Audiometrie

Audiometrie je jednou z důležitých vyšetřovacích metod sluchu, kterou provádějí lékaři ORL (ušní, nosní, krční). Pomocí audiometrie může lékař zjistit rozsah ztráty sluchu a na základě zjištěného sluchového postižení odhalit i to, jaký typ zvuků je nejhůře vnímán a zároveň odhadnout, ve které části sluchového ústrojí se konkrétní problém nachází.

Audiometrie

Příznaky

Hodnocení výsledků vyšetření

Ztráta sluchu se nejčasteji popisuje takto:

  • jako normální sluch je považován sluch do 15 dB ztrát,
  • percepční porucha se projevuje symetrickou ztrátou v kostním a vzdušném vedení,
  • převodní nedoslýchavost se zase projevuje ztrátou ve vzdušném vedení, zatímco kostní vedení je zcela v normálu.

Rozsah ztráty sluchu je klasifikován podle těchto výsledků:

  1. Mírně těžká ztráta sluchu = 25–40 dB,
  2. Středně těžká ztráta sluchu = 41–65 dB,
  3. Těžká ztráta sluchu = 66–90 dB,
  4. Velmi těžká porucha včetně hluchoty =  90 a více dB.

Co je audiometr

K vyšetření sluchového postižení je často používán audiometr, což je přístroj sloužící k vyšetření funkčních vlastností sluchového aparátu.

Jedná se o kalibrovaný tónový generátor testující vnímavost sluchu na jednotlivé tóny určité intenzity a kmitočtu. Výsledek měření se zaznamenává do tzv. audiogramu.

Průběh vyšetření

Při vlastním měření se vyšetřovaný odebere do zvukotěsné kabiny a na uši si nasadí sluchátka. Vyšetřující, kterým bývá obvykle zdravotní setra, pak pozvolna zesiluje intenzitu čistého tónu a až vyšetřovaný vyslaný tón uslyší, signalizuje to stisknutím tlačítka světelného zařízení. Sestra pak zaznamená výši intenzity zvuku, kterou vyšetřovaný právě slyšel (práh slyšitelnosti zvuku) a poté přejde na další frekvenci. Protože však lidské ucho vnímá každou frekvenci jinak, bývá stupnice audiometru kalibrována přímo v jednotkách subjektivní hlasitosti vnímané sluchem v decibelech (dB).

Výsledek audiogramu

Pro různé výšky tónů je určen tzv. sluchový práh pro obě uši a sice jak pro kostní vedení přímo z oscilátoru, tak i pro vzdušné vedení ze sluchátek. Sluchovým prahem je označována ta nejmenší intenzita tónu, na kterou pacient zareaguje stisknutím tlačítka. Takto získané hodnoty jsou zaznamenány do grafu výše popsaného audiometru, který se porovná s audiogramem normálně slyšících osob a případně vyhodnotí o kolik procent je sluch vyšetřované osoby snížený.

Výsledek audiometrie, což je tedy grafické znázornění sluchového prahu pacienta, je obratem vytištěn a zhodnocen lékařem. Pacient se tak téměř ihned dozví, zda je jeho sluch v normě, nebo zda trpí nedoslýchavostí a v jaké míře. Na základě získaných výsledků s ním pak lékař může konzultovat další eventuální vyšetření a pravděpodobnou příčinu obtíží. 

Autor: Lenka Klabochová

Mohlo by vás také zajímat