Otravy hadím uštknutím

Na našem území lze tu a tam narazit na jeden druh jedovatého hada. Tím je zmije obecná. Pochopitelně větší počet jedovatých druhů zmijí se nachází ve všech jižněji položených evropských státech. Jedovatí hadi se kromě Antarktidy vyskytují na všech kontinentech.

Hadí uštknutí
 

Hadi jsou nejaktivnější v období páření. Obvykle se stahují do oblíbených míst, kde mají dostaveníčko a vybírají si tu vhodného druha. Jehož součástí je i pářící rituál. Nakonec se hadí spáří.

Je známo, že jedovatí hadi sami od sebe neútočí. Tito živočichové z řady šupinatých plazů zaujímají útočné postavení v momentě, když se cítí být ohroženi. Člověk na ně natrefí, ani neví jak. Jedinec může kupříkladu šlápnout na takového tvorečka ve vysoké trávě. Potkat jej může také na pláži, v hornatém terénu či v houští. Dle statistik takové hadí uštknutí u více než polovině případů může skončit smrtí.

Jedovatí hadi na evropském kontinentu

Na evropském kontinentu žije několik druhů zmijí. U nás je to zmije obecná. Daří se jí také na Slovensku. Jejím domovem jsou i další evropské státy. Samozřejmě pobývá také na asijské pevnině. Tento jedovatý had dává přednost oblastem s lesním porostem (pasekám, loukám, stráním a mýtinám), kamenitým terénům a variabilním ekosystémům. Jde o přísně chráněného živočicha. Tento druh z čeledi zmijovitých má uskladněn toxin v orgánu neboli jedových žlázách. Jed se pak při stisknutí šíří do hadích zubů.

Taková zmije obecná disponuje sice účinnou toxickou látkou, ale na druhou stranu jde o malé množství, jež nemá pro lidský organismus významně nebezpečnou povahu. V tomto případě lze poznamenat, že had do těla oběti vypustí přinejmenším jednu třetinu dávky jedu. Nicméně pro určitou skupinu lidí znamená toto uštknutí řadu zdravotních komplikací. Ohroženi jsou především starší osoby, děti, nemocní či alergičtí jedinci. Otrava se tradičně projeví otokem a pobledlejší pokožkou v místě kousnutí. U některých citlivějších osob se mohou objevit puchýře, tmavé skvrny, nepříjemné pocity (bolesti a napětí). Ojedinělé nejsou ani určité formy abscesu či zánětu. Otrava se může projevit zvracením, průjem, pocitem stiženého dýchání a závažnějšími stavy. Standardní příznaky ustupují během pár hodin. U komplikovanějších případů vymizí otrava hadím jedem až za několik týdnů.

Zmije růžkatá je z dalších živočichů z čeledi zmijovitých, jehož domovitou je poloostrov v jihovýchodní Evropě. Had s tímto prozíravým názvem byl tradičně spatřen v jižních částech Rakouska, v severovýchodním cípu Itálie, ve Francii i na jiných místech. Nejraději se schovává pod křovinaté houštiny, listnaté porosty, různě řešené kamenité pláně. Tento druh zmije se vyznačuje nižší koncentrací jedové látky. Ta se však do těla oběti dostává ve větším množství, a proto kousnutí tímto hadem má pro lidský organismus fatální následky. Jed začne účinkovat okamžitě. Zasažené místo oteče a jed se postupně šíří do tkání. Bohužel tento druh toxinu má za následek poruchu srážení krve. Tento proces může vést k zákeřnějšímu stavu, při němž dochází ke zhroucení celého krevního oběhu a navození smrti.

Zmije turecká se řadí mezi nejobávanější hady a to díky jejím extrémním toxinům. Tento druh plaze dorůstá do jednoho metru. V přírodě se najdou i jedinci, jejž mají i přes metr. Tato zmije vyhledává sušší, kamenitější a křovinatější stanoviště. Lze ji nalézt v Turecku a to v jihovýchodním evropském teritoriu. Kromě toho žije na území západního asijského světadílu. Uštknutí zmijí tureckou dokáže ohrozit lidský život. Tento jed se šíří v lidském organismus velmi rychle. Po několika málo hodinách se na částech těla objevují velké otoky. Člověk nemůže dýchat. Včasná léčba dokáže zachránit lidský život. V tomto případě člověk s takto alergickou reakcí dostane v nemocnici léky s výraznějším účinkem a poleží si pár dní na jednotce intenzivní péče. Pak je propuštěn do domácí péče. Pokud by jedinec nevyhledal ihned lékařskou pomoc, pak u něj může nastat i srdeční zástava.

Zmije minská obývá velmi pěkné souostroví v azurově modrém Egejském moři. Většinou navštěvuje louky s kamenitým reliéfem. Zpravidla lze ji spatřit také v částech drsné divočiny opodál nějakého vodního zdroje. Tento druh hada nepohrdne ani hromadou rozpadající se přírodních útvarů se sporadickou vegetací. Úkryt si však najde i opodál zdi. Rád se v jistou dobu vyhřívá na slunných místech. Jenom zřídkakdy ho mohou zahlédnout turisté, neboť žije nočním životem. Pokud na něj člověk narazí náhodou, měl by se mu obloukem vyhnout. Jeho jed obsahuje extrémně silnou dávku hemotoxinu. Jestliže se zasažené osobě nepodá včas účinná protilátka, pak její životní funkce začnou selhávat. V krajním případě nastane smrt. Za jisté situace to může skončit i amputací.

Za zmínku stojí také zmije latasteova, která vyniká unikátním jedovým složením. Směs obsahuje hemotoxiny a neurotoxiny. Uvedené druhy jedu jsou pro lidský organismus nebezpečné. Nicméně se lidé nemusí obávat tohoto zmijovitého živočicha, protože má pomalé reflexy a nevykazuje agresivitu. Většinou osídluje území Pyrenejského poloostrova. Přebývá také na speciálních místech na africkém kontinentu.

Vedle toho se ve volné přírodě vyskytuje také jedovatá zmije iberská, zmije levantskáužovka kapucínská.

Zmije menší přezdívaná stepní má nízkou koncentraci jedu. Z tohoto důvodu ji lze považovat za neškodný druh. Příznivé podmínky má tento had na několika lokalitách EU.

Jedovatí hadi dalších světadílů

Zmije gabunská preferuje místa, jako jsou deštné pralesy v okolí rovníkového pásu. Tento druh hada dosahuje dvou metrů a váží něco málo přes osm kilo. Díky speciálním vyvinutým zubům vpraví had do oběti silný jed zvaný hemotoxin. Tím pádem lze pokládat většinu případů neslučitelných se životem.

Mamba černá dorůstá v průměru délky tři metry. Někteří jedinci mohou mít i delší tělo. V přírodě se tento had z čeledi korálovcovitých vyskytuje v amazonských deštných pralesích a v jižních končinách Afriky. Mamba se vyznačuje charakteristickým prudkým toxinem, jenž stojí za efektivním blokování nerovové činnosti jedince. Jed v nejednom organismu paralyzuje dýchací svalstvo a naruší správnou funkci srdce. Takto otráveny člověk umře zhruba do sto dvaceti minut, pokus mu není podáno hadí sérum. Za situace, že hadí jed vnikne do artérie, pacient otravě podlehne do několika málo minut.

Na světě žijí další jedovatí hadi, jež ohrožují nespočty lidských životů. Jmenujme namátkou bojgu africkou, taipana, zmiji řetízkovou, bungara modravého, kobru indickou, zmiji útočnou, bungara páskovaného a křovináře sametového.

První pomoc při uštknutí hadem

Pokud člověka uštkne jedovatý had, měl by nejen zachovat naprostý klid, ale i omezit svoji aktivitu na minimum. Při této situaci se osvědčila nehybná poloha vleže.

Je nutné zavolat zdravotnickou záchrannou službu. Této aktivity by se měl raději zhostit svědek nehody. Zasažená osoba by se neměla jakkoliv rozrušovat a měla do sebe dostat dostatek tekutin. Dispečerka operačního střediska záchranné služby zhodnotí po telefonu momentální okolnosti a doporučí další postup.

Buďto se pacient dopraví do nemocnice prostřednictvím vlastního dopravního prostředku anebo vyčká na příjezd sanitky. Nakonec se mu dostane profesionální zdravotnické péče.

Prevence před uštknutím

Prevence by měla být na prvním místě. Do volné přírody se hodí vyšší obuv. Lidé by neměli schválně vyhledávat rizikové oblasti. Venku by se měli chovat zodpovědně a ohleduplně.


Mohlo by vás také zajímat


Jak posílit imunitu a odolnost?