Diogenův syndrom

Diogenův syndrom je často označován jako „křečkování“. Jedná se o psychiatrické (duševní) onemocnění, které se vyznačuje patologickou nepořádností, nutkavým hromaděním věcí a zvířat, extrémním sebezanedbáváním a sociální izolovaností.  

Diogenův syndrom

Podstatou syndromu je zpravidla obsedantně-nutkavá porucha, která se častěji vyskytuje u lidí vyššího věku.

Příčiny a souvislosti

Přesná příčina vzniku tohoto stavu není sice dosud známa, ale předpokládá se, že příčinou Diogenova syndromu může být reakce člověka na beznaděj, zoufalství a nemožnost nalézt své místo v cizím světě. A právě tehdy si takovýto člověk začne kolem sebe tvořit svůj vlastní svět z dostupného haraburdí a odpadů z činnosti jiných, více úspěšných lidí, resp. jeho lepších chvilek.

  • Dlouhodobý stres  - velmi často jde o následek duševního traumatu, po kterém již člověk nedokáže vést spořádaný život.
  • Další příčnou mohou být i časná rodičovská zavržení, jako je především neschopnost matky uspokojit emoční potřeby dítěte - málo projevené lásky a povzbuzování v dětství, nedostatek haptické komunikace (kontakt dotekem), výchova bitím, křikem ponižováním apod.
  • Diogenův syndrom je někdy doprovodným syndromem stařecké demence nebo Alzheimerovy choroby
  • Spouštěčem také velmi často bývá úzkost, osamělost, pocit ohrožení nebo stárnutí. Nashromážděné věci jsou pak náhradou za nedostatečný pocit lásky a bezpečí.
  • Maniacký charakter, nerozhodnost, neschopnost organizovat různé záležitosti,
  • Problém mohou zesilovat také poruchy vnitřních orgánů (nemoci sleziny, jater ledvin), dlouhodobé infekce, poruchy metabolismu, stáří aj.
  • Syndrom nemusí vůbec znamenat nízkou inteligenci, tu mají postižení nezřídka naopak poměrně vysokou.
  • Extrémní hromadění málo hodnotných věcí a zvířat v domácnostech je u nás chápáno spíše jako problém hygienický, požární ochrany a ochrany zvířat.

Diagnostika

Diogenův syndrom je diagnostikován na základě níže uvedených stavů:

  • osamělost,
  • negativismus - odmítání přátelství, pomoci, komunikace,
  • patologická nepořádnost,
  • absence studu - např. za způsobený nepořádek,
  • patologický nedostatek hygieny nebo schopnosti dbát o svůj zevnějšek,
  • patologická neschopnost pečovat o svou životosprávu, výživu nebo léčbu,
  • postižený nebere žádné ohledy na své okolí a do určitého okamžiku ignoruje kritiku,
  • dílčí nebo celková sociální izolovanost - sociální odcizení se, osamělá existence - např. osamělé bydlení, téměř žádní přátelé,
  • podrážděnost až agresivita především při silném nátlaku; ne vždy,
  • stařecká demence nebo Alzheimerova choroba,
  • obsedantně-kompulsivní porucha,
  • různé tělesné problémy, zpravidla malnutrice.

Léčba

Tato duševní porucha je řešena jak léky, tak i psychoterapií, nejlépe ve spolupráci s rodinou postiženého. Ústavní léčba má často neuspokojivé výsledky, ale lékařská intervence je při léčbě skutečně nepostradatelná.

Autor: Lenka Klabochová

Mohlo by vás také zajímat