Vitamín C

Vitamín C (kyselina askorbová) je živina, která je rozpustná ve vodě. Jedná se také o k životu potřebný vitamín a dále k udržení zdraví našeho organismu. Vitamín C plní v našem těle mnoho významných funkcí.

Tobolky s vitamínem C

Poprvé byt vitamín C chemicky izolován roku 1928 maďarským biochemikem Albertem Szent-Györgyim. Tehdy měl název kyselina hexuronová. V dubnu roku 1932 bylo prokázáno, že se tento vitamín nachází v ovoci a zabraňuje vzniku kurdějí. Sir Walter Norman Haworth vypracoval jako první chemickou stavbu vitamínu C a vyrobil jej syntetickou cestou.

Přírodní zdroje vitamínu C

Většina rostlin a zvířat si dokáže tento vitamín syntetizovat sama a nemá zapotřebí žádné přídavky. Přirozenou cestou si ho nedokážou vytvářet lidé a některé druhy primátů, a z vodních živočichů například losos a pstruh. Z rostlinných zdrojů mají vysoký obsah vitamínu C rakytník, šípek, dále citrusy (citron, limetka, grapefruit, pomeranč), papriky, rajčata, černý rybíz, jahody, špenát, květák atd.

Kdy užívat vitamín C

Doporučená denní dávka (DDD) vitamínu C pro dospělé jedince činí 80 - 100 mg. Jeho potřeba se zvyšuje při:

  • při stresu, chladu, infekci, operaci, úrazech a při fyzické námaze a nádorech
  • kouření, a to až o 50 až 100 %
  • užívání léků či antibiotik obsahujících kortizon - potřeba stoupá o 100 %
  • těhotenství asi o 30 %, při kojení asi o 60 %
  • krátkodobé zvýšení denní dávky na 500 mg je dobré např. při nachlazení, stresu nebo větší tělesné námaze

Vliv zpracování potravin na vitamín C

Při tepelném zpracování potravin v nich dochází ke snížení obsahu vitamínu C. Tepelným zpracováním se jeho obsah snižuje zhruba o 10 % za každých pět minut vaření, při sušení až o 50 %. Dušení v páře je šetrnější. Velký pokles vyvolává blanšírování a tepelná konzervace. K rozkladu vitamínu C dochází také oxidací. Nejlépe je zdroj vitamínu C zamrazit nebo zabránit oxidaci skladováním tablet na suchých místech.

Vliv vitamínu C na lidské zdraví

Vitamín C je nezbytný pro metabolismus aminokyselin, významně se podílí na syntéze kolagenu. Nedostatek vitamínu C se projevuje nižší pevností cévních stěn, zejména vlásečnic a zvýšenou krvácivostí. Vitamín C je také nutný pro tkáňové dýchání, stimuluje vytváření bílých krvinek, vývoj zubů, kostí a chrupavek a napomáhá vstřebávání železa. Má důležitý podíl i na antioxidační obraně buněk, protože dokáže snižovat tokoferylový radikál.

Podle EFSA (Evropského úřadu pro bezpečnost potravin) je doporučená denní dávka vitamínu 90 mg denně pro zdravého dospělého muže a 80 mg pro zdravou dospělou ženu.

Vitamín C je zcela potřebný pro:

  • stavbu kostí
  • funkci cév
  • funkci svalů
  • funkci šlach
  • pružnost pokožky
  • činnost nervového systému
  • ochranu buněk před nebezpečnou oxidací
  • snížení únavy a vyčerpání
  • zachování energetického metabolismu
  • ochranu buněk před poškozením volnými radikály
  • vstřebávání železa (především z rostlinných zdrojů)
  • posílení imunitního systému

Projevy nedostatku vitamínu C

Mírný nedostatek vitamínu C se projevuje zvýšenou kazivostí zubů, zpomaleným růstem, narušením struktury kostí, deformacemi a krvácivostí kloubů, zvýšenou únavou, nedostačující odolností proti infekcím, žaludečními obtížemi a lámavými vlásečnicemi.

Extrémní nedostatek vitamínu C vyvolává nemoc kurděje, která se projevuje chudokrevností (anémií),), krvácivostí, otoky dásní a kloubů, vypadáváním zubů,sterilitou, křehkostí kostí, častými infekcemi a žaludečními vředy.

Projevy přebytku vitamínu C

Užití vysoké dávky vitamínu C vede obvykle nejvýše k podráždění žaludku a zažívacího ústrojí. Ke klasické hypervitaminóze u vitamínu C nedochází, protože tělo si nevytváří žádné zásoby tohoto vitamínu a jeho přebytek je vylučován ledvinami. Ale po vysazení zdlouhavého zvýšeného příjmu vitamínu C může paradoxně dojít k hypovitaminóze. Užívání vysokých dávek vitamínu C může interferovat s užíváním některých léků – například kombinace vitamínu C s některými stopovými prvky může být nebezpečná. Pak se mohou vytvářet reaktivní formy kyslíku, kdy v minulosti byly zaznamenány i otravy.

Autor: Lenka Klabochová

pletení a háčkování