Záchvatovité přejídání
Záchvatovité přejídání neboli tzv. psychogenní přejídání se někdy označuje zkratkou BED, která pochází z anglického výrazu binge-eating disorder. Tato porucha patří mezi další závažné poruchy příjmu potravy, jako je například mentální anorexie a bulimie.
Další názvy: psychogenní přejídání
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Pro toto onemocnění jsou typické opakující se epizody nekontrolovatelného příjmu potravy. Takto postižený člověk řeší své problémy nadměrnou konzumací jídla a za velmi krátkou dobu dokáže zkonzumovat jeho ohromné množství. Na rozdíl od duševně zdravého člověka se přejídá natolik, až se mu udělá špatně, a teprve pak jíst přestane.
Postižený se vůbec nesnaží zavádět nějaká pravidelná kompenzační opatření, která by omezila následky jeho záchvatů přejídání - zvracení, užívání projímadel, nadměrné cvičení, půst apod. Tato porucha může mít negativní dopad nejen na naše zdraví, ale i na sociální život.
Výskyt onemocnění
Podobně jako jiné poruchy příjmu potravy, postihuje toto onemocnění častěji ženy, i když tuto poruchu lze nalézt i u mužů. První příznaky se většinou objevují u dospívajících a mladých dospělých kolem 20. roku života. Onemocnění se však objevit v jakémkoli věku a trvat i dlouhou řadu let.
Podle odhadů trpí psychogenním přejídáním přibližně 2 % celkové populace, ale pravděpodobně je tato porucha přítomna u mnohem více lidí, protože ne všichni vyhledají pomoc. Navíc je toto onemocnění poměrně těžko diagnostikovatelné a tak jej lékaři nemusejí vůbec rozpoznat.
Příčiny
Přesné příčiny záchvatovitého přejídání dosud úplně neznáme, ale na vzniku těchto potíží se pravděpodobně podílejí:
- Dědičnost - Podle odborníků může být záchvatovité přejídání způsobeno i genetikou. Někteří lidé jsou totiž již od narození více citliví na hormon dopamin, který zodpovídá za pocity slasti, radosti a ocenění.
- Pohlaví - Jak je již zmíněno výše, onemocněním BED bývají častěji postiženy ženy než muži.
- Změny v mozku – Na základě některých studií dochází u pacientů s BED ke změnám mozkové struktury ve smyslu silnější reakce na jídlo a ztrátě ovládání a sebekontroly k potravě.
- Tělesná hmotnost – Udává se, že až 50 % lidí trpících záchvatovitým přejídáním, je obézních. Kritéria pro diagnózu záchvatovitého přejídání splňuje 25 až 50 % pacientů, kteří podstoupili bariatrickou operaci, kdy se pacientů chirurgicky zmenší objem žaludku.
- Zkreslené vnímání tělesných proporcí – Pacienti často negativně vnímají své tělesné proporce a tak vede tato nespokojenost s vlastním tělem, přejídání či dieta k většímu nárůstu obtíží.
- Emoční trauma – Rozvoj tohoto onemocnění může být ovlivněn také stresující životní události, jako je například smrt bližního, odloučení od rodiny, pohlavní zneužívání nebo autonehoda. Silný vliv může mít i šikana kvůli tělesné hmotnosti.
- Další psychická onemocnění – U téměř 80 % pacientů trpících BED bylo diagnostikováno alespoň jedno z dalších psychických onemocnění. Typická je deprese, fobie, post-traumatická stresová porucha, bipolární porucha nebo úzkost. BED taktéž souvisí s užíváním návykových látek.
Příznaky záchvatového přejídání
Záchvatovité přejídání bývá obvykle spojeno se stresem, negativními emocemi a nespokojeností se sebou samým nebo svým vlastním životem. Tyto pocity pacienti kompenzují příjmem velkého množství jídla. Že jde o záchvatovité přejídání lze také rozpoznat podle následujících příznaků:
- kionzumace velkého množství jídla obvykle za méně než 2 hodiny,
- hltání,
- ignorace pocitu sytosti,
- neschopnost přestat jíst,
- ztráta kontroly nad tím, co nemocný jí,
- schovávání a tajné pojídání potravin,
- neschopnost dosáhnout stavu nasycení,
- snížené či normální množství přijímané potravy v přítomnosti jiných lidí,
- pocit úzkosti a stresu, který při jídle mizí,
- stud, výčitky svědomí a znechucení po záchvatu,
- pravidelná frekvence záchvatů (dostavují se přinejmenším jednou týdně po dobu tří měsíců.
Následky záchvatovitého přejídání
U záchvatovitého přejídání trpí člověk nejen tělesně, ale i duševně. Porucha velmi často negativně ovlivňuje i společenský život postiženého.
Kardiovaskulární systém a metabolismus
Nadváha a obezita se negativně projevují i na kardiovaskulárním systému. Prvním příznakem bývá často vysoký krevní tlak a zvýšena může být i hladina cukrů a tuků v krvi. Nadváha či obezita urychlují nejen rozvoj metabolického syndromu, ale mohou vést až k arterioskleróze (kornatění tepen) a tím zvyšovat riziko srdečně-cévních onemocnění.
Klouby a páteř
Nadměrná tělesná hmotnost se časem odrazí také na stavu kloubů a páteře Následkem nadváhy či obezity trpí nejen meziobratlové ploténky (v páteři), ale i klouby (např. kolena a kyčle).
Duševní zdraví
Na duševním zdraví nemocného se negativně podepisuje pocit, že se při jídle opět neuměl ovládnout. Protože se postižení za své záchvaty přejídání velmi stydí, mohou se u nich objevovat i depresivní nálady a značný pokles jejich sebeúcty. Postižení se ještě k tomu stydí také za svou nadměrnou tělesnou hmotnost.
Společenský život
Lidé, kteří jsou záchvatovitým přejídáním postiženi, se mohou vyhýbat „veřejnému“ životu a různým společenským událostem, což znamená, že na veřejnosti nejedí kvůli obavě, že by se při jídle nezvládli ovládnout. Kvůli tendencím k depresi se mohou stáhnout ze společenského života – tzv. sociálního stažení.
Léčba záchvatovitého přejídání
Při léčbě záchvatovitého přejídání je možné uplatnit různé postupy, které se odvíjejí od zdravotních obtíží a individuálních potřeb pacienta. A i když se může léčba do jisté míry odlišovat, její záměr vždy stejný. Je to zejména přecházení záchvatům přejídání, léčba duševní dysbalance a v případě nutnosti i hospitalizace a zhubnutí.
Léčba probíhá většinou formou ambulantní psychoterapie, avšak někdy i formou hospitalizace, která je nutná např. v případech duševního nebo tělesného stavu pacienta.
Pokud jde o úbytek tělesné hmotnosti, pak se toho dá dosáhnout změnou životního stylu. Hlavní je především dostatečný pohyb a vyvážená strava. Někdy může lékař předepsat pouze léky, ale v krajních situacích indikovat i chirurgický zákrok.
Během terapie může však docházet k recidivám nebo i k opakovanému přerušení léčby. Proto má velký význam podpora rodiny a blízkých, jejichž přispění může být pro pacienta rozhodující. Důležitou roli hraje také při rozeznání příznaků a při intenzivní spolupráci s terapeutickým týmem.
Autor: Lenka Klabochová
