Skolióza

Za skoliózu označujeme stav, kdy dojde k vychýlení páteře do strany tj. rotační deformita páteře a žeber v rovině frontální. V pozdějším věku se vytváří hrb. Křivé postavení zad často vede i k přesunu vnitřních orgánů, které se nacházejí v hrudní a břišní dutině. Tím může skolióza omezit jejich správné fungování.

Vychýlení páteře do strany

Typické projevy skoliózy

  • Pacient trpící skoliózou má ramena nestejně vysoko,
  • lopatky odstávají od páteře,
  • mění se prostorové uložení svalstva zad, což může vypadat jako zvětšení jedné části zad,
  • pánev u skoliotických zad bývá sešikmená,
  • vznikají deformity a v pozdějším věku i hrb.

Popis skoliotické křivky

  • Strukturální křivka – je na páteři postižené skoliózou úsek, který nemá normální pohyblivost a má tvarové změny obratlů.
  • Nestrukturální křivka – páteř má normální flexibilitu, křivka není fixovaná, nejsou tvarové změny obratlů.
  • Hlavní křivka (primární) - křivka, která se objevila jako první, bývá výraznější, spíše strukturální, není ji možné vyrovnat úklonem.
  • Vedlejší křivka (kompenzační, sekundární) – se nachází nad nebo pod hlavní křivkou, vyrovnává rovnováhu trupu. Postupně se zafixována a stává strukturální.
  • Vrcholový obratel – obratel, který je nejvíce vybočený a rotovaný.
  • Koncový obratel – je obratel, který ohraničuje vybočení na obou stranách – koncích křivky.
  • Cobbův úhel – je klinickým názvem, podle nějž se určuje velikost křivky ve stupních.

Různé druhy dělení skolióz

1. podle strukturality

  • Strukturální – jsou přítomny změny páteře, v její struktuře – deformace obratlů, poškození meziobratlových plotének, změny v měkkých tkáních aj.  Tyto změny vždy vykazují křivky hlavní. Dále je dělíme na neuromuskulární, vrozené a revmatické.
  • Nestrukturální – vada není fixována do skeletu nebo měkkých tkání. Tato skoliotická vady je přítomna např. u traumat, zánětů, nestejně dlouhých končetin, výhřezu ploténky aj. Jejich společnou vlastností je, že pokud se odstraní příčina, skolióza se sama vyrovná. Můžeme tento stav také označit jako skoliotické držení.

2. dělení skoliózy dle velikosti vychýlení křivky – tvz. Cobbův úhel.

K zhodnocení se používá rentgenový snímek, dle něhož se určí stupeň zakřivení:

  • 0-10° – jedná se o fyziologický nález, není třeba terapie.
  • 10-20° – je nutné sledování, zda nedochází k progresi. Interval mezi kontrolami je 6 měsíců. V případě zhoršování či v době růstového spurtu dítěte se frekvence kontrol mění na 3 měsíce.
  • 20-40° – je nutná léčba korzetem (ortézou), rehabilitační terapie, jež stabilizuje svalový korzet.
  • nad 40° – je nutné operační řešení.

3. podle věku dítěte v době záchytu

  • Infantilní skolióza – u dětí do 3 let; vyskytuje se v novorozeneckém věku. Je přítomna od narození. Bývá pouze polohovým problémem a sama se vyrovnává. Jen výjimečně se stav zhoršuje. V takovém případě je nutné dítě pravidelně kontrolovat a následně zvolit i vhodnou léčbu.
  • Juvenilní skolióza – od 3 let věku dítěte do začátku puberty, obvykle do 10 let; zpravidla je možné tuto skoliózu označit jako mírnou křivku pod pod 40°. K jejímu zvětšování docházívá při růstovém spurtu v pubertě. Zhoršení korigujeme korzetem, operační řešení se volí u křivek nad 40°.
  • Adolescentní skolióza – od 10 let do dospělosti; první známky skoliózy se objevují počátkem puberty až to ukončení růstu. Po dosažení kostní zralosti již většinou neprogreduje. Menší křivky se léčí korzetoterapií u větších se volí operační zákrok.

4. podle vyváženosti páteře

  • Kompenzovaná skolióza – kdy olovnice spuštěná od záhlaví jde intergluteální rýhou.
  • Dekompenzovaná – olovnice neprochází intergluteální rýhou.

5. podle počtu křivek

  • Jednoobloukové skoliózy, kde je jedna křivka - tzv. C křivka.
  • Víceobloukové – je více křivek vytvářející např. S.

6. podle lokalizace křivek:

např. pravostranná hrudní křivka, thorakolumbální křivka, dvojitá větší křivka aj.

Dle vzniku skoliózy

Vrozená skolióza

Podmíněna nesprávným vytvořením některé částí páteře – obratle. Dochází k poruše formace obratlů, které mohou být nekompletní, motýlovité, asymetrické atd.

Dalším jevem u při vrozené skolióze je embryonální porucha segmentace – vznikají nesegmentované úseky páteře a normálně vyvinuté části.

Smíšené poruchy, u nichž dochází k oběma typům postižení, často bývá spojené i s postižením nervových struktur – míchy.

Získaná skolióza

  • Skolióza na podkladě nestejné délky končetin, čí poranění dolních končetin, kdy dochází k šikmému postavení pánevní kosti a vyhnutí páteře.
  • Skolióza vznikající v průběhu růstu dítěte, kdy se páteř tzv. zkřiví.
  • Skolióza, jejíž základ je v zánětlivých změnách obratlů či jejich zlomeninách.
  • Skoliózy způsobené dlouhodobým sezením, nedostatkem pohybu, či pokud je pohyb stereotypní a jednostranný.

Dalšími faktory přispívající k rozvoji skoliotických změn jsou i nošení tašek na jednom rameni, špatná obuv, ploché nohy, ochablé svalstvo zad. Za skoliózou také stojí degenerativní nemoci spondylózy aj.

Idiopatická

Typ idiopatické skoliózy má nejasný původ. Zdá se však, že zde mohou sehrávat roli genetické predispozice. Počátek je nenápadný, zprvu nemá dítě žádné obtíže. Skolióza ovšem postupuje a je nápadnější, může vést k deformaci postoje dítěte i jeho kostry. Obvykle se objevuje kolem 10. roku dítěte. Často je tento typ skoliózy diagnostikován při pravidelných preventivních prohlídkách dítěte.

Neuromuskulární skolióza

Tyto skoliózy doprovázejí neuromuskulární – nervosvalová onemocnění – např. dětskou mozkovou obrnu (neuropatická), svalovou dystrofii (myopatická). Deformity mají tendenci se zhoršovat do ukončení růstu.

Léčba skoliózy

Léčba vyžaduje komplexní přístup a řídí se stupněm zakřivení páteře, typem skoliózy a také věkem pacienta.

Konzervativní léčba skoliózy

Je postavená na intenzivním posilování zádových a břišních svalů, k tomu je potřeba vedení zkušeného rehabilitačního pracovníka. Dalším cvičením je i dechová gymnastika. Je možné použít i elektroléčbu, lázeňskou léčbu, masáže aj. Do denního režimu je vhodné zařadit i plavání, naopak je lépe vyhnout se tvrdým doskokům a běhání. Pokud je křivka skoliózy větší a rehabilitace nepřináší požadovaný efekt, přistupuje sek léčbě korzetem.

Operační léčba skoliózy

Operační řešení se volí u skolióz nad 40°, páteř se narovná a zpevní – korekce a stabilizace.

Vyšetření

Děti jsou vyšetřovány ve stoji. Lékař posuzuje dítě z pohledu zepředu, boku i zezadu. Všímá si symetrie těla. Dále je pacient vyzván k předklonu, záklonu a úklonu. Taktéž je nutné vidět dítě při chůzi. U skoliotiků se měří i délka končetin, vyšetřována stejná výška ramen, symetrie svalstva páteře, postavení lopatek aj.

Důležitým pomocníkem je RTG vyšetření.

Autor: Drahomíra Holmannová


 

comments powered by Disqus