Leishmanióza

Leishmanióza je onemocnění způsobené různými druhy parazitických prvoků rodu Leishmania. Na toto onemocnění citlivě reaguje nejen člověk, ale i další savci, především psi.  

Leishmanióza

Citlivost k leishmanióze je podmíněna imunitní reakcí  a buněčnou imunitou hostitele. Hlavními rizikovými faktory pro vznik tohoto onemocnění je tzv. malnutrice (podvýživa) dětí, transplantace orgánů a imunosupresivní terapie.

Původce onemocnění

Původcem onemocnění je leishmania, což je rod prvoků vyvolávajících různé typy nemoci. Jedná se o obligátně nitrobuněčné (intracelulární) bičíkovce, kteří v krvi pronikají do makrofágů a k hostiteli se dostávají štípnutím drobné samičky komára z rodů Phlebotomus a Lutzomyia.

Výskyt tohoto druhu hmyzu je převážně v teplejších zeměpisných pásmech, jako je např. Středomoří, které patří mezi oblíbené destinace také českých turistů. Inkubační doba onemocnění trvá od dvou týdnů až do několika měsíců.

Příznaky leishmaniózy

Leishmanie jsou zpočátku příčinou podráždění kůže nebo vznikem vředů v místě štípnutí.

Typickými příznaky onemocnění jsou:

  • bezbarvé kožní vředy,
  • dlouhotrvající horečka,
  • slabost, nízký počet červených krvinek,
  • zvětšená játra a slezina.

Člověk může být po dlouhou dobu přenašečem některých druhů Leishmanie, aniž by se jim zhoršil jejich zdravotní stav. Příznaky tedy závisí hlavně na typu onemocnění.

Rozdělení a projevy lidské leishmaniózy

Rozlišujeme tři hlavní typy onemocnění leishmaniózou:

  1. Viscerální leishmanióza je nejzávažnější formou leishmaniózy, která je známá i jako kala-azar neboli černá horečka. Je způsobena prvoky Leishmania donovani, Leishmania infantum a Leishmania chagasi.Těmito parazity napadené makrofágy jsou zanášeny do sleziny a jater, kde se paraziti rychle množí a napadají další buňky, což je příčinou zvětšení a zároveň snížení funkce těchto postižených orgánů. V tomto případě se leishmanióza projevuje také horečkami, úbytkem na váze a anémií. Pokud není zavčas stanovena diagnóza a léčba, pak leishmanióza vede téměř vždy k úmrtí hostitele.
  2. Kožní leishmanióza je nejčastější formou nemoci, kdy parazité napadají kůži a tím ji poškozují. Hlavními původci jsou Leishmania tropica, L. eishmania major, L. mexicana a L. aethiopica. Neléčená kožní leishmanióza není smrtelná, protože poškozená kůže se časem zahojí jizvou.
  3. Mukokutánní leishmanióza je taktéž kožní formou nemoci, při které dochází nejen k poškození kůže, ale začnou se objevovat i hluboké rány a destrukce tkání v obličeji. Nejčastějšími původci jsou Leishmania guaynensis a Leishmania braziliensi.

Diagnostika

Diagnostický postup je založen na typických klinických příznacích a na mikroskopickém prokázání parazita ve vzorcích kožní a lymfatické tkáně, ale spočívá i v určení specifických protilátek v séru. Přímým důkazem je punktát ze sterna (hrudní kosti). Játra a slezina se však nepunktují, protože by mohlo dojít k jejich ruptuře.

Léčba

Léčba leishmaniózy je komplikovaná a často i neúspěšná. Důvodem je závažnost nemoci, vysoká cena a nedostupnost léků v postižených oblastech.

Nejčastěji aplikovanými léky jsou nitrosvalové injekce na bázi derivátů antimonu, jako je např. Pentostam (sodium stiboglukonát) a Glucantime (meglumin antimoniát), avšak jejich nevýhodou je dlouhodobá, třicetidenní léčba, vysoká rezistence nemocných a toxicita.

Prevence

V případě prevence je nutná ochrana před poštípání hmyzem, což platí i pro psy. Nejlepší je do endemických oblastí nejezdit vůbec, ale pokud se rozhodnete tam přece jen cestovat, pak musíte používat repelenty nebo jiné hmyz odpuzující prostředky, oděvy s dlouhými rukávy a nohavicemi a hlavně nechodit do oblastí, kde je výskyt tohoto hmyzu vysoký.

Zdroj obrázku: wikipedia.org

Autor: Lenka Klabochová

pletení a háčkování