kyslík

Oxygenium, O (Z=8, Ar=15,999). Bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, první člen skup. chalkogenů (VI.A sk.) period. soust. Tvoří 21 obj. % vzduchu a 88,8 hmotn. % vody. Po uhlíku a vodíku vytváří největší počet slouč., slučuje se téměř se všemi prvky s výj. někt. vzácných plynů, větš. za vývoje tepla a světla(hoření, oxidace). Patří k biogenním prvkům, je součástí molek. proteinů, lipidů a sacharidů. Pro lidský organismus je nezbytný k zisku energie (spalování živin). Dodávka k. jednotlivým buňkám těla je zabezpečována souhrou dýchání, krve (krevního barviva hemoglobinu) a krevního oběhu. Zásoby k. v lidském těle jsou naprosto zanedbatelné. Zejm. mozek je na k. zcela závislý. Bez k. nastává do několika sekund porucha jeho funkce (bezvědomí) a k smrti může dojít do několika málo minut. Naproti tomu kosterní sval může určitou dobu pracovat i s omezeným přívodem kyslíku na „kyslíkový dluh“. Zisk energie bez k. je však velmi malý (viz glykolýza). Zabezpečení dodávky k. v akutních stavech je nezbytné pro přežití pacienta (viz též resuscitace). Reakcí molek. O2 s kyslíkem vzniká ozon. Objev. r. 1774 švéd. lékárníkemC. W. Scheelem a Angl. J. Priestleym. (cit. Velký lékařský slovník online, 2013 http://lekarske.slovniky.cz/ )

Kód deskriptoru: D01.268.185.550

Autorská práva pro českou verzi tezauru Medical Subject Headings patří Národní lékařské knihovně.