Pásový opar

Pásový opar (herpes zoster) je nepříjemné infekční onemocnění provázené výsevem pustul, které se objeví v určitém dermatomu – místu, které je inervováno infekcí postiženým nervem. Je provázeno bolestí a může mít i vážné komplikace.

Pásový opar - varicella zoster

Původce

Onemocnění je způsobeno herpetickým DNA virem, jenž má na svědomí i plané neštovice – varicella zoster virus. Jeho přenos je možný kapénkovou infekcí a způsobuje zánět zadních ganglií a zadních kořenů míchy či mozkových nervů. Primoinfekce se projeví jako plané neštovice, reaktivace již jako pásový opar. Virus totiž skrytě zůstává v nervových gangliích. Nejčastěji napadá některou z větví pátého hlavového nervu (n. trigeminus), sedmý hlavový nerv (n. facialis) či mezižeberní nervy. Pustuly obsahují živý virus, jsou tedy infekční. Inkubační doba je 7–14 dní.

Výskyt

Onemocnění není vázáno na roční dobu. Častěji jsou postiženi pásovým oparem lidé nad 45 let a muži. Výsevu pásového oparu často předchází jiná onemocnění, stres, traumata, vystavení UV světlu, podávání některých léků aj.

Fotografie pásového oparu

Fotografie pásového oparu
Pásový opar na fotografii

Příznaky a projevy

Pásový opar se projeví jako výsev na kůži, který je lokalizovaný do místa inervace či průběhu virem postiženého nervu. Výsevu pásového oparu může předcházet výrazná bolestivost, svědění, trnutí místa, kde se později objeví zarudnutí a vytvoří se skupina puchýřků na několika místech pásu. Pásový opar a jeho kožní projevy procházejí několika stádii – nejprve se objeví  makula, následuje papula-vezikula-pustula-krusta. Nové puchýřky přibývají asi týden a postupně se mohou slévat do větších puchýřů. Podobně jako u oparu tyto praskají, tekutina obsahující i živé viry zasychá a vytváří se na pokožce krusty. V době praskání pustulek je pacient velmi infekční. Do tří týdnů se strupy od pokožky odloučí. Ve více jak 50 % případech se kožní erupce vyskytuje na hrudi kolem žeber a v bederní oblasti. V 10-15%  bývá postižen některý hlavový nerv. Problematický je výsev pásového oparu v průběhu první větve pátého hlavového nervu, kdy může zasáhnout spojivky i rohovku. Někdy je postižen nerv zrakový nebo obličejový n. facialis, třeba i se ztrátou chuti. Pásovému oparu se nemusí vyhnout ani ústní dutina aj. V případě, že má pacient oslabený imunitní systém, může se pásový opar rozšířit po celém těle. V těchto případech může dojít ke krvácení do puchýřů, k nekrózám – odúmrti až gangrénám. V takovém případě je hojení pásového oparu provázeno jizvením.

Pásový opar mohou provázet i teploty, zimnice, bolesti svalů, únava…

Diagnostika

Určení diagnózy je díky jejím typickým projevům snadné.  Je možné provést stěry a PCR či ELISU na přítomnost herpetického viru či protilátek proti němu.

Léčba pásového oparu

Cílem léčby pásového oparu je hlavně odstranit bolest a také omezit množení – replikaci viru. Tím i zmenšit plochu, kterou pásový opar zasáhne. Včasná léčba může též zamezit rozvoji postherpetických neuralgií tj. bolestem, které přetrvávají i déle než 4 měsíce po odeznění infekce. Nejčastěji jsou proti pásovému oparu podávána tzv. acyklická nukleosidová analoga, známá pod názvem aciclovir, valciclovir – Herpesin, Zovirax, aj. Aciklovir je však třeba podat nejpozději do 48 hodin a valaciklovir do 72 hodin od začátku infekce. Někdy se přidávají i kortikoidy a léky zmírňující bolest – analgetika. V případě přetrvávajících bolestí při pásovém oparu se pak volí i tricyklická antidepresiva či léky proti epilepsii. Svědění dokáží zmírnit antihistaminika, a pokud je riziko, že budou kožní výsevy infikovány bakteriemi, je dobré podat antibiotika.

V případě velkých bolestí u pásového oparu se lékaři nevyhýbají ani opioidům.

V případě neuralgií je možné provést blokádu nervu, kdy se podávají kortikoidy a analgetika. Blokády mohou být podána např. epidurálně, podél páteře, mezižeberně, periferně. Další možností je chirurgická léčba s přerušením nervu, nervové dráhy vedoucí bolest, odstranění bolestivé kůže aj.

Vhodné je doplňovat vitamíny B, enzymoterapie…

Lokální terapie pásového oparu pak zahrnuje různé masti s antibakteriálním účinkem, metylénovou modř, tekutý pudr, zinkový olej atd., ústní dutina se, pokud je zasažena pásovým oparem, vyplachuje antiseptickými roztoky. Lokálně lze také aplikovat analgetika – kapsaicin, lidokain.

Po odloučení stroupků se doporučuje pokožku promazávat a zvláčňovat.

Komplikace

Ke komplikacím pásového oparu dochází zvláště u osob s nedostatečnou funkcí imunitního systému.

Jedná se tyto nemoci

  • pneumonie, kdy se virus pomnoží v plicních sklípcích
  • meningoencefalitida, meningitida nebo myelitida
  • postižení oka – keratitidy (postižení rohovky, iridocyklitida (postižení duhovky), panoftalmitida (postižení oka jako celku)
  • infikace ložisek bakteriemi – bakteriální superinfekce
  • postherpetická neuralgie – přetrvávající bolest, která může být ostrá, tepavá, projevuje se též i jako zvýšená citlivost pokožky, jež je provázena bolestí i při letmém dotyku

Prognóza

Prognóza bývá dobrá a ve většině případů dochází k plné úzdravě, i když infekce přetrvává v nervovém systému a může dojít k opětovné reaktivaci. U oslabených lidí mohou přetrvávat neuralgie, svalové atrofie, poruchy sluchu či zraku.

Prevence a profylaxe

Je možné provést očkování.

Je pravidlem, že lidi nakažené virem pásového oparu izolujeme. U lidí se slabším imunitním systémem mohou dostat specifické imunoglobuliny.

Autor: Drahomíra Holmannová


 

comments powered by Disqus