Hidradenitida
Onemocnění hidradenitis nebo také česky zánět potních žláz bylo poprvé popsáno v 19. století ve Francii. Jedná se o vzácné oslabující kožní onemocnění charakterizované opakujícími se abscesy (dutiny vyplněné hnisem), tvorbou cyst a následnými jizvami. Lokalizace je nejčastěji v podpaží, tříslech a hýždích.
Latinsky: hidradenitis
Další názvy: zánět potních žláz
Příznaky
Diagnóza
Obvyklé období pro výskyt je mezi 20. a 40. věkem života. Nemoc způsobuje významné fyzické, ale i psychosociální utrpení, bez rozdílů mezi muži a ženami. Výskyt je však udáván pouze kolem 0,053%. Pravděpodobně je výskyt vyšší, ale vzhledem ke složité diagnostice se předpokládá, že spousty případů není odhaleno. Nemoc je často zaměňována za jiná onemocnění, pacienti nejčastěji udávají, že před diagnostikováním hidradenitis byli testování na pohlavně přenosné nemoci.
Příčiny
Příčiny onemocnění nejsou doposud úplně jasné. Může se vyskytnout zcela náhodně bez rodinné zátěže, ale ve 34 % se jedná o výskyt v rodině. Problémem je autoimunita jedince, kdy se imunitní systém „obrátí“ proti vlastnímu tělu. Žláza je nejčastěji zanícena a vzniká zánět, proto je příčinou bakteriální původce. Nejčastěji se jedná o stafylokoky a streptokoky.
Rizikové faktory
U tohoto onemocnění bylo zjištěno mnoho spouštěcích/rizikových faktorů. Mezi dva nejzákladnější patří obezita a kouření. Dále je to nadměrné pocení, nedostatečná hygiena při holení, depilace, deodoranty a tření v rizikových místech. Byly provedeny také studie, zda onemocnění ovlivňuje i strava. Z výsledků vyplývá, že určitý podíl na vzniku nemoci může mít vysoký příjem sacharidů a konzumace mléka.
Příznaky zánětu potních žláz
- malé černé flíčky, někdy se vyskytující samostatně, jindy ve dvojicích
- červené hrbolky, z nichž může vytékat hnis, často se zvětšují
- svrbění a pálení
- tvrdé hrudky, které mohou být zarudlé
- „tunely“ – časem se mohou vyskytnout spojení pod kůží, která jsou vyplněná hnisem
Prognóza
V dnešní době nelze nemoc zcela vyléčit. Lékaři a zdravotníci se snaží co nejvíce potlačit příznaky a zkvalitnit život pacienta.
Diagnostika
Nejčastěji přichází pacient se změnami na kůži, s úporným svěděním, pálením a tvořícími se hrbolky, cystami a fleky. Lékař diagnostikuje nemoc pomocí fyzikálního vyšetření, kam patří samotný pohled a pohmat. Dále se provádí odběr hnisu, vyšetření bakterií a rozhodnutí o vhodné medikaci na příslušnou bakterii.
Léčba hidradenitidy
Nemoc nelze v dnešní době zcela vyléčit, příznaky lze jen potlačovat a zlepšit tak kvalitu života pacienta, provádí se tak několika způsoby. Nejčastěji se jedná o kombinaci léčby. Cílem je snížit bakteriální zátěž v místě postižení. Zlepšit také hojení rány a snížit bolest. Jako první se uplatňuje antibakteriální promývání (s antibiotiky a steroidy). Dále se používají antibiotika podávána ústy a žilně. Používají se doplňky stravy a to převážně zinek, který je potřeba pro obnovení tkání. Důležité je také upravit stravu, aby byla bohatá na bílkoviny a tuky a omezit sacharidy. Také může být použita biologická léčba, která má za úkol, v tomto případě, zeslabit imunitu organismu, aby byla léčba efektivnější. Jelikož se jedná o dermatologické onemocnění lze využít také laserové ošetření, které se za posledních deset let dramaticky rozšířilo. Při rozsáhlém postižení nemoci lze přistoupit k chirurgickému řešení. Dojde k operativnímu vyříznutí postižených tkání spolu se zánětlivým ložiskem.
Převence
Jelikož se o onemocnění celkově moc neví, ani prevence není úplně známá. Důležitá je zdravá, pestrá strava, vyvarování se co nejvíce škodlivým látkám a dodržování hygienických návyků především při holení a depilaci.
Autor: Klára Šedová