Jedovatí živočichové v moři

Slovo dovolená v nás evokuje pohodu, relaxaci a romantiku. Někteří ji tráví poznáváním kulturních a přírodních památek, jiní zase volí aktivnější formu zábavy. Oblíbené jsou i adrenalinové sportovní aktivity. Při všech těch věcech si lidé udělají čas také na skvělý gastronomický zážitek. Mezi lidmi se najdou i jedinci, kteří se s velkým nadšením vydávají probádávat pestrý podmořský život. Taková vodní dobrodružství nemusí skončit dobře, neboť v mořské vodě číhá relativně často spousta smrtelně nebezpečných nástrah. Ty si samozřejmě v mnoha případech lidé ani neuvědomují. Stačí opravdu malá nepozornost a rázem člověk pocítí nepříjemné kousnutí či píchnutí. Běžně může jít také o žáhnutí. Zatím stojí mořská stvoření plná toxických látek. Ta jsou zpravidla menšího vzrůstu a výtečně se maskují. Při nechtěném lehkém doteku se tito tvorečkové velmi účinně brání.

Elementární otravy způsobené ostatními mořskými živočichy

Jedním takovým zástupcem je větší skupina živočichů. Jde o láčkovce, kteří na chapadlech mají k dispozici dorůstající knidocyty. Tyto buňky mohou pokrývat i celé tělo žahavce. Ve své podstatě jde o jednobuněčný jedový aparát, v němž se skrývají jedové žlázy. Právě v jejich nitru lze nalézt spirálovitě stočené vlákénka. Ty jsou na konci opatřeny vskutku tenkými hroty. Při sebemenším podráždění těchto výběžků dojde automaticky k prudkému vymrštění žahavých buněk s harpunovitými vlákny. Ty se zabodnou do oběti a začnou vylučovat jedové látky. Jde o velice aktivní toxickou směs, která je složena z nízkomolekulárních látek (peptidů a glykoproteinů). Tento jed způsobuje lokální reakci. Ve skutečnosti dochází nesmírně bolestivému požahnutí. Zasažené místo na těle se probarví do červena, někdy mohou naskočit i puchýřky. Například na sliznici mohu vzniknout vředy, pro něž je typická akutní bolest. Ulcerace se hojí velmi obtížně. Vedle toho se projevují i další reaktivní stavy.

Proto nežli se lidé vydají na dovolenou, měli by se pečlivě seznámit s jedovatými živočichy pobývající v dané lokalitě mořských vod, již hodlají nejbližší době navštívit. Především by se měli zajímat o pravděpodobné stanoviště těchto tvorů. Prostudovat se jim vyplatí také jejích vzhled.

Je velmi dobré také znát, jak se při takových nehodách má člověk zachovat. Zde se právě doporučuje udržet si chladnou hlavu. V těchto tropických a subtropických oblastech nebývá dostupná lékařská péče. Ta je obvykle situována v poměrně špatně dostupných místech. Proto většina turistů zasažená toxinem se musí spoléhat výhradně sama na sebe. K ošetření rány jim slouží základní hygienické prostředky a nejdostupnější léčivé přípravky. Preparáty s protilátkami jsou tu k dispozici jenom zřídka. Většinou se uplatňuje systematická terapie podle konkrétních symptomů.

Láčkovec neboli obávaná měchýřovka portugalská

Měchýřovka portugalská spadá do kategorie jednoduchých forem živočichů z mořské říše. Tento podivuhodný tvor je velmi nebezpečný. Jedná se o zástupce žahavců a to z třídy polypovců. Do povědomí se měchýřovka portugalská dostala díky své výjimečné struktuře. Tento žahavec z řádu trubýšů je vlastně tvořen jistými specializovanými organismy vytvářející kolonie. I z tohoto důvodu lze jeho průhledné tělo pokládat za něco unikátního. Měchýřovka se vyznačuje pozoruhodným vzdušným měchýřem. Jedná se o dutý plovák, který je prakticky vyplněný plynem. Tuto část těla lze spatřit, jak se mírně pohupuje na hladině. Jeho spodní část je opatřena delšími trsy jedovatých ramen. Ty plavou pod vodu a měří desítky metrů. Tyto dlouhá vlákna nejprve omračují a posléze i usmrcují danou kořist.

Tento živočich dostal přezdívku „modrý portugalský válečník“. Jeho domovinou je Atlantský oceán. Zčistajasna spolu s proudy připlouvá do relativně poklidných vod Středozemního moře. Každoročně je zaznamenán vyšší výskyt těchto tvorů u pobřeží. Jejich žahnutí je v mnoha případech smrtelné. Měchýřovka má jediného predátora a tím je oceánský druh želvy (kareta obecná).

Vlákna měchýřovky portugalské jsou složeny ze speciálních buněk. Ty obsahují žáhavé formy bakterií, které při kontaktu s lidskou kůží mají na svědomí následující obtíže: zarudnutí kůže, silnou a vytrvalou bolest, asystolii a poruchy dýchání. Zvětšování lymfatických uzlin lze považovat také za prvotní příznak otravy. V některých případech mohou nastat prudší alergické pochody. Ohroženi jsou zvláště citlivější jedinci, u kterých se může objevit zvýšená tělesná teplota, akutní oběhové selhání, srdeční či plicní potíže. Záleží však na tom, kolik jedu se do lidského organismu vůbec dostalo. Při vážnějším zasažení je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc. To platí také pro situaci, kdy symptomy neustupují a projevují se často nové verze příznaků.

Poskytnutí první pomoci

Byla-li osoba poraněna trubýšem, potom je nejlépe, když se z kůže odstraní drobné zbytky žahavým vláken. To se provádí za pomocí vhodného nástroje. Posloužit k tomu může pobřežní písek. Zasažené místo se opláchne vodou. Pochopitelně vhodnější je slaná voda. Dané místo se omývá nejprve studenou a poté horkou vodou. Tento postup se několikrát opakuje. Někteří upřednostňují vinný ocet. Zarudlá kůži se leduje.

Čtyřhranky z třídy žahavců

Jedná se o druhy živočichů, které v konkrétních situacích mohou ohrožovat lidský život. Obyčejně žijí v tropickém podnebném pásu. Nejvíce se jich pohybuje v nejteplejším světovém oceánu. Vyskytují se však i ve vodách západní části Tichého oceánu. Zahlédnout je lze také v chladnějších mořských vodách. Tento tvor měří kolem dvaceti pěti centimetrů a jeho tělíčko vyniká jistou netypickou neprobarveností. Za postřehnutí stojí také jeho nepřehlédnutelný vzhled. Tato stvoření se zvonovitým kloboukem mají delší chapadla.

Nejznámějším a nejjedovatějším přestavitelem tohoto druhu je čtyřhranka smrtelná. Mnozí ji znají také pod názvem mořská vosa. Tento žahavec z rodu čtyřhranek má světle modrý odstín, některé exempláře dominují transparentně probarveným tělíčkem. Mořský živočich z čeledi chirodropidae dorůstá do velikosti cca dvaceti centimetrů a je vybaven několika až tří metrovými vlákny. Ty jsou opatřeny velkou spoustou žahavých buněk. Tento druh čtyřhranky se dokáže po moři pohybovat kolem čtyř uzlů. Jako potrava ji slouží korýši či drobnější rybky. Čtyřhranka smrtelná se v hojném měřítku objevuje v oblasti malebných zátočin a menších vodních toků hlavně po dešťových srážkách. Jedná o poklidná místa u pobřeží, do nichž se dostává v důsledku přílivových vln. V případě většího výskytu se praktikuje uzavření dané části pláže. Jde o preventivní opatření. Za této situace by lidé neměli skotačit v těchto mořských vodách. Pokud se k tomu kroku někdo uchýlí, tak jedině s odpovídajícím úborem. Jed tohoto tvora je vysoce účinný a způsobuje nejen intenzivnější palčivou bolest a viditelný otok, ale i akutní oběhové selhání tzv. šok a nečekané křečové stavy. Kromě toho dochází k poruše činnosti centrální nervové soustavy a náhlému úmrtí.

Včasná první pomoc při napadení tohoto druhu žahavce rozhoduje o životě či smrti jedince. Jako první je potřeba ránu dokonale vyčistit kupříkladu vinným octem. Dále se postižené osobě dostane neodkladné péče v podobě resuscitace. Je dobré zavolat na tísňovou linku. Člověk však v tuto chvíli ještě nemá vyhráno.

Čtyřhranka útočná je další zástupce rodu čtyřhranek, který stojí za vážnějšími formami otrav. Toxin tohoto stvoření dokonce může mít po několika málo minutách na svědomí smrt jedince. Otrava se léčí anestetiky, popřípadě extrémně účinnými preparáty.

Čtyřhranka Barnesová je drobný živočich, přesto dokáže svými žahavými buňkami navodit během několika minut smrtelně nebezpečný stav, při kterém srdce nepracuje tak, jak by mělo. Tato komplikace stojí za celou řadou úmrtí. Pokud se člověk podrobí léčbě, nemusí se obávat nějakých vedlejších účinků. Ovšem nevyhne se několikadenní návštěvě na oddělení intenzivní péče. Zde jsou mu podávány léky proti bolesti. Zdravotnický personál bedlivě sleduje jeho srdeční činnost. Pod dohledem je i pacientovo dýchání. Až v jeho těle účinky jedu úplně odezní, pak je propuštěn do domácí péče. To může trvat několik dnů až týdnů.

Čtyřhranka Barnesová má zhruba od jednoho do dvou centimetrů. Její tenká chapadla mohou dosahovat až meter. Povrch tělíčka tvoří jedinečné tečky probarvené do červena, v nichž se nachází organely.

V neposlední řadě lze zmínit také čtyřhranku trojitou, která v dospělém věku dosahuje dvou centimetrů. Pro tento druh je příznačný širší zvonovitý klobouk posetý drobnými bradavičnatými útvary. Tato část těla má důmyslný ochranný charakter. Přes něj se dostává toxin do těla oběti. Tento živočich se pohybuje za pomocí chapadel. Těch má až dvanáct. K orientaci mu slouží specifické oči, díky nim je schopen rozlišit světlo od tmy. Na jeho těle lze nalézt dva základní typy smyslového orgánu. První vynikají svoji jednoduchostí, druhé jsou složeny z čočky, sítnice a rohovky. Takové exempláře je možné zahlédnout v části Pacifiku. Za denního světla jsou zalezení několik centimetrů pod mořskou hladinou, v průběhu noci se vydávají prozkoumávat dno moře.