Lebka

Lebka tvoří velice důležitou část našeho těla. Je totiž důležitou ochranou pro náš mozek a smysly. Hlavní stavební jednotku tvoří kosti, svaly, cévní zásobení pro obličejovou i mozkovou část a také nervy, které nám dovolují reagovat na vnější podněty. Lebka je častým terčem úrazů, kdy jen malý otřes může způsobit vážné mozkové poškození a navíc trvalé dysfunkce. Proto je potřeba si lebku a hlavu celkově chránit.

Anatomie lidské lebky

Anatomie

Dělení kostí

Kostra lebky je tvořena větším počtem kostí, které jsou s výjimkou dolní čelisti, navzájem pevně spojeny.

Obličejová část

  • Horní čelist (maxilla) – skládá se z těla a výběžků. Výběžky tvoří například horní patro a lůžka pro zuby. V těle je rozsáhlá dutina – největší je nosní dutina.
  • Kost lícní (os zygomaticum) – nachází se pod okem, její spánkový výběžek se spojuje s lícním výběžkem a tvoří jařmový oblouk.
  • Kost patrová (os palatinum) – tvoří zadní část dutiny nosní a tvrdého patra a připomíná tvar písmena L.
  • Jazylka (os hyoideum) – podkovovitá kůstka, která se nachází mezi dolní čelistí a kostrou hrtanu a prostupuje do krčních svalů.

Mozková část

  • Klenba lebeční (kalva) – kost týlní, temenní a čelní
    • Kost týlní (os occipitale) – má uprostřed velký týlní otvor, který navazuje na páteřní kanál. Na stranách jsou hrboly, které slouží ke spojení s prvním krčním obratlem.
    • Kost temenní (os parietale) – párová kost ve tvaru čtyřhranné misky. Mezi kostmi je šev šípový, šev lambdový tvoří spojení s kostí týlní a šev korunový s kostí čelní.
    • Kost čelní (os frontale) – tvoří podklad pro očnice a tvoří horní patro pro nosní dutiny.
  • Spodina lebeční (baze lební) – kost spánková, klínová, čichová, slzní, nosní, radliční a dolní skořepy nosní.
    • Kost spánková (os temporale) – obsahuje otvory pro sluchové a rovnovážné ústrojí. Jedná se o párovou kost, která má složitý tvar. Spojuje se s lícní kostí, dolní čelistí a jazylkou.
    • Kost klínová (os sphenoidale) – nepárová kost ve středu baze lební, součástí jsou 3 výběžky, tělo vybíhá vzad v turecké sedlo.
    • Kost čichová (os ethmoidale) – po stranách jsou umístěny kostěné dutinky, z niž odstupuje skořepa nosní.
    • Kost slzní (os lacrimale) – tvoří malí kůstky vsazené vedle očnice.
    • Kost nosní (os nasale) – dvě kosti, které jsou podkladem kořene a hřbetu nosu.
    • Kost radličná (vomer) – tvoří zadní část přepážky nosní.
    • Dolní skořepa nosní (concha nasalis inferior) – tenká plochá kost odstupující od stěny dutiny nosní.

Dolní čelist

Samostatnou kapitolku tvoří dolní čelist, jako jediná je totiž pohyblivá a je spojena s lebkou jediným kloubem a to čelistním. Základní pohyby jsou otevírání a zavírání úst. V omezeném rozsahu je možné pohybovat s dolní čelistí i dopředu, dozadu a do stran.

Autor: Lucie Kliková