Akutní radiační syndrom
Nemoc z ozáření je termín pro poškození tkání, které je způsobeno vystavením nadměrné radiaci, tedy ionizujícímu záření, po krátkou dobu.
Další názvy: Nemoc z ozáření, otrava radiací
Příznaky
Diagnóza
Vznik příznaků otravy radiací je podmíněn poškozením buněčného cyklu, dělení buněk. Na tomto principu funguje i radioterapie. Mezi první potvrzené oběti záření patřili německý chemik Giesel, Marie Curie-Sklodowská a Henri Becquerel.
Účinky radiace, ozáření
Při vystavení ozáření dochází k průchodu částic tkání, buňky jej mohou plně nebo částečně absorbovat, pro absorbované množství se používá jednotka gray (Gy).
Záření poškozuje buňku a její DNA přímo či nepřímo, kdy jeho účinkem vznikají volné radikály, které dále poškozují buněčnou DNA.
Nejvíce jsou citlivé na ozáření tkáně, v nichž dochází k obměně, dělení buněk, tj. kostní dřeň, pohlavní orgány, střevní výstelka. Naopak nejodolnější jsou tkáně, kde dochází ke sporadickému buněčnému dělení, tj. srdeční sval a centrální nervová soustava.
Nemoc z ozáření má několik stádií, délka a závažnost jednotlivých fází je závislá na dávce záření.
- Prodromální fáze ‒ je období, kdy organismus reaguje bezprostředně na ozáření. Projevuje se nejčastěji nevolností, zvracením, nechutenstvím. Pokud jsou dávky záření vyšší, může to být i bolest hlavy a průjem. Při vysokých dávkách záření, tj. nad 6 Gy, může ovšem dojít již v této fázi k vážnému poškození organismu a poruchám nervového systému.
- Latentní fáze ‒ v této době dochází k úplnému nebo částečnému vymizení obtíží, jež se vyskytly v prodromální fázi.
- Manifestní fáze ‒ po období zlepšení dochází k plnému propuknutí nemoci. Postižený trpí únavou, třesavkou a horečkou, časté je krvácení z nosu a dásní, tvoří se vředy na sliznici úst, vypadávají vlasy, chlupy. Přítomen je i průjem. V důsledku utlumení imunitního systému je zvýšená náchylnost k infekcím. Při velmi těžkých otravách radiací v této fázi pacient umírá.
Akutní nemoc z ozáření má několik forem:
Hematopoetická (dřeňová) forma
Je charakterizována útlumem krvetvorby při celotělové dávce 2‒10 Gy, je snížena obranyschopnost, časté jsou krvácivé stavy v důsledku nedostatku trombocytů (krevních destiček).
Gastrointestinální (střevní) forma
Při této formě chybí latentní fáze, projevuje se nevolností, zvracením, průjmy, i krvavými, paralytickým ileem (zástavou peristaltiky). Vzniká v důsledku ozáření dávkami 10‒50 Gy. V případě vyšší dávky umírá postižený na tento syndrom dříve než na syndrom hematopoetický.
Pulmonální (plicní) forma
Tato forma se projevuje při dávkách 10 Gy. V první fázi se objevuje otok plic se zánětem, v pozdní fázi pak vyvíjí fibrotické změny. Postižení plic se projevuje dechovou nedostatečností, horečkou, kašlem.
Kardiovaskulární (srdečně-cévní) forma
Srdeční sval je proti záření poměrně odolný. Poškození se objevuje až při ozáření v celkové dávce 40 Gy. Dochází k degeneraci svalových vláken a fibróze. Perikard je k záření citlivější, dochází v něm ke vzniku výpotku.
S nemocí z ozáření je poničena také výstelka cév, tím se uzavírají cévy a dochází ke snížení průtoku krve a nedokrevnosti tkání
Centrálně-nervová forma
Je nejtěžší formou akutní nemoci z ozáření. Končí vždy smrtí, a to i během několika hodin. Akutní cerebrovaskulární syndrom se rozvíjí při celotělovém ozáření vyšším než 50 Gy. V takovém případě je smrt nevyhnutelná a přichází do 48 hodin. Příznaky spojené s touto formou jsou horečka, pokles krevního tlaku, dezorientace, zmatenost. Může přijít mírné zlepšení, ale pak se dostaví obtíže s dýcháním, horečky, průjmy a končí to kardiovaskulárním šokem.
Reakce dalších orgánů
- Kůže: radiodermatitidy ‒ záněty kůže s olupováním, ztráta ochlupení. Při těžké otravě ozářením se tvoří puchýře, otoky zanícené kůže, vředy, při dávkách nad 25 Gy propadá kůže nekróze, hojí se jizvou.
- Lymfatické orgány a tkáň: Lymfocyty jsou velmi citlivé k ozáření. Již při malých dávkách dochází k jejich vymizení z lymfatických uzlin. Může však dojít i k paradoxní reakci a pomnožení lymfocytů, ale s vadou chromozomů.
- Oko: při akutní nemoci z ozáření se vyvíjí změny ve sklivci, který se stává hustým a zrnitým, rozvíjí se šedý zákal a je poničena sítnice.
- Ucho: vlivem radiace dochází k otokům, překrvení součástí ucha a jeho zánětům.
- Pohlavní orgány: ozářením nejvíce trpí vaječníky a varlata, nemoc z ozáření tak vede ke sterilitě.
Prevence otravy radiací
- Dostatečná ochrana proti radiaci, zodpovědné chování atd.
- Je potřeba si uvědomit, že síla záření klesá se vzdáleností od zdroje záření.
- Je možné stínit, tj. použít olověné desky, materiály s olovem, barytové omítky.
- Zkrácení doby pobytu v oblasti radiace snižuje poškození
Pozdní následky z ozáření
I pokud se postižený z akutní otravy radiací vyléčí, může po letech latence dojít k rozvoji nemocí, jakými jsou různé nádorové nemoci ‒ leukémie, karcinomy štítné žlázy, kůže, plic aj. Dále se mohou rozvíjet genetická poškození, které se projeví až v dalších generacích, tedy u potomků postiženého radiací.
Diagnostika nemoci z ozáření
- Anamnéza ‒ pobyt v místě radiace
- Údaje z dozimetru
- Krevní odběry ‒ krevní obraz
- Odběry kostní dřeně
- Cytogenetická vyšetření
- Léčba akutní otravy z ozáření:
- Je hlavně podpůrná ‒ je nutné zajistit pobyt ozářeného v neinfekčním prostředí, hemoterapie, tj. náhrada krevních buněk, antibiotická léčba, úprava vodního a minerálového hospodářství, krytí a dostatečná dezinfekce ran, podávání sterilní potravy.
