Hypertenze

Za arteriální hypertenzi označujeme stav opakovaného nebo přetrvávající zvýšení hodnot krevního tlaku nad 140/90 minimálně při dvou návštěvách. Hypertenze je nemoc plíživá, nebolestivá, ale potenciálně smrtící a její výskyt v populaci roste. Odhaduje se, že v ČR je až 35% dospělých mezi 25-64 lety, kteří trpí hypertenzí. Výskyt hypertenze se zvyšuje s věkem, s ním i riziko srdečně cévních a mozkových příhod.

Charakteristika a příznaky

Dle výšky naměřeného tlaku ji dělíme do několika skupin dle WHO, světové zdravotnické organizace.

Kategorie	Systolický krevní tlak (mmHg)	Diastolický krevní tlak (mmHg)
Optimální	<120	<80
Normální	<130	<85
Vyšší-normální	130-139	85-89
Hypertenze I.st. (mírná)	140-159	90-99
Hypertenze II.st. (střední)	160-179	100-109
Hypertenze III.st. (těžká)	≥180	≥110
Izolovaná systolická hypertenze (I.st.)	140-159	<90
Izolovaná systolická hypertenze (II.st.)	≥160	<90

Nebezpečím hypertenze je, že i při vysokých hodnotách krevního tlaku může dlouho dobu probíhat bezpříznakově, nepoznaně a projeví se až komplikací, která může být smrtelná – akutní infarkt myokardu, mozková příhoda či prasknutí aorty. S arteriální hypertenzí jsou spojené jednak nespecifické příznaky, tj. takové, které mohou doprovázet i jiné nemoci, a jednak příznaky specifické, tj. typické pro hypertenzi.

Mezi nespecifické příznaky patří bolesti a motání hlavy, hučení v uších, nepříjemný pocit až bolest na hrudi, krvácení z nosu (epistaxe) aj.

Ke specifickým příznakům se řadí srdeční obtíže, jelikož jsou to právě cévy, které jsou hypertenzí postižené. Vysoký tlak krve, který jimi protéká, narušuje a oslabuje cévní stěnu, což usnadňuje rozvoj aterosklerózy a možnost prasknutí. Navíc vysoký krevní tlak klade větší zátěž na srdce, které musí vynaložit větší úsilí – musí pumpovat proti tomuto tlaku, aby zásobilo krví celý organismus. Může tedy docházet ke ztluštění stěn srdce a jeho zvětšování. Bývají poruchy srdečního rytmu – arytmie, které jsou citelné jako bušení srdce. Vysoký krevní tlak se může projevit i jako dušnost při hromadění tekutiny v plicích. U dlouhodobé hypertenze se také projevuje poškozením orgánů nedostatečnou zásobou kyslíku. Týká se to srdce, ale také ledvin či sítnice a mozku. Dalším projevem může být ischemická choroba dolních končetin.

Dle výše zmíněných komplikací můžeme klasifikovat hypertenzi:

• I. stádium  -  prosté zvýšení TK bez orgánových organických změn
• II. stádium  -  přítomnost orgánových změn bez poruchy jejich funkce 
• III. stádium  -  těžší orgánové změny se selháváním jejich funkce
• IV. stádium -  maligní hypertenze s neuroretinopatií a dalšími těžkými orgánovými poruchami

Hypertenze – příčiny

Hypertenzní nemoc můžeme dle příčin jejího vzniku dělit do dvou skupin. 90% tvoří tzv. esenciální či primární hypertenze, u nichž je příčina neznámá, pouhých 10% tvoří sekundární hypertenze, u nichž je krevní tlak zvýšen v důsledku poškození některého orgánu.

Esenciální hypertenze
Není objasněno, jak tento typ vysokého krevního tlaku vzniká. Existují však teorie, které se ho snaží objasnit. Jednou z nich je tzv. hemodynamická hypotéza, která pracuje s myšlenkou, že se jedná o důsledek zvýšeného objemu cirkulující tekutiny. Druhou hypotézou je vazokonstrikční, která předpokládá, že se na periferii zvyšuje cévní rezistence – je kladen větší odporu při průtoku krve.

Sekundární hypertenze
Zde je jasně známá příčina vzniku vysokého krevního tlaku. Toto zvýšení může být důsledkem onemocnění ledvin, zúžení tepen u aterosklerózy a zvýšeného cholesterolu, poškození tepen u diabetu, ale také onemocněním nadledvin, štítné žlázy, které vylučují hormony zodpovědné za regulaci vodního hospodářství a krevního tlaku. Výjimkou nebývá zvýšení krevního tlaku v průběhu těhotenství.

Rizikovými faktory pro vznik hypertenze

Mezi rizikové faktory vzniku vysokého krevního tlaku jsou:

• věk -  se vzrůstajícím věkem přibývá nemocných
• pohlaví - ženy jsou v plodném období chráněné svými pohlavními hormony
• dědičnost - pokud se v rodině vyskytuje hypertenze
• vysoký přísun soli - zadržuje tekutiny v těle a zvyšuje objem cirkulující tekutiny v cévách
• tělesná hmotnost
• diabetes - poškozuje cévy
• vysoká hladina tuků - cholesterolu
• příjem alkoholu
• kouření
• stres aj.

Správné měření krevního tlaku

Postup při měření krevního tlaku je důležitý a má tato pravidla.
V lékařských podmínkách je lépe používat rtuťový tlakoměr, v domácích pak samozřejmě digitální, dobře kalibrovaný. Nejméně přesné jsou tlakoměry na prst a zápěsťové. Zde je potom lépe udělat průměr z až pěti po sobě jdoucích měření. Nelze podcenit ani správnou velikost manžety. Ta by měla být 12-15 cm široká u obvodu paže 33-41, pokud je obvod paže větší, volí se manžeta 18 cm.

Pacient má být minimálně 10 minut v klidu, bez zátěže. Tlak měříme u sedícího pacienta, který má ruku položenou na podložku ve výši srdce. Pokud je zjištěn vysoký krevní tlak, je vhodné opakovat měření i na druhé končetině.
Při měření tlaku v ordinaci lékaře je nutné brát v potaz tzv. syndrom bílého pláště, kdy pacientovi ve stresu z nemocničního prostředí vzrůstají hodnoty krevního tlaku.

V některých případech je vhodné tzv. ambulantní monitorování krevního tlaku a pulzu pomocí přístroje, který umožňuje získat přehled o chování krevního tlaku při běžném životě nemocných. Nejčastěji se využívá v případě kolísavého krevního tlaku, nebo když jsou hodnoty naměřené v ordinaci a v domácím prostředí velmi rozdílné, dále u kolapsových stavů a hypertenzních stavů, které nereagují adekvátně na léčbu.

Další vyšetření u hypertenze

Sem patří další vyšetření krom měření krevního tlaku, která se rutinně provádějí. Jedná se o pečlivé odebrání anamnézy, EKG, UZ srdce, krevní odběry na hladiny sodíku, draslíku, kreatininu, krevního cukru a cholesterolu, triglyceridů, hemoglobinu, hematokritu a kyseliny močové. Vyšetřuje se i moč na přítomnost např. bílkovin a sediment. I funkce ledvin – clearence kreatininu. Důležité je též vyšetření očního pozadí. Dalšími může být rentgen hrudníku aj.

V případě podezření na sekundární hypertenzi volíme cílená vyšetření na poškozený orgán – může se jednat o CT či MRI nadledvin, UZ ledvin atd.

Léčba

Cílem léčby je tlak snížit a udržet v hodnotách pro normální krevní tlak, čímž se sníží riziko rozvoje poškození dalších orgánů. Je důležitá samokontrola krevního tlaku v domácích podmínkách. Léčba může být nefarmakologická, farmakologická či kombinace obou.

Nefarmakologická léčba hypertenze: 

• Snížení tělesné hmotnosti
• Snížení přísunu soli
• Snížení konzumace živočišných tuků, a tím zmenšení rizika rozvoje aterosklerózy
• Snížení konzumace alkoholu
• Zanechání kouření
• Zvýšení fyzické aktivity adekvátně svému stavu –doporučovány jsou aerobní aktivity 3-4x týdně alespoň 30-45 minut
• Omezení léků, které zvyšují krevní tlak – hormonální antikoncepce, některé protizánětlivé léky aj.
• Kompenzace diabetu
• Klimatoterapie – lázeňské pobyty

Farmakologická léčba

Pokud nevedou režimová opatření k normalizaci krevního tlaku, či je krevní tlak natolik vysoký nad 180/110 zahajuje se farmakologická léčba.

Je důležité normalizovat nejen krevní tlak, ale i při farmakoterapii dbát režimových doporučení.
K ovlivnění krevního tlaku existuje velké množství léků. Můžeme jmenovat např. ACE inhibitory, kalciové blokátory, betablokátory, diuretika, vazodilatátory…

Mohou se používat v monoterapii, tj. podává se jeden lék z vybrané skupiny, nebo v kombinacích, pokud monoterapie není účinná. Nejčastěji jsou to dvoj a troj kombinace léků z uvedených lékových skupin.

Prognóza

Pokud dojde ke správné kompenzaci hypertenze, je prognóza velmi dobrá a nedochází ke zkrácení délky života nebo zhoršení kvality života. Je však důležité dbát doporučení ohledně režimových opatření a užívat předepsané léky. V případě nedostatečné kompenzace dochází k již zmíněným komplikacím, které nejen zhorší kvalitu života, ale mohou ho i zkrátit.