Schizofrenie

Schizofrenie je psychické onemocnění charakteristické narušeným vnímáním reality. V důsledku toho dochází k poruchám myšlení, vnímání, vůle a prožívání emocí. Název pochází ze slova schizma, což znamená rozštěpení. K rozštěpení osobnosti a postupnému úpadku a rozpadu mysli u nemocného skutečně dochází.

schizofrenie

Další názvy: rozpolcenost osobnosti, psychóza, paranoidní schizifrenie, hebefrenní schizofrenie, katatonní schizofrenie, simplexní schizofrenie, reziduální schizofrenie, nediferencovaná schizofrenie

Příznaky

agresivita plachost poruchy nálady změny chování změny osobnosti ztráta řeči

Diagnóza

Jedná se o nejčastější a nejzávažnější duševní poruchu, která postihuje až 1% populace. Nemoc propuká v podobně velké míře u mužů i u žen, a to nejčastěji kolem dvacátého až třicátého roku. U mužů je však věková hranice posunuta níže. V rozvoji schizofrenie hraje svou roli i dědičný faktor. Větší procento schizofreniků však ve svém nejbližším rodinném okruhu nemá nikoho, kdo by na nemoc také trpěl. Z geografického hlediska nejsou také velké rozdíly mezi jednotlivými kontinenty. Pouze se uvádí, že lepší průběh a prognózu mají překvapivě obyvatelé rozvojových zemí než západní civilizace.

Příznaky schizofrenie

Přestože k nástupu nemoci dochází zpravidla až v pozdějším věku, prvotní příznaky se objevují už v dětství a adolescenci. Často jsou však těžce rozpoznatelné a splývají s běžnými odchylkami chování, které se vykytují v různém věku u různých povahových typů. Patří mezi ně například uzavřenost, úzkost, vyhýbaní se společnosti, deprese, poruchy spánku, pocit méněcennosti nebo vztahovačnost. Typický je také zhoršený prospěch ve škole. Jen málokdo může za tak běžně se vyskytujícími jevy u mnoho mladých jedinců vidět zárodek pozdější vážnější choroby. Tu může poté naplno spustit užití drog nebo stresová či jinak psychiku zatěžující situace. Příznaky schizofrenie dělíme na pozitivní a negativní. Mezi pozitivní řadíme sluchové a zrakové halucinace, myšlenkové bludy, nelogickou řeč nebo nelogické chování. Jako negativní symptom se objevuje ztráta řeči, ztráta schopnosti prožívat radostné okamžiky, všeobecná ztráta zájmu a negativismus, při kterém nemocný dělá přesný opak toho, čeho se po něm žádá. Přítomnost jednotlivých příznaků se odvíjí od druhu onemocnění.

Schizofrenii rozdělujeme na tyto základní formy:

  1. Paranoidní schizofrenie: Jedná se o nejčastější typ schizofrenie. Příznačné jsou pro ni bludy a halucinace, zejména ty sluchové. Člověk se cítí ohrožený a má pocit, že je pronásledován. Je vztahovačný, promluvy druhých ke své osobě bere jako útok. Za vším vidí postranní úmysly, které mu mají ublížit. Tento typ nemoci má nejlepší prognózu.
  2. Simplexní schizofrenie: Její výskyt je zaznamenaný už kolem patnáctého roku života. Nemocný postupně ztrácí zájem o své okolí, uzavírá se do sebe a přestává o sebe pečovat. Pociťuje celkovou apatii, nicotu a nechuť k čemukoliv. Jeho emoce jsou otupěny. Často dochází k sebevraždám.
  3. Hebefrenní schizofrenie: Propuká v období adolescence. Projevuje se nevhodným, vůči druhým necitlivým chováním, které zprvu bývá zaměňováno za pouhé projevy puberty. Jedinec s touto diagnózou se uchyluje k vulgární řeči. Jeho proslovy, které často tíhnou k filozofování, jsou pro okolí nepochopitelné a bizarní, často nedávají smysl ani větné stavby. Objevují se halucinace. Tato forma má nejprogresivnější průběh a bohužel i nejhorší prognózu. Osobnost je při ní poškozena nenávratně.
  4. Katatonní schizofrenie: Vzácná forma choroby. Nemocný přestává mluvit, postupně se přestává i pohybovat. Dochází k tomu z důvodu sluchových halucinací, které mu jakýkoliv pohyb nebo mluvení zakazují. Tento stav může vystřídat křik a náhlé pohyby.
  5. Nediferencovaná schizofrenie: Typ, který má příznaky schizofrenie, ale nemůžeme ho zařadit k jedné konkrétní formě.
  6. Reziduální schizofrenie: Forma převážně s negativními příznaky, jejíž trvání je chronické a těžko léčitelné.

Léčba

Léčbu dělíme na akutní, stabilizační a udržovací. Pacientovi jsou v ní podávaná antipsychotika. Ty nemocného zbavují halucinací a bludů a udržují jeho mysl v rovnováze. Rovněž tlumí depresivní či manické stavy. Uplatňována bývá také elektrokonvulzivní terapie, psychoterapie a socioterapie na opětovné začlenění nemocného do společnosti. Po prvním ataku schizofrenie je zásadním období dalších dvou až pěti let. K uzdravení dochází u třetiny schizofreniků, u další třetiny je průběh poklidný, ale nemoc se pravidelně vrací, a u poslední třetiny nemoc přetrvává a postupně se zhoršuje.

Autor: Simona Knotková

Mohlo by vás také zajímat



 

comments powered by Disqus