Laktační psychóza

Laktační psychóza je zastaralý název vážného onemocnění ženy po porodu, které má psychický charakter. V mnoha literárních a internetových zdrojích je onemocnění stále nazýváno jako laktační psychóza.

Laktační psychóza

Další názvy: Poporodní psychóza, Postnatální psychóza

Příznaky

mánie podrážděnost

Diagnóza

Správné označení pro tuto nemoc by mělo být poporodní psychóza, jelikož nemoc není vyvolaná tvorbou mléka a kojením (laktací), jak se dříve domnívalo. Z toho vyplývá, že poporodní psychózou mohou trpět jak ženy kojící, tak i nekojící.

Poporodní psychózou trpí cca 0,1-0,2% žen po porodu. Příznaky se objevují obvykle druhý až třetí den po porodu, ale bohužel se může vyskytnout i měsíc po něm. Žena sama většinou problém nevidí a závažnost stavu si neuvědomuje. Onemocnění je často podceňováno a bráno na lehkou váhu, ale jedná se o velmi závažný až život ohrožující stav, který je nutný ihned řešit.  

Příčiny rozvoje Laktační psychózy

Příčinou rozvoje laktační psychózy je soubor více faktorů nastupujících s porodem. Příčinou není samotný porod, ale celkové fyzické a psychické vypětí po něm. Hlavní roli hraje také nerovnováha vnitřního prostředí ženy a ta je následně vystavena rozsáhlým hormonálním změnám a velkému náporu ji neznámým emocí. Dříve se předpokládalo, že větší náklonnost ke vzniku psychózy mají ženy, které již před otěhotněním nebo v průběhu těhotenství trpěly nějakou psychickou poruchou. Podle posledních studií je však zřejmé, že více jak polovina onemocnění vzniká u žen, které předtím nikdy netrpěly duševním onemocněním.

Rizikové faktory

O rizikových faktorech se stále spekuluju a předpokládá, že mají podíl na rozvoji onemocnění:

  • genetická predispozice
  • výskyt poporodní psychózy v minulém šestinedělí
  • zhoršený psychický stav ženy již před otěhotněním
  • nedostatek spánku před samotným porodem (fyzická vyčerpanost)
  • socio-ekonomický status ženy (finanční, majetkové, rodinné zabezpečení)
  • traumata během těhotenství (autonehody, úmrtí v rodině apod.)
  • traumata z předešlého porodu (bolestivý porod, porod mrtvého dítěte, potrat, neprofesionální přístup zdravotníků)
  • vyšší věk prvorodičky (nad 35 let)
  • nechtěné těhotenství
  • opuštění partnerem během těhotenství

Příznaky

Mezi první příznaky patří:

  • podrážděnost
  • neklid
  • poruchy spánku (pozdní usínání a brzké vstávání)
  • úzkost
  • obviňování z vlastní neschopnosti, pocit viny

Pozdějšími příznaky jsou:

  • dezorganizovanost (domácnosti, péče o dítě, denního režimu)
  • deprese
  • zapomnětlivost
  • nechutenství
  • mánie
  • halucinace (zrakové: záblesky, mžitky před očima, sluchové: našeptávání „cizích“ hlasů)
  • bludy (pocit, že ji a její dítě někdo sleduje nebo kontroluje, zda dělá vše tak, jak má)
  • ztráta kontaktu s realitou (neví, co je za den, kolik je hodin, jak se jmenuje)
  • vražda dítěte (asi ve 4% případů) nebo sebevražda (asi v 5% případů)

Diagnostika

Diagnostika poporodní psychózy je velmi obtížná jelikož neexistuje objektivní metoda jak nemoc prokázat. Zdravotníkům mohou pomoci členové rodiny a blízcí lidé, kteří jsou s ženou často v kontaktu. Častou jsou to právě oni, kdo ženu převede k odborníkovi.

Jedna z metod, která se dá v diagnostice využít je Edinburská škála postnatální deprese – EPDS (Edinburgh Postnatal Depression Scale), jedná se o formu dotazníku, který má deset otázek a každá otázka nabízí čtyři různé odpovědi. Z odpovědí ženy se pak dělá skóre a usuzuje se na poporodní psychózu. Nevýhodou této metody je fakt, že ne každá žena je ochotná spolupracovat, protože „ona přece žádný problém nemá“   

Léčba

Při léčbě tohoto onemocnění záleží na závažnosti stavu, který posoudí erudovaný psycholog/psychoterapeut.

  • U lehčích forem žena dochází na psychoterapeutické programy.
  • Při těžších formách je nezbytná farmakologická léčba, která zahrnuje antidepresiva a vhodné hormony. Kojení je z důvodu farmakologické léčby obvykle pozastaveno.
  • U závažných stavů, kdy jsou u ženy známé i suicidální (sebevražedné) myšlenky je nezbytná hospitalizace v psychiatrické léčebně. Léčba zahrnuje jak psychoterapii, tak farmaka, plus intenzivní dohled nad bezpečím ženy.

U všech forem onemocnění je důležitá také spolupráce s rodinou. O stavu ženy by měli být informováni jak manželé/partneři, ale také rodiče ženy, aby věděli, jak být ženě oporou. Měli by dbát na ženinu bezpečnost, podporovat ji v psychoterapiích, na které dochází a kontrolovat užívání léků. Důležitá je v rodině komunikace, naslouchání, empatie a získávání důvěry. V neposlední řadě je důležitá částečná nebo úplná péče o dítě. 

Prevence

Ženy by měly být o této problematice informovány na oddělení šestinedělí co nejdříve po porodu. Informace o prevenci této nemoci by měly být co nejrozsáhlejší, jelikož je vždy lepší prevence než již vzniklé onemocnění. S problematikou by měli být seznámeni i muži těchto žen, z toho důvodu, že nejčastěji oni jsou těmi, kdo pozná, že „není něco v pořádku“.

Žena po propuštění domů by měla dodržovat zásady šestinedělí, aby jí povinnosti „nepřerostly přes hlavu“. Maminka by měla dostatečně spát a přes den odpočívat i s dítětem. Není nutné, hlavně v šestinedělí, bazírovat na perfektní domácnosti, když se na úklid necítí. Pokud nezvládá nápor návštěv, nestydět se je odmítnou nebo přesunout na později. Vhodné je rodinu zainteresovat do péče o miminko a tím si značně ulevit od povinností. Vhodné je, aby si maminka udělala někdy čas jen pro sebe. Věnovala se svým koníčkům, zájmům, vyrazila ven do přírody nebo navštívila kamarádku, zajímala se o nové věci, o které se vždy zajímat chtěla a zaměstnala tak svoji mysl i jinými věcmi než jen starostmi o dítě. Studie totiž ukazují, že čím více je mysl zaměstnaná jen jednostranně, tím větší je sklon k psychickým problémům až k rozvoji poporodní psychózy.

Autor: Klára Šedová

Mohlo by vás také zajímat



 

comments powered by Disqus