Otrava pasivně jedovatými rybami

Pod mořskou a sladkovodní hladinou se to jenom hemží nejrůznějšími rybami. Předpokládá se, že asi kolem pět set druhů ryb se vyznačuje typickou pasivní jedovatostí. Zvláště tyto ryby stojí jednoznačně za nejčastější příčinou klasických otrav, jež spadá do specifické kategorie. Tou je živočišný původ. Ten lze ze své podstaty pokládat za značně nebezpečný, poněvadž maso z ryb je pro člověka nepostradatelným zdrojem bílkovin, vitamínů, stopových prvků, esenciálních aminokyselin a omega-3 mastných kyselin. Rybí maso je lehce stravitelné a vyniká prvotřídní kvalitou. Dle statistiky se ve světě průměrně ročně uloví a také vyprodukuje na rybích farmách až sto milionů tun ryb.

Otrava pasivně jedovatými rybami

Pasivní formy jedovatých ryb mají tu jednu zvláštnost, že jejich jed začíná působit teprve až po konzumaci. Toxin bývá obvykle obsažen nejenom ve svalovině a vnitřnostech (mlíčí a játrech), ale i v kůži. Jedová látka v těle ryby je aktivní i po následné technologické úpravě. V odborných kruzích se této verzi otravy nijak neřekne než ichthyosarkotoxismus. Některé druhy ryb dominují svou osobitou jedovatostí pouze v určitou dobu. Nicméně na výskyt toxicity se významně podílí také lokalita, ve které se ryby pohybují. Na jejich potravinovém řetězci se objevují například drobné korálové rybky, které jim dodávají potřebnou jedovatou složku. Běžně se také stává, že se v rybím mase začíná tvořit vyšší koncentrace toxických látek. To se však děje až po smrti dotyčné ryby. Spouštěčem jsou vlastně biochemické pochody, jejichž výsledkem jsou toxické aminy.

Nebezpečná rybí pochoutka

Jde o nejvěhlasnější a současně nejedovatější ryby, které se řadí do čeledi čtverzubcovitých. Zatím bylo objeveno zhruba dvacet pět druhů těchto mořských živočichů, jež se nejčastěji vyskytují v mělkých pobřežních vodách jak Rudého moře, tak i indo-pacifického regionu. Zajisté pobývají také v zátokách nebo v oblastech lagun s korálovými útvary. Jejich úkrytem se stávají přírodně vytvořené jeskyně v útesech, velké houby či mořské rostliny. Jako potrava jim slouží rozmanití mlži, korýši, řasy a ježovky. Nepohrdnou ani korálem.

Tyto druhy čtverzubců převládají vysoce účinným jedem. Jde o tetrodotoxin, který se hromadí jak v játrech, tak i v pohlavních žlázách. Určitý obsah jmenovaného toxinu se akumuluje v samičích pohlavních buňkách, též i v mozku těchto obávaných ryb. Účinek smrtícího jedu nastupuje zhruba do několika málo minut, ale projevit se také může klidně do tři čtvrtě hodiny. Zprvu dochází k ochabnutí svalstva na obličeji. Následně se paralýza šíří dále do celého těla. V tomto případě se člověk udusí při plném vědomí. Zatím se vědcům nepodařilo najít vhodnou protilátku. Umělé dýchání je jediný způsob, jak lze proti tomuto jedu bojovat. Pacient však na tento dýchací přístroj musí být napojen včas. Zde zůstává do doby, než úplně pomine efekt jedovaté látky.

Dospělý jedinec má v sobě hrozivou dávku toxinu, jenž může usmrtit až několik desítek lidí. Při prvním náznaku nebezpečí je tento tvor schopen několikanásobně zvětšit svůj objem. Takto nafouklá ryba se snaží zmást nejednoho predátora. Tímto svým obraným počínáním mění i taktiku pohybu. Dostává se na hladinu a zde pak plave břichem vzhůru.

Jedním takovým zástupcem je i takifugu. Maso z této ryby je odpradávna využíváno jak v japonské, tak i v čínské kuchyni. Japonští rybáři se v jarním období vydávají lovit tohoto nebezpečného živočicha. Tento okamžik nastává obvykle v období tření. Místem lovu je každoročně japonské pobřeží. Ryba fugu se poté umisťuje do speciálních plavoucích klecí. Zde pobývá až do podzimu. Ve vhodnou chvíli se pak rozváží do restaurací, kde ji připravují speciálně vyškolení profesionálové

Reálně hrozící riziko otravy v důsledku konzumace masa z mořských parmic

Ryby z čeledi parmicovitých obývají tropické mořské vody. Prozatím se podařilo objasnit přes padesát druhů těchto živočichů. Jde o ryby, jež se shlukují do menších skupinek. Ty často žijí na dně moří. Mořské parmice se mohou na spodní čelisti pochlubit specificky vyvinutými vidlicovitými vousky. Těmi výtečně detekují potenciální potravu. Tato část těla jim zkrátka slouží jako hmatový orgán. Dalším jejich charakteristickým znakem je hranatá hlava, vzdálenější hřbetní ploutve a nepatrně rozeklaná ocasní ploutev. Mezi těmito parmicemi se najdou druhy, jejichž maso obsahuje toxin. Tato jedovatá látka se nachází i v jejich vnitřních orgánech. Po konzumaci takového masa se dostavují poruchy rovnováhy a koordinace pohybu. Člověka trápí halucinační stavy a chorobně smutné depresivní nálady. Ve vážnějších případech nastupuje nepříjemný pocit brnění v oblasti úst, svalové ochrnutí, velmi namáhavé a ztížené dýchání. Tyto příznaky vznikají nečekaně a také takovým způsobem i odezní. Této formy otravy se člověk většinou nemusí obávat.

Lehčí otravy vyvolané pozřením masa makrelovitých ryb

Tento druh ryb se řadí do skupiny dravých mořských živočichů. Jedním takovým zástupcem je makrela japonská, která se pohybuje v tichomořských vodách. Pro tuto rybu je charakteristické vřetenovité protáhlé tělíčko. Tento tvor se od ostatních odlišuje většími šupinami v prsní oblasti. Zpravidla se živí drobnějšími rybkami.

Pokud člověk pozře starší maso z této ryby, většinou se u něj pak objevuje lehčí forma otravy. Tu způsobují toxické látky, jež vznikají v rybě následkem bouřlivé bakteriální reakce. Jed může obsahovat histamin. Krom toho lze tu najít i další složky, jako je např. tyramin, methylguanin, agmatin atd. Po požití takového masa čeká jedince několik zdravotních těžkostí. Jde zejména o nepříjemnou bolest hlavy a pocit horka. Přidat se ještě může také zduření nosní sliznice. Mezi klasické příznaky této otravy patří kýchání, zarudlá místa na kůži, překrvená sliznice dutiny ústní a hyperémie spojivky. Všechny uvedené symptomy spontánně ustoupí do několika málo hodin.

Intoxikace vzniklá po konzumaci sladkovodních ryb

Parma, lín a cejn je nebezpečnou sladkovodní rybou. Tyto druhy ryb jsou toxické hlavně v době tření. Právě v tomto období disponují jedovatou látkou zvanou cypridin. Ta vyvolává v lidském těle úpornou nevolnost a zvracení. Samozřejmostí je i bolest břicha křečovitého charakteru a velmi průjmovitá stolice. Dostavuje se také slabý nitkovitý puls. Zmíněné příznaky po pár hodinách úplně vymizí. Ve vážnějších stavech dochází k akutnímu oběhovému selhání, zcela výjimečná není ani smrt.

Parma obecná je nedravý druh ryby, který preferuje tekoucí vody s kamenitým dnem. Měří zhruba padesát centimetrů a váží v průměru jeden až dva kilogramy. Sladkovodní vody obývají i mnohem větší exempláře. Tento druh parmy se pyšní patřičně štíhlým a válcovitým tělem a protaženou přední části hlavy. Zcela jistě stojí za zmínku také mohutnější část tlamičky s unikátními vousky. O parmě lze obecně říci, že se jedná o velice aktivní rybu, která se sdružuje do četnějších hejn. V tomto seskupení shání i potravu. Častokrát vplouvá do proudů, kde vždy nalezne něco k snědku. Leckdy si pochutná na měkkýši, jindy zase na korýši či drobné rybce. S vervou se také pustí do larvy nějakého vodního hmyzu. Jedová látka cypridin se u této ryby ukrývá v jikrách. První příznaky otravy může člověk na sobě pozorovat maximálně do šesti hodin po požití. Vedle nejrůznějších forem zažívání jedince obtěžuje nadměrná žízeň a tíže na prsou. V mnoha případech se objevit u něj může šokový stav. Opravdu ve výjimečných situacích zasáhne člověka smrt.

Nebezpečný stav mající na svědomí ryby úhořovité

Významným představitelem tohoto druhu je úhoř říční. Ten se vyznačuje osobitým tělem, jež svým zjevem v mnoha lidech spíše evokuje jistou formu hadovitého plazu. Jeho typickým znakem je ocasní a řitní ploutev. Tato část těla perfektně splývá v jeden celek. Tento vodní živočich je probarven do tmavší barvy. Nástupem období tření se ovšem jeho zbarvení natolik změní, že je až dech beroucí. Tělo úhoře zesvětlá a dostává jistý kovový nádech. Jeho břišní partie získávají stříbřitý odstín.

Název této ryby přesně vystihuje místo výskytu. Jde tedy o sladkovodní vody. Zde se udržuje při dně a živí se zdejšími živočišnými a rostlinnými organismy. Jed této ryby se přímo nachází v krvi, játrech a pohlavních orgánech, eventuálně i ve svalstvu. Základem jedu je ichthyotoxin, což stojí za celou řadou problémů. U nekomplikovaných případů vyvolává tento jed poruchy zažívání, nevolnost, slabost, netečnost, otupělost a potíže s dýcháním. Na těle pacienta se objevuje modravé až modrofialové zbarvení kůže. U těžších forem otrav může nastat kóma a smrt.

Tropické ryby produkující nebezpečný jed

Za tento typ otravy jsou zodpovědné mořské ryby, jako je kupříkladu bodlok příčnopruhý, albula liščí, ploskozubec malonosý, pyskoun příčnopruhý či soltýn barakuda. Ty vynikají zvýšenou toxicitou. Jedná se o jed (tzv. ciguatera), jenž se v těle mořského tvora v žádném případě nevylučuje, ba naopak se tu hromadí. Soustřeďuje se v játrech, též i v dalších rybích vnitřnostech. Tento termostabilní toxin vyvolává celou škálu zdravotních obtíží. Stačí, aby člověk spořádal jedno sousto takového kontaminovaného rybího masa, a příznaky otravy se ihned dostaví. Intoxikovaný jedinec pociťuje vedle standardních poruch zažívání také bolest kloubů a nepříjemnou kovovou pachuť v ústech. Postupně se přidává křeč, omezení pohyblivosti končetin a svalů. V krajním případě nastává smrt na základě dechové zástavy.