Stres

Jako stres se označuje reakce na situaci, kdy je organismus vystaven nějaké zátěži, situaci, kterou vyhodnotí jako nebezpečí, kdy hrozí poškození organismu, integrity či identity. Aby se organismus s touto situací vyrovnal, musí zapojit ochranné mechanismy. Pod stresem se tedy skrývá nespecifická reakce organismu, která probíhá jako tzv. adaptační syndrom. Ten se projeví psychickými a fyzickými reakcemi. Stres se často dělí na psychický a fyzický, ale oba jsou vzájemně propojené, co začíná jako fyzický stres, vyvolá i reakci psychickou, a naopak.

Stresová situace

Stresová reakce je vývojově zakódovaná příprava organismu na boj nebo útěk. Jsou při ní přítomné změny neuro-humorální a metabolicko-funkční. Takový typ podnětu, který vyvolává stresovou reakci, nazýváme stresorem.

  • Stresory fyziologické – bolest, nemoc, úraz, strádání, nenaplnění základních životních potřeb – nedostatek jídla, vody, okolní podmínky – teplo, zima, hluk, kouř, toxiny aj.
  • Stresory psychické – mohou jím být veškeré podněty, které člověk vnímá jako náročné, ohrožující…, jsou to negativní emoce, strach z nesplnění očekávání, přetížení, úzkost, únava aj.
  • Sociální stresory – tlak společnosti, závažné životní události – úmrtí v rodině, rozvod, narození dítěte, hádky.

Odolnost proti stresu je čistě individuální.

Stádia stresu

Reakce, která následuje v organismu při zátěžové situaci, se u lidí neliší, jsou podobné a má tři části.

Poplachová fáze – jedná se o rychlé zmobilizování organismu k obraně, útěku, udržení organismu v pohotovosti. Aktivuje se sympatický vegetativní systém, vyplavuje se adrenalin, noradrenalin, kortikosteroidní hormony (stresové hormony) a další mobilizující substance. Výsledkem je:

  • zvýšení tepové frekvence,
  • zvýšení svalového napětí i síly – svaly jsou více prokrveny,
  • snížení prokrvení orgánů dutiny břišní,
  • zrychlení dechu a zlepšení okysličení,
  • zúžení cév a aktivaci krevní srážlivost pro případ poranění,
  • rozšiřují zornice,
  • snižuje se vnímání bolesti,
  • zvyšuje se pocení,
  • mění se metabolismus živin – jsou mobilizovány zásoby glukózy ve formě glykogenu, syntetizuje se nově glukóza,
  • plýtvání zdroji a energií,
  • zlepšuje se hmat a vnímání.

Fáze adaptace – zvládání, tato část stresové reakce je založená na přizpůsobení se. Mizí bouřlivé reakce předešlé fáze stresu a tělo je lépe schopno hospodařit s energií. Budují se nové účinné obranné mechanismy, reakce, aby mohlo úspěšně bez poškození čelit tlakům. Je to časté u opakujících se stresů.

Fáze vyčerpání – obranné mechanismy již nejsou schopné správně fungovat, důsledkem může být nemoc – např. vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, psychické poruchy či syndrom vyhoření, deprese. Tato fáze může skončit i smrtí vyčerpáním organismu.

Rozeznáváme 4 dimenze stresu

  • Eustres – což je běžný aktivační stres, který nás žene kupředu, motivuje, po něm zavládne opět vyváženost – homeostáza.
  • Distres – jedná se o reakci na vysoce zátěžové okolnosti, které už označujeme za vyvolavače škodlivého stresu.
  • Hypostres – stresory vyvolávají malou odezvu. Organismus se na ně může adaptovat, zvyknout si.
  • Hyperstres –  stresory jsou natolik silné, že jdou již za hranice adaptibility organismu. Může se dostavit fyzické nebo psychické zhroucení, někdy i smrt.

Déle je možné stres dělit na akutní – trvající minuty až hodiny nebo chronický, který může trvat roky a také posttraumatický.

Příznaky stresu

Příznaky provázející stres jsou:

  • Fyziologické – jedná se o bušení srdce, bolest a sevření na hrudi, nucení na močení, sexuální dysfunkce, poruchy menstruačního cyklu, svalové napětí v oblasti šíje a zad, poruchy imunitního systému, svíravé bolesti břicha a průjem, bolesti hlavy a migrény, vyrážky a ekzémy, zhoršené zaostřování.
  • Emocionální – změny nálad, podrážděnost, nespavost, únava, úzkosti, poruchy paměti a soustředění, nadměrné starosti a trápení…
  • Behaviorální – neschopnost se rozhodnout, pracovat, práce ztrácí efektivitu, člověk se vyhýbá povinnostem, vymlouvá se, ztrácí chuť k jídlu, nebo se dostaví přejídání, sklon k požívání povzbuzujících a návykových látek, problémy s usínáním…

Změny v organismu doprovázející stres, které mohou přetrvávat

  • Stresová analgézie – jedná se o snížené vnímání bolesti. Při stresu jsou vylučovány i endorfiny a enkefaliny a mohou působit tzv. stresovou euforii.
  • Stresová hyperprolaktinémie – jedná se o stav, kdy je produkován hormon prolaktin. Ten působí tlumivě na pohlavní systém. Jeho vyšší hladina může vést k hypogonadismus – zmenšení pohlavních žláz a snížení produkce testosteronu, u žen pak k poruchám menstruačního cyklu. A u obou pohlaví tedy poruchy reprodukce.
  • Stresová hypertenze – krevní tlak se zvyšuje v reakci na vyplavení katecholaminů – adrenalinu, noradrenalinu. 
  • Stresová hyperglukagonémie – je přítomní zvýšena sekrece hormonu glukagonu slinivkou, tento hormon působí proti inzulinu. Zvyšuje tedy hladinu krevního cukru. Při stresu se zhoršuje diabetes
  • Stresová imunodeficience – kortikoidní hormony nadledvin snižují aktivitu imunitního systému, mají tlumivé účinky. Tím dochází zvýšené vnímavosti k infekcím, ale také zánětům a imunitní systém si také neporadí a nádorovými buňkami.
  • Stresová hyperfagie – přejídání spojené se stresem je spojené se zvýšenou hladinou endorfinů a neuropeptidu Y.
  • Stresové poškození trávicího traktu – jedná se hlavně o poškození sliznice žaludku, vlivem hormonů se zvyšuje i sekrece kyseliny chlorovodíkové a může dojít ke vzniku žaludečních vředů, ale také k pálení žáhy a ezofagitidě – zánětu jícnu.

Emoce při stresu spojené s vegetativními projevy

Negativní silné emoce, kdy převažuje sympatikus, tedy vyvolají stejné reakce jako 1. fáze stresové reakce a mnohdy ji i doprovázejí – stres se tedy může manifestovat takto:

  • Hněv jako projev agrese – dochází k redistribuci krve – hlavně do horní části, abychom mohly někoho ,,popadnout“, přidává se i zrudnutí tváře.
  • Strach – krev se redistribuuje do dolní části těla – nohou, abychom mohli v případě potřeby utéci. S touto emocí je také spojeno ztuhnutí, zblednutí, zvýšené napětí.

Negativní emoce, které se dostavují po fázi akutního stresu, jsou např. smutek nebo deprese, které jsou spojené se snížením energie, snížením metabolismu, svalového tonu – lidé jsou ochablí, převažuje parasympatikus.

Zvládání stresu – coping

Zvládání je buď zaměřeno na problém nebo na emoci. Pokud je řešení stresu zaměřené na problém, je snaha najít správná a účinná řešení zátěžové situace. Soustředění na emoci je v popředí v případě, že problém, který způsobuje stres nelze zcela vyřešit, odstranit, např. úmrtí blízkého člověka.

Při stresu je ten nutné dbát o duševní hygienu tj.

  • Pečovat o duši – vnímat, co si myslíme, své názory, představy, vědět, co od života chceme, co je naším cílem, smyslem života
  • Pečovat o tělo – správně a zdravě jíst, pít, věnovat se pohybu, umět správně odpočívat
  • Mít důvod žití

Prevence

Na omezení stresu je možné věnovat se různým relaxačním technikám, dechovým cvičením, sportu a pohybu vůbec, snížit požadavky sám na sebe, umět se ohodnotit, dokázat zahnat negativní myšlenky, pozitivně se naladit…  Věnovat se koníčkům, ale i odpočinku, umět se radovat i z maličkostí…

Postraumatická stresová porucha

Je psychiatrická diagnóza charakterizovaná úzkostnými stavy, vnucujícími se vzpomínkami, vyhýbání se mnohým situacím a jinými změnami chování a vnímání. Je následkem velmi stresující události.

Autor: Drahomíra Holmannová

Mohlo by vás také zajímat



 

comments powered by Disqus