Mentální retardace
Mentální retardace neboli mentální postižení je trvalé snížení inteligence způsobené organickým poškozením mozku, které trápí 3% populace.
Další názvy: mentální potižení
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Retardaci nelze léčit, protože se nejedná o žádnou nemoc, ale o trvalý fyziologický stav vyznačující se opožděným vývojem rozumových schopností, odlišným vývojem některých psychických vlastností a poruchou schopnosti adaptace.
Inteligence a rozumové schopnosti jsou nepochybně lidskou vlastností. Schopnost logického uvažování, vyjadřování citů, nálady, komunikace s ostatními lidmi, to vše se vzájemně pojí ve velmi jemnou a dokonalou strukturu, která každého z nás činí jedinečnou a neopakovatelnou osobností.
Příčiny vzniku mentální retardace
Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích:
- v prenatálním (tj. před narozením dítěte) - kvůli infekčnímu onemocnění matky během těhotenství, jejímu špatnému životnímu stylu nebo úrazu,
- v perinatálním (při porodu nebo těsně po něm) - porod může být dlouhotrvající a tak může dojít k hypoxii plodu, tedy k nedostatečném přísunu kyslíku atd.,
- v postnatálním (po porodu nebo do 2 let věku dítěte) – úrazy, infekce, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa.
Kromě výše uvedených vlivů existují v jednotlivých obdobích vývoje jedince i další vlivy, které hrály významnou roli již při početí. Jedná se zejména o dědičné dispozice, specifické genetické příčiny, jako je například chromozomální aberace (porucha chromozomů), která způsobuje Downův syndrom nebo i pokrevní příbuznost mezi rodiči (konsangvinita).
Nejčastějšími příčinami mentální retardace bývají následující:
Chromozomální vrozené vady - Existuje celá řada různých chromozomálních vad, jejichž důsledkem jsou poruchy intelektu. K těm nejznámějším patří Downův syndrom, Edwardsův syndrom, Patauův syndrom, Prader-Williho syndrom, Rettův syndrom, syndrom fragilního X a mnoho dalších. Ačkoliv ani správná diagnostika nezabrání narození mentálně retardovaného dítěte s chromozomální vadou zcela, sníží však riziko vzniku této situace.
- Metabolické vrozené vady - Některé poruchy metabolismu dítěte mohou být během jeho vývoje příčinou narušení funkce mozkové tkáně a rozvoje mentální retardace. Mohou jí být např. určité střádavé choroby, při kterých se v důsledku poruch některých enzymů v těle hromadí metabolické sloučeniny poškozující tkáně. Další metabolickou poruchou, která mentální retardaci způsobuje je fenylketonurie a kongenitální (vrozená) snížená funkce štítné žlázy.
- Nedostatečné okysličení mozku - K nedostatečnému okysličení mozku (hypoxii) může dojít během nejrůznějších situací v těhotenství anebo rovnou při porodu. Typickým stavem je pak dětská mozková obrna.
- Alkoholismus matky – U dětí matek, které pijí alkohol během těhotenství se vlivem této návykové substance vyvíjí tzv. fetální alkoholový syndrom, který je běžnou součástí mentální retardace.
- Podvýživa - Jde o celosvětově významnou důležitou příčinou mentální retardace. Pokud dítě nemá v prvních letech dostačující přísun bílkovin, dochází k poruše dozrávání nervového systému a v důsledku toho ke sníženému intelektu.
- Nedostatek jódu – Nemá-li těhotná žena dostatek jódu v potravě, pak může dojít k vývojové poruše plodu ke vzniku typického kretenismu, ale jodizace soli naštěstí vedla v civilizovaných zemích k vymizení tohoto problému.
- Infekce - Mentální retardace dítěte může vzniknout i kvůli poškození plodu přímo v děloze při infekčním onemocněním matky, jako jsou například cytomegalovirové infekce, toxoplazmóza, zarděnky, syfilis, nebo při nakažení dítěte až po narození (např. záněty mozkových blan).
- Novorozenecká žloutenka - Těžké formy novorozenecké žloutenky mohou bez léčby způsobit poškození mozku (kernikterus) vlivem zvýšené hladiny bilirubinu. Důsledkem pak může být právě trvalá mentální retardace. Naštěstí je novorozenecká žloutenka ve většině případů snadno léčitelná, ale k takovémuto stavu může vést i mnohem vzácnější hemolytická nemoc novorozence.
Klasifikace
Mentální retardaci rozdělujeme do šesti základních kategorií, kterými jsou:
- lehká mentální retardace (IQ 50-69),
- středně těžká mentální retardace (IQ 35-49),
- těžká mentální retardace (IQ 20-34),
- hluboká mentální retardace (IQ pod 20),
- nespecifikovaná mentální retardace,
- jiná mentální retardace.
Příznaky mentální retardace
Mezi nejčastější projevy patří následující:
- pacienti nedosahují stanovených intelektuálních milníků,
- jedinci trpící mentální retardací mnohdy nechápou důsledky svých činů,
- mají problémy s osvojováním řeči nebo se srozumitelným mluvením,
- pro lidi s mentálním postižením bývá logické uvažování omezené,
- u těchto jedinců se často vyskytují problémy s pamětí, kritickým myšlením,
- výrazně omezená bývá schopnost učit se,
- u pacientů lze pozorovat dětinské chování neodpovídající jejich věku,
- běžné také bývají potíže s chápáním sociálních interakcí (romantických vztahů, přátelství),
- osoby potýkající se s mentální retardací mnohdy nedokážou vést zcela nezávislý život kvůli problémům při komunikaci, interakci s ostatními a sebeobsluze,
- tito jedinci mívají i problémy při vyjadřování svých potřeb a často ne docela dobře nerozumí fungování společnosti - například tomu, že za věci se musí zaplatit,
Poměrně časté jsou také různé fyzické nebo neurologické abnormality zahrnující kupříkladu zvláštní obličejové rysy či malformace horních a dolních končetin.
Léčba
Cílená léčba mentální retardace prakticky neexistuje, avšak zcela zásadní je výchovný přístup a pomoc okolí, díky čemuž je možné vychovat jedince trpícími těžším postižením tak, že budou moci vést smysluplný život. Zato původně lehce postižený člověk, který je zanedbáván, zůstane i nadále zcela nesamostatným v ústavní péči, kde jsou mu podávány léky, aby se utlumily příznaky přidružených psychických poruch. Velmi důležitý je individuální přístup ke každému nemocnému a také spolupráce se speciálním školským zařízením.
Ačkoliv život s mentální retardací není vůbec snadný a podaří-li se zajistit pacientům dostatečnou podporu a správnou léčbu, tak budou mnozí z nich schopní vést poměrně normální život.
Autor: Lenka Klabochová
