Zánět spojivek
Zánětem spojivek – konjunktivitidou se rozumí zánět tenké prokrvené sliznice/tkáně, která kryje vnější povrch oka a vnitřní stranu víček. Za zánětem spojivek stojí mnoho vyvolávacích stimulů. Můžeme je dělit na infekční a neinfekční. Infekční pak dále dělit na virové, bakteriální či chlamydiové aj. Mezi neinfekční pak patří např. alergické, chemických drážděním nebo UV zářením podmíněné záněty spojivek atd.
Latinsky: Conjunctivitis acuta, Conjunctivitis chronica
Další názvy: konjunktivitida, zánět spojivkového vaku, akutní zánět spojivek, chronický zánět spojivek, hyperakutní zánět spojivek, akutní konjunktivitida, chronická konjunktivitida, bakteriální konjunktivitida, virová konjunktivitida
Příznaky
Týká se části těla
Vyšetření a zákroky
Diagnóza
Příznaky a projevy zánětu spojivek
Příznaky zánětů spojivek – konjunktivitid se liší podle původce. U virových zánětů může být prvním signálem pocit „písku v očích“ či bolest oka, ke kterému se přidává čirý vodnatý až hlenitý výtok. Spojivky jsou zarudlé a prosáklé. U bakteriálních i chlamydiových spojivkových zánětů je obraz podobný, ale výtok bývá hustý a hnisavý.
V případě alergických zánětů dominuje pocit svědění a pálení provázený nejčastěji čirým výtokem. Spojivky mohou, ale také nemusí být zarudlé.
U všech typů bývá často přítomné ranní zalepení očí sekretem. Může být i otok víček, světloplachost aj.
Léčba je podřízena druhu konjunktivitidy a projevům, které má viz dále
Komplikace zánětu spojivek
Komplikace provázející záněty spojivek nejsou časté. Častěji doprovází bakteriální infekci, kdy se vytváří pseudomembrány a membrány, jež jsou tvořeny ztuhlým sekretem. Sekret přilne k oční sliznici a je obtížné ho oddělit. U membrán je potom přilnutý materiál neoddělitelný, protože proniká do sliznice, tento stav bývá spojen se streptokokovou konjunktivitidou.
Dělení zánětů spojivek dle příčiny a léčba
Již bylo naznačeno, že rozeznáváme několik typů zánětů spojivek. Nyní je blíže rozebereme.
Hlavní dělení je na infekční a neinfekční.
Infekční
Bakteriální konjunktivitida
Tvoří asi 5% konjunktivitid. Její výskyt je nejvyšší v zimním a jarním období. Dle tíže a rychlosti nástupu je dělíme na:
Hyperakutní
Dalšími vyvolavači jsou Neisseria gonorrhoeae, kdy je oční onemocnění spojeno i s postižením genitálu. Neisseria meningitidis, corynebacterie či hemofilus. Tyto infekce provází bolestivý otok víček, zarudnutí spojivek výtok hustého hnisavého sekretu a tvorba spojivkových membrán.
Terapie: u mnoha bakteriálních zánětů spojivek je nutné celkové podávání antibiotik doplněné lokální terapií v podobě antibiotických kapek, mastí.
Akutní
Původci spojení s těmito konjunktivitidami jsou různé druhy stafylokoků, streptokoků, hemofilus influenzae aj. Projevuje se pálením, drážděním očí, slzením a výraznou hlenohnisavou sekrecí. Otok víček nebývá výrazný, stejně tak zarudnutí spojivek.
Terapie: léčba je založená na lokálním podávání antibiotik v podobě mastní a kapek.
Chronická
Tato konjunktivitida je nejčastěji způsobena stafylokoky v přítomnosti dalšího očního problému např. abnormit víček, obstrukci slzných cest aj. Příznaky nejsou tak výrazné jako u předchozích konjunktivitid, ale vytrvalé a málo reagující na léčbu.
Terapie je nutné přesně určit původce, vyloučit další onemocnění očí a podávat lokální antibiotické přípravky.
Chlamydiová konjunktivitida
Stojí mimo zmíněné typy, jejím původcem je nitrobuněčný mikroorganismus Chlamydia trachomatis. Její sérotyp A-C vyvolává trachom, sérotyp D-K tzv. inkluzní konjunktivitidu.
Inkluzní konjunktivitida může být u novorozenců, kteří se nakazí od matky při porodu průchodem porodním kanálem. U dospělých pak trpí touto konjunktivitidou nejčastěji sexuálně aktivní lidé mezi 18-30 lety, kdy dochází k přenosu infekce z genitálů na oko.
Tento zánět spojivek má spíše chronický, vlekoucí se charakter, projevuje se nejprve jednostranným zarudnutím oka, pak hlenohnisavou sekrecí, oko je podrážděné, infekce často přechází i na rohovku. Může však probíhat téměř bezpříznakově.
Terapie zahrnuje zaléčení genitální nemoci i lokální oční infekce, jsou tedy podávána celková antibiotika i lokální.
V případě trachomu může neléčená infekce vést až k trvalé slepotě, neboť neléčená infekce vede k vchlípení víček a řasy pak při mrkání poškrábou rohovku.
Virové konjunktivitidy
Jsou nejčastější formou akutních konjunktivitid. Jsou provázeny pocitem písku v očích, pálením a řezáním, zarudnutím oka. Sekret z oka je spíše vodnatý. Mezi původce patří ponejvíce adenoviry, ale také herpetické viry.
Adenovirová konjunktivitida
Přenos nemoci se děje kontaktem infikovaného sekretu dýchacího traktu s okem např. při používání ručníků, tělesným kontaktem, nebo je současně přítomná i respiračního infektu aj. Onemocnění trvá cca 3-6 týdnů a bývá často spojené i se zduřením uzlin.
Terapie je pouze úlevná, symptomatická. Dávají se chladivé obklady, provádí se výplachy spojivkového vaku, místně se mohou podat nesteroidní protizánětlivé léky. U těžkých forem se mohou podávat i steroidní léky.
Herpetická konjunktivitida
Je způsobována oběma typy viru – HSV 1 i genitální formou HSV 2. Nástup příznaků je rychlý. Jedná se o pálení a řezání v očích, zarudnutí oka, otok víček a zduření uzlin. Je provázena hlenovou sekrecí. Často přechází na rohovku a další části oka. Je to závažná infekce vyžadující odbornou léčbu.
Pacientům jsou podávány antivirotické masti – acyklovir-Zovirax.
Dalšími původci virových konjunktivitid jsou např. pikornaviry, enteroviry, coxsackieviry.
Neinfekční
K neinfekčním konjunktivitidám patří ty, jež nejsou způsobeny mikroorganismy. Mohou doprovázet alergická či autoimunitní onemocnění, stejně tak mohou být způsobeny mechanických, UV či chemickým drážděním oka. Na jejich vzniku se podílí i špatně korigované oční vady.
Alergické
Alergické konjunktivitidy jsou velmi častým onemocněním.
Nejčastějšími typy jsou– sezónní či celoroční chronické s relapsy. Projevy se vyskytují při kontaktu alergické osoby s alergenem, kterým je nejčastěji pyl, prach či plísně. Oko bývá zarudlé, svědí, pálí a nadměrně slzí. Na rozdíl od infekčních bývají v obou očích. Bývají provázené i alergickou rýmou, proto se častěji používá termín rhinokunjunktivitida.
Terapie těchto konjunktivitid je založena na podávání antihistaminik celkově i místně v podobě kapek.
Mezi alergické konjunktivitidy dále řadíme
Lékové, jež mohou vzniknout v důsledku negativní reakce imunitního systému na léčivo podané do oka, nebo jsou vyvolány přímo toxicitou léčiva. Tento zánět spojivek je provázen svěděním, zarudnutím očí, mohou se vyskytnou i drobné defekty v rohovce.
Terapie spočívá ve vysazení léčiva, které konjunktivitidu způsobilo. Je možné přidat antihistaminika či steroidy, které zmírní zánět.
Vernální – zde se jedná o spojení postižení spojivky a rohovky, tedy o keratokonjunktivitidu. Tento zánět recidivuje a nejvíce se objevuje z jara. Je provázen světloplachostí, svěděním a pocitem cizího tělíska v oku. Oko produkuje vazký hlenovitý sekret. Na poškozené rohovce se mohou vytvořit defekty až ploché vředy.
Terapie je založená na odstranění alergenů, klimatoterapii, v době zhoršení se podávají kortikosteroidy atd.
Atopická – i zde se jedná o keratokonjunktivitidu. Jejími projevy je svědění a pálení očí. Je přítomná u pacientů s atopickou dermatitidou, která postihuje i oční víčka. Je to závažné onemocnění, které se léčí podobně jako vernální keratokonjunktivitida, navíc se v případě infekce, která se může přidat, podávají antibiotika.
Vzniklé z dráždění
Gigantopapilární konjunktivitida
Vyskytuje se u pacientů nosících kontaktní čočky. Projevuje se svěděním a výtokem hlenovitého sekretu. Zde je léčba jednoduchá, výměna kontaktních čoček. U akutního zánětu se podávají i antialergika – kromoglykáty, kortikosteroidy aj.
Konjunktivitidy vzniklé UV zářením
Zde se jedná spíše o zasažení spojivky i rohovky. Je nutné chránit oči před působením UV záření, tj. nosit tmavé brýle. Opět dochází k podráždění a zarudnutí oka a k vodnaté sekreci. Léčba spočívá v podávání mastí, které pomáhají obnovit sliznice oka, zároveň jsou to masti s anestetickým účinkem na zmírnění bolesti a antibiotika.
Konjunktivitidy způsobené chemickým drážděním
Může být vyvolána podávanými léčivy, ale také chemickými látkami v prostředí – aerosoly, plyny - kouř, prach, které oko dráždí. To je zarudlé, štípe, pálí a slzí… Nejdůležitější v léčbě je opustit prostředí, které dráždění vyvolává, a pokračovat dle symptomů, které pacient má tj. podat hojivé kapky.
Autor: Drahomíra Holmannová
