Záchvatovité přejídání

Záchvatovité přejídání neboli tzv. psychogenní přejídání se někdy označuje zkratkou BED, která pochází z anglického výrazu binge-eating disorder. Tato porucha patří mezi další závažné  poruchy příjmu potravy, jako je například mentální anorexie a bulimie.

Záchvatovité přejídání

Další názvy: psychogenní přejídání

Příznaky

konzumace velkého množství jídla nadváha neschopnost přestat jíst přejídání se

Týká se části těla

Diagnóza

Pro toto onemocnění jsou typické opakující se epizody nekontrolovatelného příjmu potravy. Takto postižený člověk řeší své problémy nadměrnou konzumací jídla a za velmi krátkou dobu dokáže zkonzumovat jeho ohromné množství.  Na rozdíl od duševně zdravého člověka se přejídá natolik, až se mu udělá špatně, a teprve pak jíst přestane.

Postižený se vůbec nesnaží zavádět nějaká pravidelná kompenzační opatření, která by omezila následky jeho záchvatů přejídání - zvracení, užívání projímadel, nadměrné cvičení, půst apod. Tato porucha může mít negativní dopad nejen na naše zdraví, ale i na sociální život.

Výskyt onemocnění

Podobně jako jiné poruchy příjmu potravy, postihuje toto onemocnění častěji ženy, i když tuto poruchu lze nalézt i u mužů. První příznaky se většinou objevují u dospívajících a mladých dospělých kolem 20. roku života. Onemocnění se však objevit v jakémkoli věku a trvat i dlouhou řadu let.

Podle odhadů trpí psychogenním přejídáním přibližně 2 % celkové populace, ale pravděpodobně je tato porucha přítomna u mnohem více lidí, protože ne všichni vyhledají pomoc. Navíc je toto onemocnění poměrně těžko diagnostikovatelné a tak jej lékaři nemusejí vůbec rozpoznat.

Příčiny

Přesné příčiny záchvatovitého přejídání dosud úplně neznáme, ale na vzniku těchto potíží se pravděpodobně podílejí:

  • Dědičnost - Podle odborníků může být záchvatovité přejídání způsobeno i genetikou. Někteří lidé jsou totiž již od narození více citliví na hormon dopamin, který zodpovídá za pocity slasti, radosti a ocenění.
  • Pohlaví -  Jak je již zmíněno výše, onemocněním BED bývají častěji postiženy ženy než muži.
  • Změny v mozku – Na základě některých studií dochází u pacientů s BED ke změnám mozkové struktury ve smyslu silnější reakce na jídlo a ztrátě ovládání a sebekontroly k potravě.
  • Tělesná hmotnost – Udává se, že až 50 % lidí trpících záchvatovitým přejídáním, je obézních. Kritéria pro diagnózu záchvatovitého přejídání splňuje 25 až 50 % pacientů, kteří podstoupili bariatrickou operaci, kdy se pacientů chirurgicky zmenší objem žaludku.
  • Zkreslené vnímání tělesných proporcí – Pacienti často negativně vnímají své tělesné proporce a tak vede tato nespokojenost s vlastním tělem, přejídání či dieta k většímu nárůstu obtíží.
  • Emoční trauma – Rozvoj tohoto onemocnění může být ovlivněn také stresující životní události, jako je například smrt bližního, odloučení od rodiny, pohlavní zneužívání nebo autonehoda. Silný vliv může mít i šikana kvůli tělesné hmotnosti.
  • Další psychická onemocnění – U téměř 80 % pacientů trpících BED bylo diagnostikováno alespoň jedno z dalších psychických onemocnění. Typická je deprese, fobie, post-traumatická stresová porucha, bipolární porucha nebo úzkost. BED taktéž souvisí s užíváním návykových látek.

Příznaky záchvatového přejídání

Záchvatovité přejídání bývá obvykle spojeno se stresem, negativními emocemi a nespokojeností se sebou samým nebo svým vlastním životem. Tyto pocity pacienti kompenzují příjmem velkého množství jídla. Že jde o záchvatovité přejídání lze také rozpoznat podle následujících příznaků:

  • kionzumace velkého množství jídla obvykle za méně než 2 hodiny,
  • hltání,
  • ignorace pocitu sytosti,
  • neschopnost přestat jíst,
  • ztráta kontroly nad tím, co nemocný jí,
  • schovávání a tajné pojídání potravin,
  • neschopnost dosáhnout stavu nasycení,
  • snížené či normální množství přijímané potravy v přítomnosti jiných lidí,
  • pocit úzkosti a stresu, který při jídle mizí,
  • stud, výčitky svědomí a znechucení po záchvatu,
  • pravidelná frekvence záchvatů (dostavují se přinejmenším jednou týdně po dobu tří měsíců.

Následky záchvatovitého přejídání

U záchvatovitého přejídání trpí člověk nejen tělesně, ale i duševně. Porucha velmi často negativně ovlivňuje i společenský život postiženého.

Kardiovaskulární systém a metabolismus 

Nadváha a obezita se negativně projevují i na kardiovaskulárním systému. Prvním příznakem bývá často vysoký krevní tlak a zvýšena může být i hladina cukrů a tuků v krvi. Nadváha či obezita urychlují nejen rozvoj metabolického syndromu, ale mohou vést až k arterioskleróze (kornatění tepen) a tím zvyšovat riziko srdečně-cévních onemocnění.

Klouby a páteř

Nadměrná tělesná hmotnost se časem odrazí také na stavu kloubů a páteře Následkem nadváhy či obezity trpí nejen meziobratlové ploténky (v páteři), ale i klouby (např. kolena a kyčle).

Duševní zdraví

Na duševním zdraví nemocného se negativně podepisuje pocit, že se při jídle opět neuměl ovládnout. Protože se postižení za své záchvaty přejídání velmi stydí, mohou se u nich objevovat i depresivní nálady a značný pokles jejich sebeúcty. Postižení se ještě k tomu stydí také za svou nadměrnou tělesnou hmotnost.

Společenský život

Lidé, kteří jsou záchvatovitým přejídáním postiženi, se mohou vyhýbat „veřejnému“ životu a různým společenským událostem, což znamená, že na veřejnosti nejedí kvůli obavě, že by se při jídle nezvládli ovládnout. Kvůli tendencím k depresi se mohou stáhnout ze společenského života – tzv. sociálního stažení.

Léčba záchvatovitého přejídání

Při léčbě záchvatovitého přejídání je možné uplatnit různé postupy, které se odvíjejí od zdravotních obtíží a individuálních potřeb pacienta. A i když se může léčba do jisté míry odlišovat, její záměr vždy stejný. Je to zejména přecházení záchvatům přejídání, léčba duševní dysbalance a v případě nutnosti i hospitalizace a zhubnutí.

Léčba probíhá většinou formou ambulantní psychoterapie, avšak někdy i formou hospitalizace, která je nutná např. v případech duševního nebo tělesného stavu pacienta.

Pokud jde o úbytek tělesné hmotnosti, pak se toho dá dosáhnout změnou životního stylu. Hlavní je především dostatečný pohyb a vyvážená strava. Někdy může lékař předepsat pouze léky, ale v krajních situacích indikovat i chirurgický zákrok.

Během terapie může však docházet k recidivám nebo i k opakovanému přerušení léčby. Proto má velký význam podpora rodiny a blízkých, jejichž přispění může být pro pacienta rozhodující. Důležitou roli hraje také při rozeznání příznaků a při intenzivní spolupráci s terapeutickým týmem.

Autor: Lenka Klabochová

Mohlo by vás také zajímat