Přetržení předního zkříženého vazu

K přetržení (ruptuře) předního zkříženého vazu ale i ostatních dochází nejčastěji při různých sportovních poraněních, která patří mezi poměrně závažné a časté úrazy kolenního kloubu. Přední zkřížený vaz je jedním z hlavních stabilizátorů kolenního kloubu a jeho poškození je příčinou poruchy stability kolena a možnosti rychlého postupu degenerativních změn.

Přetržení předního zkříženého vazu

Klinický obraz

Mechanismus tohoto úrazu je velmi často nepřímým násilím působícím na kolenní kloub. Tento úraz bývá nejčastěji u kopané, kontaktních sportů, lyžování. Pacienti někdy uvádějí prasknutí v kolenním kloubu, které je dobře slyšitelné. Ruptura předního zkříženého vazu je velmi často propojena s krvavým výpotkem. Klinické vyšetření je u akutního zranění poměrně obtížné kvůli bolestivé kontraktuře stehenního svalstva, ale zato je snadnější při chronické nestabilitě kolenního kloubu, která je doprovázena hypotrofií stehenního svalstva.

Příznaky přetržení předního zkříženého vazu

Při úrazu člověk cítí pocit prasknutí, lupnutí a prudkou bolest kolena. Občas koleno zůstane „zablokované“, protože jeho pohyb je značně omezen bolestí a mimovolným stažením svalů. Postupně vzniká otok a často se vyskytuje masivní krvavá náplň, občas i krevní výron.

Diagnostika

V diagnostice je využíváno klinického vyšetření, zobrazovacích metod a případně artroskopie kolenního kloubu. V anamnéze, a to především u chronické nestability kolene, se ptáme na pocit nestability kolenního kloubu, která se projevuje dvojím způsobem:

1. „Giving way“ fenomén -  Jedná se o náhlé podlomení kolenního kloubu, které je způsobeno reflexním, okamžitým ochabnutím m. quadriceps femoris.

2. Nejistota při zvýšené zátěži (rotace na zatížené končetině, náhlá změna směru, chůze po nerovném terénu).  V klinickém vyšetření hledáme zejména tzv. zásuvkové příznaky, kterými je prokázán chorobný předozadní pohyb holenní kosti proti kosti stehenní.

Diagnostika se provádí těmito metodami:

  • Přední zásuvkový test - Pacient leží na zádech a ohyb (flexe) kyčelního kloubu je 45°, flexe kloubu kolenního 90°. Vyšetřující lékař sedí na straně vyšetřovaného pacientova kloubu a svým stehnem znehybňuje špičku nohy pacienta. Oběma rukama uchopí horní část holenní kosti a pokouší se přivodit předozadní pohyb, a to v nulové rotaci a dále pak v 30º vnitřní rotaci a 15º rotaci zevní.
  • Lachmanův test -  Pacient leží na zádech, vyšetřující lékař je opět na straně vyšetřovaného kloubu a koleno je v 15° flexi. Lékař uchopí jednou rukou stehenní kost (femur), čímž ji stabilizuje a druhou rukou uchopí kost holenní (tibie) a přivodí přední posun holenní kosti. Lachmanův test je udáván jako nejcitlivější test k potvrzení poškození předního zkříženého svalu.
  • „Pivot shift“ test - Pacient leží na zádech, vyšetřující uchopí pacientovo chodidlo a v natažení (extenzi) v kolenním a kyčelním kloubu provádí pohyb směřující od osy těla (abdukci) a vnitřní rotaci v bérci.

Při poranění předního zkříženého vazu (PZV) se standardně provádí také rentgenový snímek v předozadní a boční projekci. To je nutné k vyloučení fraktury v oblasti kolenního kloubu. Dále lze použít také MRI, která lékařům poskytuje dobrý přehled o porušení zkřížených vazů a také je může informovat i o přidružených poraněních. Jako diagnostická metoda se může také použít artroskopie kolenního kloubu, při které se dá případné již uvedené přidružené poranění ošetřit.

Léčba

V léčbě poraněného PZV existují dva základní postupy: konzervativní a chirurgický. Při volbě určitého postupu je nezbytný individuální pohled na každého klienta. Je nutné zhodnotit především sportovní aktivitu klienta, zatížení kolenního kloubu, věk klienta a přidružená zranění ostatních měkkých tkání.

Konzervativní léčba

Jestliže je volbou jen fyzioterapie, musí se zcela vyloučit případná přidružená poranění. K tomu jsou určeny diagnostické metody, jako MRI, klinické vyšetření nebo diagnostická artroskopie. Při diagnostické artroskopii je koleno pečlivě vypláchnuto a jsou i ošetřeny event. defekty na chrupavce a ruptury menisků.

Nemají-li klienti tři měsíce po kvalitně provedené fyzioterapii pocit nestability kolenního kloubu, pak je možno jim doporučit změnu sportovních aktivit nebo používaní ortézy na sport.

Chirurgická léčba

K operačnímu řešení poraněného PZV jsou indikováni hlavně sportovně aktivní jedinci a jedinci s kombinovaným zraněním. Pokud se na základě diagnostiky zjistí také ruptura (prasknutí) menisku je třeba provést rekonstrukci PZV, jelikož by mohlo dojít k poškození menisků a jiných struktur měkkého kolene nebo ke vzniku artrotických změn kloubu.

Některé statistiky udávají, že při neléčené nestabilitě kolenního kloubu dochází do jednoho roku k novému zranění nitrokloubních struktur a k postupnému vývoji artrotických změn. Cílem chirurgického řešení je obnovení stability kolenního kloubu, čímž se zabrání dalšímu poškození struktur kolenního kloubu. Avšak i zde je pro úspěšnou léčbu s garancí stability kolene nezbytná důkladná pooperační rehabilitace zaměřená na obnovení svalové síly a znovudosažení stoprocentně správné funkce operovaného kolenního kloubu.

Autor: Lenka Klabochová

Mohlo by vás také zajímat

pletení a háčkování