Stereopse: jak vidíme prostorově
Stereopse je schopnost vnímat hloubku na základě toho, že každé oko vidí svět z mírně jiného místa. Rozdíl mezi oběma obrazy je nepatrný – oči dělí zhruba šest centimetrů – ale mozek z něj dokáže spočítat vzdálenost s pozoruhodnou přesností. Je to jeden z nejlepších příkladů toho, že vidění není pasivní záznam, ale výpočet.
Jak funguje
Když se díváte na předmět, obě oči na něj namíří a jeho obraz dopadne na odpovídající místa obou sítnic. Předměty ležící blíž nebo dál se ale promítnou na mírně odlišná místa a velikost tohoto rozdílu je přímo úměrná jejich vzdálenosti od bodu, na který se díváte. Specializované buňky ve zrakové kůře na tyto rozdíly reagují a z jejich aktivity vzniká vjem prostoru.
Vyzkoušet si to jde jednoduše: natáhněte ruce před sebe a zkuste špičkami ukazováčků proti sobě přesně trefit jeden do druhého. S oběma otevřenýma očima je to snadné, s jedním zavřeným výrazně těžší.
Kdy se vyvíjí
Novorozenec stereopsi nemá. Objevuje se zhruba mezi třetím a pátým měsícem věku, a to poměrně náhle, a dál se zpřesňuje během předškolních let. Klíčové je, že tento vývoj má své okno – pokud v raném dětství obě oči nespolupracují, mozek se vidění do hloubky nenaučí a později se to už dohnat nedá.
Nejčastější příčinou jsou šilhání a tupozrakost. Přehled publikovaný v časopise Eye popisuje, že u lidí se šilháním vzniklým v raném dětství bývá stereopse trvale narušená i po úspěšné operaci, která oči kosmeticky srovná. To je hlavní důvod, proč se u dětí trvá na včasném řešení – nejde jen o vzhled, ale o schopnost, která se jinak nevytvoří.
Když stereopse chybí
Neznamená to, že člověk nevidí prostor. Mozek má k dispozici řadu dalších vodítek, která fungují i s jedním okem: překrývání předmětů, perspektiva, velikost známých objektů, stíny a pohybová paralaxa, tedy posun obrazu při pohybu hlavy. Lidé bez stereopse se proto v běžném životě orientují dobře a mnozí o svém handicapu ani nevědí.
Potíže se projeví u úkonů vyžadujících přesný odhad vzdálenosti na krátkou vzdálenost – nalévání do sklenice, navlékání nitě, chytání míče, parkování. Některá povolání, například pilot nebo řidič některých kategorií, vyžadují prokázání prostorového vidění při lékařské prohlídce.
Jak se měří
Používají se testy s polarizačními nebo barevnými brýlemi, na kterých se sledují obrazce vystupující z plochy. Nejznámější je test s obrázkem mouchy, u něhož má dítě zkusit chytit její vystupující křídlo. Výsledek se udává v úhlových vteřinách; čím nižší číslo, tím jemnější rozlišení hloubky. Vyšetření je součástí předškolní oční prohlídky a trvá pár minut.
Proč se to týká i dospělých
Náhlá ztráta prostorového vidění u dospělého, který ho dosud měl, je vždy důvodem k vyšetření – obvykle znamená, že jedno oko přestalo dodávat použitelný obraz, například kvůli šedému zákalu, krvácení nebo postižení sítnice. Zhoršení může přinést i nově vzniklé dvojité vidění.
Naopak trojrozměrné filmy a stereoskopické brýle jsou jen využitím téhož principu: každému oku se předloží mírně odlišný obraz. Kdo stereopsi nemá, vidí takový film jako obyčejný, což je pro řadu lidí první okamžik, kdy na svůj stav vůbec přijdou. Souvisejícím tématem je tupozrakost.
Zdroje:
- READ, Jenny C. A. Stereo vision and strabismus. Eye, 2015, roč. 29, č. 2, s. 214–224. DOI 10.1038/eye.2014.279.
- KUCHYNKA, Pavel a kol. Oční lékařství. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2016. 936 s. ISBN 978-80-247-5079-8.
