oxid uhličitý

CO2, bezbarvý nehořlavý plyn, málo reaktivní, těžší než vzduch. Vzniká jako konečný produkt spalování uhlíku a jeho sloučenin a mnoha biologických procesů (dýchání, kvašení aj.). V přírodě je obsažen v minerálních vodách, jeho koncentrace v atmosférickém vzduchu je velmi malá (cca 0,03). Jeho tuhá fáze se nazývá „suchý led“, může existovat při atmosférickém tlaku. V organismu vzniká při látkové výměně v tkáních, odtud je přenášen krví do plic, kde je vydýchán. Koncentrace ve vydechovaném vzduchu je cca 4,5 . CO2 v krvi stimuluje dýchací centrum, zvýšení jeho obsahu v krvi (např. při svalové práci) vede k zrychlení a prohloubení dýchání (hyperventilaci). CO2 rozpuštěný v krvi a dalších tělesných tekutinách se částečně přeměňuje na kyselinu uhličitou a zejm. bikarbonát hydrogenuhličitanový iont, a tak se podílí na acidobazické rovnováze.Při omezení ventilace tak dochází k okyselení vnitřního prostředí (respirační acidóze). Naopak příliš nízké množství CO2 v krvi (při klidové hyperventilaci) způsobuje respirační alkalózu s možnou tetanií. V krvi je rovněž přenášen (vázán na bílkoviny). (cit. Velkýlékařský slovník online, 2013 http://lekarske.slovniky.cz/ )

Kód deskriptoru: D01.200.200

Autorská práva pro českou verzi tezauru Medical Subject Headings patří Národní lékařské knihovně.