Defekt komorového septa

Defekt septa (přepážky) srdečních komor (VSD) je vrozená srdeční vada, kdy je v přepážce mezi pravou a levou komorou srdeční jeden nebo více otvorů. A protože na levé straně je vyšší tlak, pak část okysličené krve, která by měla být za normálních okolností odváděna do srdečnice, protéká zpět do pravé srdeční komory a tím opět neefektivně do plic.

Defekt komorového septa

U malých defektů je znát jen srdeční šelest, který ale hned po narození není slyšet. Je-li ale defekt velký nebo jich je vícero, znamená to, že pravá komora musí čerpat mnohem více krve, než u srdce zdravého. Velké množství krve proudí také pod vyšším tlakem do plic a plicnice. Ve stejnou dobu musí levá komora pracovat více, aby mohla do srdečnice přivést dostatečné množství krve pro celý organismus. V podstatě to znamená, že pravá i levá strana srdce a plic musí pracovat mnohem více, než je běžné.

Příčiny vzniku a průběh onemocnění

U plodu v děloze zpočátku žádná přepážka mezi komorami srdce není. Ta se vytváří postupně v průběhu nitroděložního vývoje. Jestliže v přepážce zůstane otvor, pak jde o defekt komorového septa. Tato vada je mnohem častější, než bychom mysleli, ale často není objevena, protože pokud je otvor malý, může se samovolně uzavřít a nemá žádné komplikace. Velké otvory mohou naopak vést až k srdečnímu selhání a ke vzniku plicní hypertenze. Nepříznivé je, když netěsní chlopeň aorty nebo když může dojít k zúžení průsvitu plic (pulmonální stenóze). Všechny děti mající tuto vadu jsou ohroženy endokarditidou.

Projevy

Otvor v komorové přepážce se nemusí vždy markantně projevovat. Je zde ale riziko, že pravá polovina srdce bude přetížena a toto přetížení vede k plicní hypertenzi s dušností a únavou. Vada v dětském věku se projevuje sníženou aktivitou a nedostatečným prospíváním s pomalým zvyšováním tělesné váhy.

Diagnostika

Diagnóza defektu komorového septa se stanovuje na základě echokardiografického vyšetření a klinických příznaků, mezi které patří slyšitelný šelest na srdci, který je způsoben abnormálním krevním proudem mezi komorami.

Vyšetření

Při podezření na jakoukoliv srdeční vadu jsou prováděna následující vyšetření:

  • měření pulsu, teploty, krevního tlaku a počtu dechů za minutu
  • měření saturací, tedy jak je krev nasycena kyslíkem v procentech
  • rentgen srdce a hrudníku, kdy se zobrazí tvar a velikost srdečního stínu a stav plic
  • EKG (elektrokardiogram).  Při tomto vyšetření se zaznamenává elektrická aktivita srdce. Klapky a balónky, které se umisťují na hrudník a končetiny jsou zcela nebolestivé a neškodné. Z výsledku záznamu se zjistí všechny podrobnosti o srdečním rytmu nebo stupni zátěže srdečního svalu.
  • ECHO (echokardiografické vyšetření), při kterém se provádí ultrazvukové zobrazení srdce, jeho stavba a funkce. Je to nebolestivé vyšetření a jeho vysoká kvalita je základem pro rozhodování o postupu léčby.

Léčba

U velmi malých otvorů bez klinických příznaků lze někdy počkat a dítě sledovat, zda dojde ke spontánnímu uzavření otvoru. Větší defekty, které klinické příznaky způsobují, se někdy mohou uzavřít tzv. endovaskulární katetrizací nebo kardiochirurgickou operací. Při endovaskulárním zákroku se napíchne některá z tepen (nejčastěji v třísle) a touto tepnou se zasune až k srdci speciální přístroj, pomocí kterého se otvor uzavře. Nejde o operaci jako takovou, tato metoda je méně zatěžující než kardiochirurgický zákrok, ale na druhou stranu je vhodná pouze v některých případech.

Katetrizační uzávěr

U některých dětí je možné otvor v přepážce uzavřít i bez operace. Jedná se o tzv. katetrizační metodu, při které lékař zavede dítěti v celkové narkóze vpichem do třísla pružnou jemnou hadičku (katetr s okluderem) až do srdce. Okluder, který vypadá jako deštníček, se v srdci rozevře a otvor v srdeční přepážce uzavře. Po tomto zákroku je dítě hospitalizováno nejméně 48 hodin.

Operace

Velký defekt musí být uzavřen chirurgicky a provádí se na otevřeném srdci - v mimotělním oběhu. Jedná se o typ operace srdce, kdy je srdeční činnost zcela zastavena a funkci srdce přebírá přístroj, který dodává krev do celého těla a současně zajišťuje její okysličování. Zároveň je přístrojem snižována teplota dodávané krve a tím se celý organismus ochlazuje, takže se snižují potřeby živin pro všechny tkáně. Tímto způsobem zajištěná dodávka krve chrání co nejvíce všechny orgány během operace a zároveň umožňuje lékařům pracovat na úpravě srdeční vady. Po ukončení operce je organismus postupně ohříván, srdce začíná opět pracovat svým vlastním rytmem, nebo je srdeční sval elektricky povzbuzen a postupně začíná opět fungovat, zatímco funkce umělé pumpy – mimotělního oběhu klesá až do absolutního odpojení. K srdci se chirurg dostává většinou proříznutím hrudní kosti středem hrudníku. Chirurgický zákrok v mimotělním oběhu trvá obvykle 4-8 hodin dle obtížnosti výkonu. U většiny vrozených vad srdce je při léčbě používán tento typ operace. Doba hospitalizace je 7 – 10 dní. Záleží na tom, jak dlouho dítě bude ležet na pooperačním JIP a pak na JIP, a také na tom, jaký bude zdravotní stav dítěte. U většiny dětí je riziko nízké, avšak záleží na zdravotním stavu dítěte, ve kterém operaci podstupuje. 

Autor: Lenka Klabochová

Mohlo by vás také zajímat


Antibakteriální gely