Patelofemorální syndrom

Patelofemorální syndrom je bolest v přední části kolena vycházející ze spojení mezi čéškou a stehenní kostí. Patří k nejčastějším potížím kolena vůbec, zvlášť u běžců, dospívajících a mladých žen, a je typický tím, že se na zobrazovacích metodách často nic nenajde. To ale neznamená, že by šlo o potíž vymyšlenou – jen o potíž funkční.

Kde bolest vzniká

Čéška klouže při ohýbání a natahování kolena ve žlábku na konci stehenní kosti. Tlak mezi ní a kostí přitom výrazně roste s ohnutím kolena – při dřepu nebo chůzi ze schodů dosahuje několikanásobku tělesné hmotnosti. Pokud čéška nesedí ve žlábku ideálně nebo je zatížení opakovaně vyšší, než co tkáně snesou, vzniká bolest.

Za odchylkou v dráze čéšky bývá nerovnováha svalů: oslabené hýžďové svaly nechají koleno při došlapu padat dovnitř, což čéšku táhne stranou. Přispívá zkrácený iliotibiální trakt, zkrácené stehenní svaly, plochá noha a rychlé zvýšení tréninkové zátěže.

Jak se projevuje

Bolest sedí kolem čéšky nebo za ní a lidé ji obtížně ukazují prstem – typicky ji naznačí obkroužením kolena dlaní. Zhoršuje se při chůzi ze schodů, v dřepu, při klečení, při vstávání ze židle a po delším sezení s pokrčenými koleny, čemuž se v literatuře přezdívá příznak kinosálu. Časté je vrzání či praskání pod čéškou, které samo o sobě nic neznamená, pokud nebolí.

Otok bývá minimální a koleno nezablokuje. Výrazný otok, zablokování nebo pocit podklesávání svědčí spíš pro jinou příčinu – poškození menisku nebo vazu – a vyžadují vyšetření.

Vztah k chondromalacii čéšky

Obě označení se často zaměňují, ale nejsou totožná. Chondromalacie čéšky je popis stavu chrupavky – jejího změknutí a rozvláknění – který se zjistí zobrazením nebo při artroskopii. Patelofemorální syndrom je naproti tomu klinická diagnóza podle příznaků. Řada lidí s bolestí má chrupavku v pořádku a naopak mnoho lidí se změněnou chrupavkou žádné potíže nemá. Léčba se přitom v obou případech řídí především příznaky.

Léčba, která má důkazy

Mezinárodní konsenzus z roku 2016 shrnul, co u této bolesti funguje, a závěr je jednoznačný: základem je cvičení. Nejlepší výsledky přináší kombinace posilování kyčle a stehna, tedy nikoli jen práce se samotným kolenem. Doplňkově mohou pomoci tejpování, ortézy a u lidí s výraznou plochou nohou vložky do bot, ale vždy jako doplněk cvičení, ne jako náhrada.

Naopak samotný klid, pasivní procedury bez aktivního cvičení a rychlé nasazení injekcí nepatří mezi doporučené postupy. Operační řešení je u této diagnózy výjimečné a vyhrazené pro jasně definované anatomické odchylky.

Osvědčená sestava vypadá takto:

• posilování odtahovačů kyčle vleže na boku, tři série po patnácti opakováních,
• můstek vleže na zádech s výdrží pět vteřin,
• dřep u stěny do úhlu, který nebolí – zpravidla ne hlouběji než do pravého úhlu,
• protažení zadní i přední strany stehna a lýtka,
• krátkodobě omezit běh z kopce, hluboké dřepy a dlouhé sezení s pokrčenými koleny.

Zlepšení přichází v řádu týdnů až měsíců a vyžaduje pravidelnost. Bolest do úrovně mírné nepohody je při cvičení přípustná; ostrá bolest znamená ubrat rozsah nebo zátěž.

Kdy k lékaři

Objednejte se, pokud bolest trvá déle než šest týdnů navzdory úpravě zátěže a cvičení, pokud koleno otéká, blokuje se, podklesává nebo pokud bolest vznikla po úrazu. Vyšetření je namístě i tehdy, když potíže brání běžné chůzi nebo spánku. Souvisejícím příznakem je bolest kolene.

Zdroje:

• CROSSLEY, Kay M.; VAN MIDDELKOOP, Marienke; CALLAGHAN, Michael J. a kol. 2016 Patellofemoral pain consensus statement from the 4th International Patellofemoral Pain Research Retreat, Manchester. Part 2: recommended physical interventions. British Journal of Sports Medicine, 2016, roč. 50, č. 14, s. 844–852. DOI 10.1136/bjsports-2016-096268.
• KOLÁŘ, Pavel a kol. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2010. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.