Heroin
Heroin je polysyntetický opioid, což je derivát alkaloidu morfinu, z něhož se připravuje acetylací. Patří mezi nejnebezpečnější návykové látky na celém světě.Nejčastěji je nazýván jako „herák“ nebo „háčko“
Původně se heroin vyráběl již v 19. století jako lék proti kašli a bolesti místo návykového morfinu, ale jakmile byla odhalena jeho velmi vysoká návykovost je zakázáno jej ve většině zemí světa vyrábět. V současnosti se považuje za jednu z nejnebezpečnějších pouličních drog vůbec, avšak kvůli zvýšení množství drogy a vyššímu zisku do něj pouliční dealeři přidávají nejrůznější příměsi, jako jsou např.různé druhy chemikálií a léků od paracetamolu přes kofein, cukr, sodu až po omítky ze zdí. Z původní čisté drogy pak vzniká „droga špinavá“, která má na lidský organismus mnohem destruktivnější účinky.
Účinky
Účiny heroinu dělíme na žádoucí a nežádoucí.
Mezi žádoucí účinky patří:
- tlumivé účinky,
- útlum centrálního nervového systému,
- pocit klidu a uvolnění,
- odstranění únavy spojené se stresem,
- pocit zvýšení energie,
- schopnost podat vyšší výkon.
Nežádoucími účinky jsou zase:
- zástava dechu v důsledku útlumu dechového centra,
- nedostatečné okysličení krve, modravé zbarvení kůže (cyanóza),
- zadržování moči, urputná zácpa,
- nezájem o sexuální zážitky, anorgasmie, u žen chybí menstruace,
- zvracení,
- nápadné zúžení zornic (miosa),
- svědění kůže celého těla spojené s poškrabováním – je patrné i při extrémním útlumu,
- pocit tepla,
- výrazná spavost.
Výroba heroinu ve zkratce
Heroin se vyrábí buď z opia, nebo z morfinu (viz výše), a působí rychleji, silněji a kratší dobu než samotný morfin. Hlavní surovinou pro výrobu heroinu je mák setý a mezistupněm je surové opium. Dalšími zástupci této skupiny jsou kodein, metadon, braun, buprenorfin (Subutex, Suboxone) a opium.
Výroba heroinu z opia je v prvních třech krocích relativně jednoduchý proces, který vyžaduje běžné technické znalosti a dostupné chemikálie. Poslední fáze výroby heroinu, je o něco složitější, a je třeba znát případně nebezpečné chemické postupy.
Čistota morfinu extrahovaného z opia stanovuje do jisté míry kvalitu výsledného heroinu. Většina heroinu z černého trhu je často značně znečištěna nečistotami, které zbyly po rafinaci opia, a to i přesto, když je výsledný produkt zahrnutý do vyšší třídy čistoty (80-90 %). Než se však dostane až ke konečnému spotřebiteli, bývá obvykle několikrát naředěn a jeho čistota tak klesne na 5-10 %. Čistota heroinu je často zveličována překupníky, neboť narkomani nemají při koupi na ulici žádnou možnost, jak si skutečnou čistotu heroinu ověřit.
Druhy heroinu
Existují dva druhy heroinu, kterými jsou:
- Hnědý heroin (diacetylmorfin) pochází nejčastěji z Afganistánu a zpravidla obsahuje různé příměsi, např. strychnin. Je zásadité povahy a proto u sebe uživatelé mívají kyselinu citronovou kvůli jeho špatné rozpustnosti.
- Bílý heroin (diacetylmorfin hydrochlorid) pochází nejčastěji z Asie a často mívá vysoký obsah účinné látky, což je asi 90 %. V důsledku toho je riziko předávkování velmi vysoké.Tento druh se dá aplikovat po rozpuštění ve vodě bez jakýchkoliv dalších úprav.
Způsoby užití
Pro heroin je typické každodenní užívání. To se však nestává hned zpočátku užívání, kdy je používán hlavně o víkendech. Avšak poměrně rychle pak dochází ke zvýšení frekvence užívání, a to až na několik denních užití, což již souvisí s návykem a rozvíjející se závislostí.
Bílý heroin se nejčastěji užívá kouřením, čicháním neboli šňupáním a také injekčně. Hnědá forma heroinu se zpravidla kouří nebo „žhaví“. Před nitrožilní aplikací se upravuje přidáním kyseliny citrónové. Bílý heroin vypadá jako mouka, je dobře rozpustný a na rozdíl od hnědého druhu heroinu se nekouří, ale aplikuje se nitrožilně.
Hlavní rizika užívání heroinu
- rychlý a snadný rozvoj fyzické a psychické závislosti,
- snadno může dojít k předávkování,
- možnost vdechnutí žaludečního obsahu při zvracení a útlumu,
- zvýšené nebezpečí v případě kombinace s jinými tlumivými látkami včetně alkoholu.
Léčba
K usnadnění odvykací léčby existují dva hlavní přístupy. První spočívá v náhradě drogy opioidy s dlouhodobějším působením (buprenorfin, či metadol) a pozvolným snižováním jejich dávky. Druhý přístup, jenž se může kombinovat i s prvním, spočívá v nahrazení drogy neopioidním léčivem.
V druhém případě jsou pro zmírnění úzkosti podávány benzodiazepiny, jako je např. diazepam. Nejčastěji používaným benzodiazepinem je v těchto případech oxazepam (Serax).
Musí se však počítat s tím, že vysazení opiátů může být někdy až fatální. Komplikace, které jsou spojeny s odvykáním u benzodiazepinů, barbiturátů a alkoholu vypadají jako nebezpečné a potenciálně fatální. Mnoho příznaků spojených s odvykáním od opiodů jsou přičteny na vrub SNS (hyperaktivně sympatického nervového systému, jenž může být potlačena.
Autor: Lenka Klabochová
