulární syndrom se rozvíjí při celotělovém ozáření vyšším než 50 Gy.  V takovém případě je smrt nevyhnutelná a přichází do 48 hodin. Příznaky spojené s touto formou jsou horečka, pokles krevního tlaku, dezorientace, zmatenost. Může přijít mírné zlepšení, ale pak se dostaví obtíže s dýcháním, horečky, průjmy a končí to kardiovaskulárním šokem.

Reakce dalších orgánů

  • Kůže: radiodermatitidy ‒ záněty kůže s olupováním, ztráta ochlupení. Při těžké otravě ozářením se tvoří puchýře, otoky zanícené kůže, vředy, při dávkách nad 25 Gy propadá kůže nekróze, hojí se jizvou.
  • Lymfatické orgány a tkáň: Lymfocyty jsou velmi citlivé k ozáření. Již při malých dávkách dochází k jejich vymizení z lymfatických uzlin. Může však dojít i k paradoxní reakci a pomnožení lymfocytů, ale s vadou chromozomů.
  • Oko: při akutní nemoci z ozáření se vyvíjí změny ve sklivci, který se stává hustým a zrnitým, rozvíjí se šedý zákal a je poničena sítnice.
  • Ucho: vlivem radiace dochází k otokům, překrvení součástí ucha a jeho zánětům.
  • Pohlavní orgány: ozářením nejvíce trpí vaječníky a varlata, nemoc z ozáření tak vede ke sterilitě.

Prevence otravy radiací

  • Dostatečná ochrana proti radiaci, zodpovědné chování atd.
  • Je potřeba si uvědomit, že síla záření klesá se vzdáleností od zdroje záření.
  • Je možné stínit, tj. použít olověné desky, materiály s olovem, barytové omítky.
  • Zkrácení doby pobytu v oblasti radiace snižuje poškození

Pozdní následky z ozáření

I pokud se postižený z akutní otravy radiací vyléčí, může po letech latence dojít k rozvoji nemocí, jakými jsou různé nádorové nemoci ‒ leukémie, karcinomy štítné žlázy, kůže, plic aj. Dále se mohou rozvíjet genetická poškození, které se projeví až v dalších generacích, tedy u potomků postiženého radiací.

Diagnostika nemoci z ozáření

  • Anamnéza ‒ pobyt v místě radiace
  • Údaje z dozimetru
  • Krevní odběry ‒ krevní obraz
  • Odběry kostní dřeně
  • Cytogenetická vyšetření
  • Léčba akutní otravy z ozáření:
  • Je hlavně podpůrná ‒ je nutné zajistit pobyt ozářeného v neinfekčním prostředí, hemoterapie, tj. náhrada krevních buněk, antibiotická léčba, úprava vodního a minerálového hospodářství, krytí a dostatečná dezinfekce ran, podávání sterilní potravy.
Autor: Drahomíra Holmannová


 

comments powered by Disqus