Vozhřivka
Vozhřivka (lat. malleus) je infekční bakteriální onemocnění, které je způsobováno bakterií Burkholderia mallei. Jde o vysoce nakažlivé onemocnění postihující primárně lichokopytníky, jako jsou koně, osli, tapíři, apod., ale je přenosné i na člověka.
Latinsky: malleus
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Toto onemocnění bylo v České republice a také ve většině vyspělých států vymýceno, avšak lze se s ním setkat např. v Asii, a proto k nám může být kdykoliv zavlečeno.
Původce nemoci
Původcem onemocnění je gramnegativní bakterie Burkholderia mallei, což je nepohyblivá, pleomorfní tyčinka, která na živých jednoduchých půdách vyrůstá pomalu a aerobně, a proto se její kolonie objevují až po 48 hodinách. Tyto kolonie bývají nejprve průhledně šedé a později se stávají neprůhlednými, mající jemně granulovaný povrch a nakonec se zbarvují dožluta.
Projevy
K nákaze dochází přímým kontaktem s nakaženými koňmi, jež vylučují původce nemoci slinami, výtokem z nosu, tekutinou z vředů, hnisem a někdy i močí a výkaly. Původce tak vnikne do organismu perorálně a pak postupuje sliznicí hltanu dále do organismu. V příslušných lymfatických uzlinách se začne rozmnožovat, a pokud se tento proces nezastaví, tak se bakterie šíří dále a vznikne nosní, plicní nebo kožní vozhřivka. Inkubační doba trvá zhruba 2–5 dnů. Průběh infekce je akutní až chronický.
Vozhřivka má sklony k akutnímu průběhu, kdy se nemoc objeví asi týden po nákaze. Kromě zimnice a horečky začnou vznikat vředy sliznice dýchacích cest, což souvisí s dušností a kašlem. Hlavně u inhalačních forem je riziko vzniku těžkého zápalu plic a taktéž se vznikem plicních abscesů a v organismu nemocného tak dochází ke značnému zvětšení mízních uzlin. Vozhřivka bývá poměrně často smrtelná.
Akutní a chronická vozhřivka
1) Akutní vozhřivka
Tato forma vozhřivky je přítomná hlavně u mul a oslů, zatímco u koní bývá spíše chronická. Akutní vozhřivka se projevuje vysokými horečkami a rozvojem uzlíků a vředů v nosní dutině, nosní. V hrtanu a hltanu vzniká hlenovitý jednostranný hnisavý výtok a potom oboustranný výtok z nosu. Sekundárně se může vyvinout akutní vozhřivka kůže s uzlíky, vředy, zvětšením a zhrubnutím lymfatických cév. K úmrtí dochází většinou během druhého až třetího týdne nemoci.
2) Chronická vozhřivka
Příznaky této formy nemoci jsou opakující se horečky, chronická bronchitida, suchý kašel, hnisavý až krvavý výtok z nosu, tvoření uzlíků a poté vředů zejména v dutině nosní. Kožní typ vozhřivky bývá v podobě lymfangitídy s uzlíky, které jsou uspřádány do tvaru šňůry perel na krku, podbřiší, po stranách hrudi a končetinách, z nichž se postupně vyvíjejí vředy a vozhřivková flegmóna. Průběh chronické vozhřivky může trvat celé měsíce až roky a navíc může přejít do akutní fáze.
Diagnostika
Diagnóza vozhřivky může být teoreticky potvrzena na základě klinických příznaků a přítomnosti bakterií v organismu, avšak vzhledem k nulovému výskytu v Evropě se jedná pouze o teorii, protože by tato choroba určitě nemohla být diagnostikována včas.
Léčba
Bakterie způsobující vozhřivku reaguje citlivě na celou řadu antibiotik. Základem léčby je proto antibiotická terapie, ale kromě užívání antibiotik musejí být u akutní vozhřivky udržovány základní životní funkce a zabránění selhání důležitých orgánů.
Autor: Lenka Klabochová
