Žloutenka

Žloutenka (lat. icterus) je patologický stav, který se klinicky projevuje zežloutnutím kůže, očního bělma, sliznic i ostatních tkání. Způsobuje ho zvýšená koncentrace žlutého žlučového barviva bilirubinu v krevní plazmě.

Žloutenka

Nemoci s tímto příznakem

Týká se části těla

Nesprávně se termín žloutenka používá jako označení zánětu jater (hepatitidy), u kterých je hlavní symptom. Vyskytuje se i při dalších nemocech, například ve významné části případů žluté zimnice.

Bilirubin a jeho role v organismu

Bilirubin je žluté barvivo, které vzniká jako odpadní produkt degradace hemoglobinu. Červené krvinky mají omezenou životnost (asi 120 dní), pak jsou vychytávány ve slezině a jaterních sinusech a zničeny. Z hemoglobinu je pak odstraněno železo, které se použije k syntéze nového krevního barviva, a bílkovinná složka (globin), která se také recykluje. Zbytek hemu, porfyrínová kostra, je postupně přeměněn na bilirubin.

V těle zdravého dospělého člověka denně vznikne 250-350 mg bilirubinu. Bilirubin je málo rozpustný ve vodě, tedy i v krevní plazmě. Navázaný na krevní bílkovinu albumin se dostává do jater, kde je vychytáván hepatocyty. Uvnitř hepatocytů je konjugovaný na rozpustné bilirubínglukoziduronáty. Ty jsou vylučovány do žluče a následně do tenkého střeva.

V tlustém střevě jsou bilirubínglukoziduronáty rozloženy bakteriálními enzymy na bezbarvé urobilinogen, z nichž část je zpětně reabsorbována do krve, většina je ale dále střevní mikroflórou oxidovaná na barevné urobilíny, které jsou zodpovědné za zbarvení stolice.

Příčiny žloutenky

Za normálních okolností je většina bilirubinu v krevní plazmě navázaná na albumin. Když ale jeho koncentrace v krvi přesáhne 20-30 mg / l, všechna vazebná místa na albuminu jsou již obsazeny a přebytečný bilirubin difunduje do tkání. Protože bilirubin je žluté barvivo, tkáně tím zežloutnou.

K tomu může dojít ze tří příčin a podle toho se také žloutenky dělí do tří skupin:

  • hemolytická (prehepatálna)
  • hepatocelulární (parenchymatózních)
  • obstrukční (posthepatálna)

Hemolytická žloutenka

Hemolytická, nebo prehepatálna žloutenka je způsobena zvýšeným rozpadem červených krvinek (hemolýzou), tedy i zvýšenou produkcí bilirubinu. Játra tedy nestačí zpracovat všechen bilirubin a jeho koncentrace v plazmě tak stoupne.

Hemolytická žloutenka může být příznakem infekčních onemocnění, jako je malárie, při které dochází k rozpadu erytrocytů působením parazitického prvoka.

U novorozenců vzniká lehká žloutenka (lat. icterus neonatorum) kvůli ještě nedostatečné funkci jaterních enzymů a zvýšené hemolýze. Novorozenecká žloutenka se léčí fototerapií - viditelné světlo (zejména modré) totiž mění konformace bilirubinu, ten se stává rozpustnější ve vodě a může být vyloučen močí. Těžká žloutenka (lat. icterus neonatorum gravis nebo morbus haemolyticus neonatorum) může vzniknout při hemolýze v důsledku cirkulujících protilátek proti erytrocytům, nejčastěji v důsledku Rh inkompatibility matky a plodu. Při těžké žloutence hrozí poškození mozku. Těžkou žloutenku lze léčit jen obtížně, např. výměnnou transfuzí.

Nekompatibilní transfuze krve vedou k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.

Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky, hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu.

Hepatocelulární žloutenka

Hepatocelulární žloutenka je způsobena přímo neschopností jater bilirubin z krve přijmout, konjugovat nebo vyloučit do žluče. Koncentrace bilirubinu v plazmě proto stoupne; zároveň se bilirubin objeví v moči, moč je proto tmavá. A protože játra vylučuje do žluči málo bilirubinu, ve střevě se tvoří méně urobilínov a stolice je světlejší (hypocholická).

Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater (toxická hyperbilirubinémie) látkami jako je chloroform, arzfenamíny, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín aj.). Tento typ žloutenky je jeden z příznaků cirhózy jater a virové hepatitidy, tedy infekční žloutenky.

Některé vrozené dědičné choroby se projeví jako hepatocelulární žloutenka, například Crigler-Najjarov syndrom nebo Dubin-Johnsonův syndrom.

Obstrukční žloutenka

Obstrukční, nebo i posthepatálna žloutenka je způsobena ucpáním žlučových cest, proto se nazývá také obstrukční ikterus. Játra nemůže vylučovat konjugovaný bilirubin, ten proto přechází zpět do krve. Při obstrukční žloutence je zvýšená hladina bilirubinu v krvi, bilirubin je iv moči, ta je proto tmavá. Naopak do střeva se vinou uzávěru žádný bilirubin nedostane, stolice je proto světlá (acholická).

Nejčastější příčinou obstrukce žlučových cest jsou žlučové kameny a nádor hlavy pankreatu, který zvenčí utlačuje žlučovody. Méně často je příčinou přímo nádor žlučových cest.

Obstrukční žloutenka může být také příznakem infekčních onemocnění (schizostomiáza), zánětu žlučníku nebo slinivky břišní (pankreatu).

Neléčená obstrukce žlučových cest může vést až k selhání jater.