Barvoslepost
Barvoslepost je porucha barevného vnímání, neboli porucha barvocitu, která v určité míře ovlivňuje zrak člověka a znemožňuje mu rozpoznávat konkrétní barvy. Odborně je barvoslepost označována jako daltonismus, která dostala své jméno podle anglického přírodovědce Johna Daltona, který sám touto poruchou trpěl a jako první ji také vědecky popsal. V celkové populaci trpí daltonismem přibližně 9 % mužů a 0,4 % žen.
Další názvy: Daltonismus
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Druhy barvosleposti
Typy barvosleposti se dělí dle závažnosti na úplnou barvoslepost, kdy člověk vnímá jen odstíny šedé, a částečnou barvoslepost, kdy se jedná o poruchu vnímání pouze některé z barev. Porucha vnímání červené a zelené bývá gonosomálně recesivně dědičná, a gen zodpovědný za tuto poruchu se nachází na chromozomu X, a z tohoto důvodu je porucha vnímání červené a zelené barvy nejčastější.
Druhy barvosleposti dělíme na:
- Protanopie – je poruchou barvocitu, kdy postižený není schopen vnímat červenou barvu. Částečná porucha je nazývána protanomalie.
- Deuteranopie – je neschopnost vnímání zelené barvy. Částečná porucha tohoto druhu se nazývá deuteranomalie.
- Tritanopie – v tomto případě nevnímá postižený modrou barvu a částečná porucha se označuje jako tritanomalie.
Aby se mohla porucha vnímání červené a zelené přenášet více i na muže, stačilo by, kdyby touto poruchou trpěl jen jeden z rodičů, protože na ženy se tato abnormalita přenáší pouze tehdy, kdy na ni trpí oba rodiče. Je to proto, že žena má dva chromozomy X, a pokud je jeden porušený, zůstává stále druhý, který porušený není. Taková žena je pak jen přenašečkou této poruchy, kterou může následně zdědit některý z potomků.
Příčiny barvosleposti
V lidském těle se nacházejí tři druhy světločivných čípků, které zasílají informace o barvách objektů do mozku, které člověk pozoruje.
Pokud jsou některé tyto čípky poškozené, nebo jestli některý chybí, je vnímání barev u postižených omezeno. Barvoslepost může být tedy buď vrozená, což zahrnuje mnohem více případů, nebo někdy i získaná. Získané poruchy vnímání barvocitu nebývají příliš časté, ale mohou vzniknout i kvůli některým chronickým onemocněním, mezi které patří např. poruchy nervu oka, funkční porucha žluté skvrny, cukrovka, zelený zákal (glaukom), ale i na základě užívání léků nebo úrazu.
Jak barvoslepí lidé vidí
Pokud všechny čípky v sítnici fungují správně, může člověk vidět normálně. Avšak nepracuje-li některý z druhů čípku správně nebo se správně nevyvinul, potom množství vnímaných kombinací barev značně poklesne.
Lidé trpící barvoslepostí mají také problémy se čtením bezpečnostních upozornění, nejrůznějších tabulí a symbolů, a proto nesmí vykonávat určitá povolání, jako je např. elektrikář nebo strojvedoucí, ale potíže se mohou objevit také v jiných povoláních, jako například v módním, uměleckém či kreativním průmyslu, kde je vnímání barev velmi důležité.
Diagnostika
Pro oční test se nejčastěji používá screeningový oční test neboli Ishiharův test. Ishiharovy testy jsou také někdy označovány jako pseudoizochromatické tabulky, což jsou kruhové obrázky, které jsou tvořené různě barevnými, jasnými a velkými body. Tyto body pak sestavují písmena, číslice a geometrické tvary, jež se rýsují na pozadí jinak zbarvených bodů, Vyšetřovaný pacient má za úkol, správně identifikovat ukryté znaky. Zdravý člověk zvládne tyto ukryté skryté symboly rozeznat bez problémů, ale pro barvoslepého to může být obtížné.
Léčba
Pro pacienty, kteří trpí vrozenou poruchou vnímání barev, neexistuje v současnosti bohužel žádná léčebná metoda, pomocí které by byla možné jejich vadu odstranit. Léčit se dají jen nemoci, které mohou být příčinou vzniku získané barvosleposti.
Daltonismus lze ale do určité míry korigovat používáním různých optických pomůcek. Jedná se např. o kontaktní a brýlové čočky, které jsou určeny právě k úpravě poruch barvocitu, a také speciální brýle pro barvoslepé. Tyto brýle usnadňují postiženým rozeznávání jednotlivých barev a zesilují jejich sytost. Protože se však jedná o poměrně cenově nákladnou záležitost, je vhodné poradit se o koupi takové pomůcky nejdříve s lékařem.
Autor: Lenka Klabochová