Horečka z krysího kousnutí
Horečka z krysího kousnutí neboli Haverhillská horečka či sodoku (lat. haverhillia multiformis) je celosvětově rozšířené infekční onemocnění. Případy tohoto onemocnění byly pozorovány i u nás.
Další názvy: Haverhillská horečka, Sodoku
Příznaky
Diagnóza
Haverhillská horečka může mít velice komplikovaný průběh. Jednou z neohroženějších skupin jsou jedinci, kteří žijí ve špatných hygienických podmínkách. Jedná se především o lidi bez domova, jež používají krysí teritoria k nouzovému noclehu. Úmrtnost bez léčby může být 10 – 20%.
Původce Haverhillské horečky
Původcem je gramnegativní anaerobní bakterie Spirillum minus, který je běžným mikroorganismem ústní dutiny hlodavců, hlavně krys. Bakterie se běžně vyskytuje v asijských oblastech. V jednotlivých regionech byl Spirillum minus zjištěn u 25 % vyšetřených krys.
Projevy horečky z krysího kousnutí
Inkubační doba se pohybuje mezi 1 až 3 týdny. Rána po kousnutí již může být zahojená, ale i tak nemocného velmi svědí. Dalšími projevy horečky z krysího kousnutí je lokální lymfadenopatie neboli patologické zvětšení mízních uzlin. Nemocný trpí horečkami, které mohou dosáhnout až 40°C, a trvají i několik týdnů. Pokud se včas nezahájí léčba, horečky se po několika týdnech opět vrací. Pacient je malátný, unavený trpí velmi silnými bolestmi hlavy.
Diagnostika
Při jakémkoliv podezření na blízký kontakt s krysou by měl každý okamžitě navštívit lékaře, který horečku z krysího kousnutí diagnostikuje na základě anamnézy, kde se bude pravděpodobně nacházet pobyt v rizikovém prostředí.
Léčba
Jestliže je Haverhillská horečka diagnostikována včas, pak je léčba celkem jednoduchá. Lékař naordinuje nemocnému antibiotika (nejčastěji penicilinového typu) a na snížení horečky antipyretika.
Komplikace
Vývoj komplikací záleží zejména na zdravotním stavu nemocného. Mezi nejohroženější se řadí jedinci s oslabenou imunitou (osoby po chemoterapii, HIV pozitivní) nebo starší osoby. Komplikovaněji probíhá i onemocnění, které nebylo zavčas diagnostikováno a léčeno. Možnými komplikacemi může být například myokarditida (zánět srdečního svalu), endokarditida (zánět osrdečníku), hepatitidy (záněty jater), meningitida (zánět mozkových blan) či splenomegalie (zvětšení sleziny). Úmrtnost se v tomto případě pohybuje mezi 5 až 10%.
Autor: Lenka Klabochová
