Otrava mločím jedem
Letní měsíce nám nabízí vskutku pestrou řadu zážitků. Některé nás mile překvapí a na ně pak dlouho s povděkem vzpomínáme. Na jiné bychom nejraději velice rychle zapomněli. Nejinak tomu je v situaci, když se člověk v přírodě potká s nebezpečným živočichem. Tím je mlok skvrnitý.
Otrava vyvolaná směsí toxinů pocházející z mloka skvrnitého
Radostná pohoda je tu tam a banální situace se může rázem změnit v noční můru. Nikdo z nás si tím nechce určitě projít, ale přesto se to některým z nás může stát. V případě že tohoto středně velkého ocasatého obojživelníka vezmeme do ruky, nevyhneme se nepříjemným obtížím. Zpravidla jde například o svědivou kožní vyrážku. Pokud se tento jed dostane přímo do očí, pak člověk pociťuje intenzivnější pálení v očích. Stejný dopad to má i na sliznici.
Mlok skvrnitý je vybaven párovitými příušními žlázami. Ty se nachází po bocích těla. Právě v nich se tvoří směs toxinů (salamandrin, serotonin a batrachotoxin). Tyto jmenované látky se negativně podepisují jak na činnosti krevního oběhu, tak i na procesu srážlivosti krve.
Tento obojživelník má charakteristické zbarvení, kterým v přírodě dává všem najevo, že jde o nebezpečného tvora. Tento druh má černé protáhlé tělíčko s jedinečnými žlutými skvrnami, uzpůsobené krátké končetiny, dostatečně silný a pevný ocas. Jeho hlava je široká a placatá. Na této části těla si lze ještě povšimnout mírně vystouplých oček, tak i zakulacené tlamičky. Někteří exempláři mohou mít skvrnitou ozdobu probarvenou v odstínu pomeranče, popřípadě v sytě oranžovém či červeném tónu.
Mlok skvrnitý je nejrozšířenější zástupce rodu Salamandra. Dospělý jedince může dorůstat do délky až dvaceti centimetrů. Samec je menšího vzrůstu a také vyniká štíhlejším tělíčkem. Mlok skvrnitý je nejaktivnější od jara do pozdního babího léta. Zimní období tráví tento živočich pod zemí.
Mlok se svým nápaditým probarvením se ukrývá ve skalních štěrbinách. Zahlédnout jej můžeme také pod nejrůznějšími kameny. Dává přednost také kůře stromů, rozmanitým kořenům a spadlým větvím ze stromů. Dejme tomu že si skrýš najde v opuštěné hlodavčí noře. Nepohrdne ani malou podzemní dutinou, jež byla vytvořena zcela přirozenou cestou.
Mlok skvrnitý z čeledi mlokovitých je ohroženým druhem. Běžně se tento tvoreček dožívá v přírodě dvaceti let. Pokud je chován v teráriu, pak se dožívá až čtyřiceti let. Jeho domovem je dnes území České republiky. Tento druh mloka žije také v jižní a střední části Evropy, též i v západní oblasti Asie. Převážně se zdržuje v blízkosti nerozmanitějších vodních toků. Je častým obyvatelem vlhčích lesních ekosystémů.
