Neepileptické záchvaty
Psychogenní neepileptické záchvaty (PNES) jsou stavy, které připomínají epileptický záchvat, ale bez typických elektrických výbojů spojených s epilepsií. Jsou psychologického původu a také jedním z typů neepileptického záchvatu. Psychogenní neepileptické záchvaty jsou také méně známé jako neepileptické záchvaty (NEAD) s neurologickými poruchami symptomů.
Další názvy: PNES
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Psychogenní neepileptické záchvaty popsal již Hippokrates, který je oddělil od záchvatů epileptických. Psychogenní neepileptické záchvaty jsou dnes celkem častým onemocněním, kterým trpí až pětina nemocných s farmakorezistentními (odolnými vůči lékům a léčbě) účinky.
Formy psychogenních záchvatů
Psychogenní neepileptické záchvaty jsou nejčastější chybnou diagnózou v epileptologii. Psychicky podmíněné neepileptické záchvaty jsou vyvolány psychickými mechanismy, mezi které se řadí psychogenní záchvaty vyvolané nevědomky. Postiženy bývají často mladé dívky a dospělé ženy a jsou i výsledkem spojení konverze nebo disociace. Nemocnému tak pomáhají vyhnout se stresovému okamžiku, špatné vzpomínce apod. Obvyklé propuknutí této neurotické poruchy lze pozorovat mezi 15 – 35 lety.
Příčiny PNES
Příčina vzniku těchto záchvatů je ryze psychogenní a jsou v ní zahrnuty mnohé a navzájem se ovlivňující faktory. Prvním aspektem vzniku PNES je psychické trauma, jako stres, šikana, fyzické nebo sexuální zneužívání nebo časté rodinné konflikty, a právě takovéto negativní zážitky se mohly odehrát nedlouho před prvními neepileptickými záchvaty, nebo již dříve s velkým časovým odstupem.
Epidemiologie
Počet lidí trpících PNES se pohybuje zhruba od 2 do 33 na 100 000. V centrech epilepsie se výskyt PNES pohybuje u 20 až 40% hospitalizovaných pacientů. Stejně tak, jako další poruchy somatických příznaků se nejčastěji PNES objevují u žen a mladých dospělých. Počet osob s PNES a s neurologickou funkční poruchou je vyšší.
Příznaky psychogenního záchvatu
Záchvat je tedy vyvolán určitou emocí a vyvíjí se pozvolna. Často jej doprovází změna vědomí a silné emoční projevy. Doprovodným příznakem poté může být neobvyklá motorická synchronní aktivita. Nejčastějším klinickým příznakem je pravidelný nebo nepravidelný svalový pohyb, popisovány jsou i pánevní pohyby, pohyby hlavou ze strany na stranu, třes rukou atd. Valná část pacientů mívá zpravidla klidný výraz v obličeji a zavřené oči, což je ale v ostrém kontrastu s projevy motoriky na končetinách. Někteří pacienti mohou být během záchvatu v tzv. iktálním polospánku, což znamená, že jsou v poloze vleže a na nic nereagují.
Diagnóza
Diferenciální diagnostikou se nejdříve vyloučí epilepsie, která by mohla být důvodem záchvatových epizod a jiných organických příčin neepileptických záchvatů, včetně migrény, závratí, hypoglykémie a mrtvice. Dále je nutné vyloučit faktickou poruchu (podvědomou poruchu somatických příznaků), kde jsou záchvaty vyvolány psychologickými příčinami, a tzv. malingeringem, což je úmyslná simulace záchvatů pro osobní zisk, jako je například peněžitá kompenzace nebo vyhýbání se trestnímu stíhání. Nakonec se vylučují další psychiatrické stavy, které mohou být podobné záchvatům, včetně panické poruchy, schizofrenie a poruchy depersonalizace.
Závěrečným testem pro rozeznání epilepsie od PNES je dlouhodobý EEG-Monitoring, jehož cílem je zachycení jedné nebo dvou epizod na videozáznam a současně na EEG. Při diagnostice PNES se kromě video-EEG monitoringu berou obvykle v úvahu i další klinická kritéria.
Léčba
U lidí s PNES je obvyklá diagnóza epilepsie přibližně 7 let, a proto je pochopení nové diagnózy pro jejich léčbu velmi podstatné. To však vyžaduje jejich aktivní spoluúčast, protože negativní diagnóza může způsobit frustraci a také to, že osoba již odmítne jakékoli jiné pokusy o léčbu. Ale existuje mnoho doporučených kroků, jak citlivě a upřímně lidem jejich diagnózu objasnit a pomoci s ní.
Nejčastěji používanou léčbou je psychoterapie. Existují i různé podpůrné léky, jako jsou antidepresiva a selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu. Odborníci na duševní zdraví se většinou málo zajímají o tuto kategorii psychiatrických onemocnění. Lidé se tak ocitnou mezi psychiatrií a neurologií a nemají se bohužel na koho obrátit.
Autor: Lenka Klabochová