keratitida

Zánět rohovky. Postiženy mohou být povrchové vrstvy s patrnými defekty v epitelu (např. keratitis dendritica) nebo je postiženo i stroma (např. keratitis parenchymatosa). Příč. mohou být viry (herpes, adenoviry), poranění, cizí tělíska, poleptání, bakterie či plísně. K. se projevuje bolestí, slzením, blefarospasmem, nerovnostmi povrchu. Postižení hlubokých vrstev může vést ke zkalení, přítomny jsou infiltráty, může dojít k vaskularizaci. Následně může dojít k poruchám zraku. Těžké formy vedou k vzniku vředu, indukci iritidy, hypopyon. Léčí se klidem, vyloučením dráždících faktorů (čoček), mydriatiky či cykloplegiky, kauzálními postupy (antibiotické masti, antivirotika). Lokální kortikoidy jsou vyhrazeny jen některým formám (zejm. hlubším, se spoluúčastí imunitních mechanismů, obv. v kombinaci s antimikrobiální léčbou). Nesprávně indikované kortikoidy mohou vést k rychlé progresi zánětu. Někdy jsou zároveň postiženy spojivky (keratokonjunktivitida). Typy k. – viz keratitis. (cit. Velký lékařský slovník online, 2013 http://lekarske.slovniky.cz/ )

Kód deskriptoru: C11.204.564

Autorská práva pro českou verzi tezauru Medical Subject Headings patří Národní lékařské knihovně.