Arteriovenózní malformace

Arteriovenózní malformace (AVM) je abnormální svazek rozšířených cév, což jsou mnohočetná nepravidelná spojení tepen a žil. Tyto malformace mohou být buď vrozené (98 %), nebo získané (2 %).

Arteriovenózní malformace

Latinsky: arteriovenous malformation

Další názvy: AVM

Příznaky

epileptické záchvaty potíže s řečí problémy s pohybem problémy s viděním srdeční šelest

Týká se části těla

Diagnóza

Zde proudí arteriální (tepenná) krev přímo do odvodných žil, mezi kterými chybí normálně vyvinutý systém kapilár. Tyto malformace se objevují nejčastěji v míše nebo v mozku, kde jsou nejčastější příčinou nejvýraznějších problémů.

Epidemiologie

Výskyt AVM v populaci je poměrně nízký. Nově diagnostikované případy totiž dosahují průměrné hodnoty 1–1,5 případů na 100 000 obyvatel. Nejčastěji se AVM objevuje v mladším věku mezi 15. až 20. rokem života.

Příznaky arteriovenózní malformace

Spousta lidí s AVM pociťuje jen málo příznaků anebo vůbec žádné. U některých pacientů se však mohou vyskytnout příznaky, jako jsou bolesti hlavy, epileptické záchvaty, problémy s viděním, řečí nebo pohybem. U některých pacientů byly zaznamenány i srdeční šelesty. Malformace bývají odhaleny většinou náhodně, obvykle při léčbě nějakého jiného onemocnění, případně po úmrtí pacienta při pitvě.

Lokalizace

Jak je zmíněno již výše, objevuje se AVM nejčastěji v mozku a v míše. V mozku je AVM nejčastěji lokalizována v jeho větší části (kromě mozkového kmene a mozečku).

Mezi ostatní lokalizace AVM patří:

  • plíce,
  • játra,
  • ledviny,
  • děloha aj.

Diagnostika

Arteriovenózní malformace se dá zjistit pomocí výpočetní tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI), přičemž větší, nijak neporušenou AVM je možné celkem snadno odhalit vstřikem kontrastní látky.

1.) CT

Tato zobrazovací metoda se jako první často provádí u pacientů, u kterých se vyskytují akutní neurologické deficity. Bez použití kontrastní látky je však stanovení přesné diagnózy AVM poměrně komplikované. Po aplikaci kontrastní látky bývá diagnóza mnohem jasnější, ale doporučuje se také angiografie pro důkladnější zobrazení přívodných tepen. V případě ruptury AVM dokáže CT akutní hematom dostatečně zobrazit.

2.) MRI 

MRI je důležitá především pro přesné zobrazení okolních struktur a jejich eventuálního poškození a dobře rozeznatelné jsou i případné sousedící edémy.

Léčba

Riziko další ruptury AVM činí asi 4 % za rok. K vyloučení malformace z oběhu se používají tři hlavní metody.

  • Chirurgické resekce – používá se u menších a povrchových AVM. Výhodou je okamžité odstranění z oběhu a tím i eliminace epileptických příznaků.
  • Ozáření gamma nožem – tuto neinvazivní metodu lze použít i v případě, že nidus dosahuje maximální velikosti 3 cm. Nevýhodou této metody je však to, že AVM nebude z oběhu zcela vyřazena ještě 1-3 roky, a proto tu hrozí riziko vzniku subarachnoidálního krvácení (SAKu).
  • Endovaskulární embolizace – tato metoda se zřídkakdy používá jen samostatně. 
Autor: Lenka Klabochová

Mohlo by vás také zajímat