Dětský autismus

Autismus se řadí mezi velmi vážné poruchy mentálního vývoje dítěte, které jsou celoživotní. Patří do tzv. nemocí autistického spektra. Do těchto nemocí patří – dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, Rettův syndrom a jiné. Název autismus pochází z řeckého „autos“, což znamená sám nebo já.

Dětský autismus

Autistické děti trpí vrozenou poruchou některých mozkových funkcí na neurobiologickém podkladě. Autismem jsou častěji postiženi chlapci nežli dívky. Udává se, že poměr je 3-4:1. V ČR se vykytuje cca 15-25 případů autistických na 10 000 narozených dětí. Diagnóza bývá většinou velmi časná, projevy jsou výrazné a nezaměnitelné.

Autisté mají problémy s porozuměním toho, co vidí, prožívají i slyší. Mají narušenou schopnost komunikace, sociální integrace atd. Mezi projevy a vážností choroby jsou mezi autisty značné rozdíly a k autistům a je tedy nutné k nim přistupovat individuálně.

Příčiny vzniku

Přesnou příčinu autistické poruchy se zatím nepodařilo objasnit. Udává se, že příčina vzniku je multifaktoriální. Roli hrají geny, rizikové faktory v těhotenství – infekce, vystavení chemickým působkům a lékům, před- a porodní komplikace. Množí se i názory, že zde mohou hrát roli i alergie či potravinové nesnášenlivosti.

Projevy

Sociální dovednosti

Autisti mají narušenou schopnost porozumět neverbálnímu chování – gestům, mimice, očnímu kontaktu, který nejsou schopni opětovat. Dávají přednost perifernímu pohledu před přímým. S autismem je spojená i neschopnost vytvářet vztahy, sdílet své zájmy, pracovat v kolektivu aj. Autističtí lidé postrádají empatii, nesoucítí, preferují samotu a k lidem se chovají jako k věcem. Mohou však být i autisté, kteří mají rádi kontakt s lidmi.

Komunikace

Autismus se vyznačuje opožděným vývojem řeči, někdy se dokonce ani nevyvine. S takovými autistickými dětmi je potřeba komunikovat pomocí gest, obrázků, symbolů aj. V případě vyvinutí řečových schopností jsou tyto značně omezené, často je provází chudá slovní zásoba, spíše užívají stereotypní opakování slov, nebývají schopni iniciovat a udržet smysluplný rozhovor. A i když se zdá, že mají bohatou slovní zásobu, je pravděpodobné, že nejsou schopni rozpoznat smysl toho, co vlastně říkají. V komunikaci je také problém nechápání souvislostí či generalizace/zobecňování. Např. naučí-li se říkat slovo strom nad obrázkem javoru, jedině javor bude stromem. Určité slovo je u autistů spjaté s danou věcí, předmětem. Řeč autistických dětí je zatížena i špatným používáním osobních zájmen.

Představivost, zájmy a hry

U postižených autismem je typické zaujetí pro jednu nebo více činností či pro předmět a o ostatní nejeví zájem. Bývají např. fascinování pohybem – roztáčením hraček, otevíráním a zavíráním dveří. Upřednostňují stereotypní, rutinní činnost. Špatně snášejí jakékoli sebemenší změny.

Pohybové schopnosti

Autistickým dětem často chybí koordinace pohybů, je nerušena jemná motorika.

Smyslové vnímání

S autistickými dětmi je nutné být opatrný, pokud jde o smyslové podněty. Často jsou přecitlivělé třeba na zvuk, světlo, dotyk, pach. Na takové podněty pak reagují nepřiměřeně, vztekle, bojácně…

Emoce a chování

U autistů je možné sledovat nepřiměřené a bezdůvodné emocionální reakce – bezdůvodný pláč, vztek, smích, úzkost. Nebezpečná je potom absence strachu. Z toho vyplývá i problémové chování projevující se agresivitou vůči druhým i sobě samému, neschopnost koncentrace, problémy se spánkem či jídlem.

Mentální schopnosti

Autisti mívají omezené mentální schopnosti až mentální retardaci různého rozsahu. Problematická bývá paměť. Mívají velmi dobrou krátkodobou paměť – dokáží opakovat rozhovory, kterým nerozumí, ale vybavit si věty či slova po delší době již nedovedou. V dlouhodobé paměti se udrží jen to, co je podložené např. obrázky.

Terapie

U terapie autismu je kladen důraz na začlenění autistického dítěte do společnosti, schopnosti tolerovat změny, učit se různým dovednostem aj.

Jsou vytvářeny speciální pedagogické programy zaměřená na chování a interakce s okolím. Provádí se nácvik sociálních dovedností a komunikace. Vhodné jsou též metody jako hippoterapie, canisterapie, biofeedback aj. Vždy v závislosti na stupni postižení a stavu autistických dětí. Do terapeutických aktivit jsou zapojování i rodiče, neboť proces učení a správných návyků je nutné provádět stále.

Dále se mohou využít v léčbě autismu i farmaka, jejich využití je spíše doplňkové, např. ke zklidnění dítěte.

Prognóza

Důležitá je časná diagnóza a práce s autistickými dětmi od raného dětství, kdy mohou být zařazovány do speciálních programů, center rané péče, specializovaných školek… Pak je možné u autistů s méně vážnou poruchou zlepšit samostatnost, sebeobslužnost, jejich schopnost učit se a začlenit se. U většiny autistů však nedojde k takovému zlepšení, aby byli schopni samostatného života, a jsou trvale závislí na rodině či ústavní péči.

Autor: Drahomíra Holmannová

Mohlo by vás také zajímat

pletení a háčkování