Spirometrie

Spirometrie nebo také spirografie je vyšetřovací metoda využívaná v plicním lékařství, která prověřuje schopnost pacientových plic nadechnout se a vydechnout.

Týká se části těla

Plíce

V podstatě se jedná o fyziologický test měřící objem vdechovaného a vydechovaného vzduchu v závislosti na čase. Spirometrie je i jednou z hlavních interních vyšetřovacích metod, mezi které dále řadíme měření krevního tlaku nebo například záznam EKG. Stejně jako je tomu u jiných takovýchto testů, jde o nebolestivé a nenáročné fyziologické vyšetření.

Princip spirometrie

Při vyšetření tvoří dýchací cesty spolu se spirometrem uzavřený systém, a vy tak dýcháte do a ven z přístroje. Změny objemu vzduchu v přístroji pak zobrazí změny objemu vzduchu v plicích.

Jak vypadá spirometr?

Jedná se o přístroj, do kterého pacient zvolna dýchá a tím roztáčí uvnitř uloženou malou turbínu. V přístroji může být navíc uložena i síťka, pomocí které tvoří vzduch tlak přímo úměrný jeho objemu.

Díky tomu, že spirometr měří i čas, dokážou lékaři zjistit jak rychlost proudu vzduchu, tak i závislost jeho proudění na objemu plic. Jelikož dnes již existují nejen stolní, ale i kapesní spirometry, je měření snadno proveditelné jak pro praktické lékaře, tak i pro samotné pacienty, kteří mohou přístroj dle návodu používat sami.

Průběh spirometrie

Vyšetření se zpravidla provádí vsedě. Pacientovi se na nos připevní kolíček, který zabrání dýchání nosem. Do úst mu pak lékař vloží speciální náustek, kterým pak vdechuje a vydechuje. Aby však byl tento test úspěšný, je nutné, aby pacient s lékařem spolupracoval a dýchal do přístroje přesně dle jeho pokynů.

Zpočátku se většinou provádějí tři normální nádechy a výdechy, ale pak lékař pacienta požádá o maximální nádech a výdech. Pacient se tedy musí co nejvíce zhluboka nadechnout a pak co nejprudčeji vydechnout, aby se z plic dostalo co nejvyšší množství vzduchu.

Vyšetření trvá obvykle 5–10 minut, přičemž proces nadechování a vydechování musí být občas opakován z důvodu náhlého kašle nebo nedodechnutí, což zkresluje výsledky měření. Nádechy a výdechy jsou přitom zaznamenávány do počítače ve formě sloupků čísel a grafů.

Indikace k provedení spirometrie

Hlavními indikacemi k provedení spirometrie jsou:

plicní onemocnění,
chronický kašel a dušnost,
astma,
recidivující respirační infekce,
výrazná obezita,
deformity hrudníku,
operace hrudníku,
operace břicha,
plicní resekce (odstranění části plicní tkáně),
dlouhotrvající anestezie,
neuromuskulární onemocnění,
laboratorní anomálie,
vyšší věk pacientů (nad 70 let),
kouření (více než 20 cigaret denně).

Kromě výše uvedených důvodů může lékař toto vyšetření doporučit i pro posudkové účely (rehabilitace, lázně, pracovní schopnost) a používá se i před nástupem do rizikových zaměstnání. Lékaři tak mohou tímto vyšetřením zkoumat i veřejné zdraví a ke klinickému výzkumu.

Kdy se spirometrie neprovádí

Mezi kontraindikace paří v tomto případě např.vážné infekční onemocnění pacienta, jakýkoliv defekt v orofaciální oblasti (oblast obličeje a úst). Dále jsou to stavy po extrakci zubů, herpes simplex a další, nebo například cévní mozková příhoda s postižením znemožňujícím spolupráci pacienta s lékařem.

Autor: Lenka Klabochová