Sarkoidóza
Sarkoidóza je název multisystémového granulomatózního onemocnění neznámého původu. I když se projevy sarkoidózy vyskytují téměř v každém orgánu či tkáni, je typická převážně pro kožní, oční a plicní projevy. Sarkoidóza vzniká nejčastěji v časné dospělosti.
Příznaky
Diagnóza
U tohoto onemocnění se vytváří granulomy, a proto sarkoidóza patří mezi tzv. granulomatózní nemoci. Granulomy jsou ohniska v tkáni, kde se shlukují buňky imunitního systému a reagují na doposud neznámý podnět.
Příčiny vzniku sarkoidózy
Příčina, jež toto onemocnění vyvolává je doposud neznámá, ale některé nejnovější výzkumy poukazují na souvislost s nějakou prodělanou bakteriální infekcí (Candida, Trichophyton, Mycobacterium tuberculosis). U přecitlivělých jedinců může také jít o imunitní reakci na různé faktory, jako např. o alergickou reakci na viry, bakterie a některé kovy.
Příznaky sarkoidózy
Sarkoidózou jsou nejčastěji postiženy nitrohrudní lymfatické uzliny, přičemž se tento stav nemusí nijak projevit. Většinou je nalezen u náhodného rentgenologického vyšetření. To je tak zvaná asymptomatická neboli bezpříznaková forma sarkoidózy.
Naprostým opakem je forma sarkoidózy s akutním průběhem a častými příznaky, jako jsou horečka, bolesti v krku, bolesti svalů a otoky kotníků suchý kašel, únava, dušnost, někdy také nechutenství a ztráta na váze. Jestliže se k těmto příznakům přidruží ještě výsev na kůži zvaný nodózní erytém, zvětšené nitrohrudní lymfatické uzliny a tuberkulinový test, který slouží k průkazu tuberkulózy, je negativní, pak se hovoří o Löfgrenově syndromu, který je nejčastější variantou průběhu sarkoidózy. Löfgrenův syndrom naznačuje dobrou prognózu.
Poslední průběhovou formou sarkoidózy je forma chronická, za kterou je obvykle považován stav trvající nejméně 2 roky, i když je často velice obtížné stanovit počátek onemocnění.
Diagnóza
Diagnóza je potvrzena:
- odpovídajícím klinickým obrazem
- histologicky doloženými granulomatózními změnami na postižených tkáních
- přítomností cirkulujících imunokomplexů v raném stádiu onemocnění, T-lymfocytopenií, polyklonální hypergamaglobulinemií, zvýšenými počty makrofágů a buněk T CD4.
Léčba sarkoidózy
Léčba sarkoidózy se zahajuje jen při informaci o dušnosti, jež je podložená vyšetřením funkce plic a stanovením zhoršených plicních funkcích nebo při nejméně 6 měsíců se nelepšícím nebo zhoršujícím se rentgenologickém nálezu. Dále je léčena oční sarkoidóza, sarkoidóza centrálního nervového systému, srdečního svalu, a pokud jsou zvýšené hladiny vápníku v krvi nebo moči. V těchto případech se nasadí léčba glukokortikoidy, což jsou imunitní systém tlumící látky. Glukokortikoidy je třeba podávat nejméně půl roku. U kožní a oční sarkoidózy se glukokortikoidy aplikují i zevně, tj. ve formě krémů a mastí a krémů.
Prognóza
Prognóza sarkoidózy je celkem dobrá. Skoro 70 - 80% pacientů se vyléčí bez léčby, tedy spontánně, a zbylá třetina léčbu potřebuje. Dobrou prognózu naznačuje i Löfgrenův syndrom (viz výše). Udává se, že úmrtnost na sarkoidózu je pod 5%.
Autor: Lenka Klabochová
