Opičí neštovice
Opičí neštovice jsou infekčním onemocněním, které je způsobeno virem opičích neštovic. Tento druh viru se řadí do podskupiny virů čeledi Poxviridae zvané Orthopoxvirus. Vyskytuje se jak u některých druhů zvířat, tak i u některých lidí. Zvířecí rezervoár viru opičích neštovic není sice znám, ale existuje podezření, že na přenosu mají zásadní podíl afričtí hlodavci.
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Název „opičí neštovice“ původně pochází z prvních zaznamenaných případů onemocnění u zvířat v roce 1958, kdy byla objevena dvě ohniska u opic chovaných pro výzkum. Virus se však na člověka z opic nepřenesl a opice vlastně ani nejsou hlavními přenašeči onemocnění. Časová prodleva mezi nákazou a prvními příznaky je 10 dní, přičemž příznaky přetrvávají 2 až 4 týdny. Větší počet infikovaných dětí byl zaznamenán v USA roku 2003, kdy asi 20 % z nich trpělo závažnými komplikacemi, ale nezemřelo ani jedno.
Historie
Opičí neštovice nejsou novým onemocněním, protože první prokázaný případ u člověka byl v roce 1970. V tomto roce byl virus separován od dítěte podezřelého na neštovice v Demokratické republice Kongo. Je nepravděpodobné, že nastane další pandemie opičích neštovic, avšak kvůli nemoci COVID-19 jsou obavy z dalšího závažného propuknutí pochopitelné. I když jsou opičí neštovice vzácné a většinou mírné, mohou stále potenciálně vyvolat závažné onemocnění.
Přenos nákazy
Přenos opičích neštovic je náhlý a rychlý, pandemie by se však již opakovat neměla. Inkubační doba je 6 – 16 dní, ale může trvat až 21 dní.
Virus opičích neštovic se může přenést zvířecím kousnutím, manipulací s masem volně žijících zvířat, kontaktem s tělesnými tekutinami, kontaktem s nakaženou osobou nebo kontaminovanými povrchy. Obvykle je virus rozšířen hlavně mezi africkými hlodavci. Diagnóza nemoci se provádí pomocí testu na přítomnost DNA viru v lézi. Typicky se virus může do těla dostat buď vdechnutím, poškozenou kůží, nebo sliznicí v nose, očích a ústech.
Vědci mají za to, že přenos z člověka na člověka probíhá spíše vdechováním velkých respiračních kapiček, nežli přímým kontaktem s tělními tekutinami či nepřímým kontaktem přes oblečení.
Projevy onemocnění
První projevy tohoto onemocnění zahrnují bolest hlavy a svalů, horečky, únavu a zduření mízních uzlin. K těmto projevům se postupně přidává vyrážka ve formě puchýřků a pak stroupků. Množství puchýřků se může pohybovat od několika až po tisíce. Vyrážka může být silně svědivá či bolestivá a prochází vývojem. Její závěrečnou fází jsou strupy, které nakonec odpadnou, avšak mohou po sobě zanechat jizvy.
Příznaky opičích neštovic
U lidí jsou příznaky opičích neštovic podobné jako u pravých neštovic, ale jsou mírnější. V rozmezí 1 až 3 dnů po propuknutí horečky se u pacienta objeví klasická vyrážka (neštovice), často začínající na obličeji a ta se pak šíří na další části těla, hlavně na dlaně a chodidla. Vyrážka má různé fáze vývoje a může se podobat planým neštovicím nebo dokonce syfilis. Onemocnění trvá obvykle 2 až 4 týdny a pak se většina lidí uzdraví. Africké studie prokázaly výši úmrtnosti asi 3,6 %, ale u osob, které nebyly vakcinovány proti pravým neštovicím, může dosáhnout až 10 %. Vyšší úmrtnost na nemoc hrozí dětem a mladým dospělým a komplikace mohou opičí neštovice vyvolat také v době těhotenství. Vážným až fatálním průběhem nemoci jsou ohroženi zejména jedinci s oslabenou imunitou.
Léčba
V současnosti neexistuje na toto onemocnění bohužel žádná specifická léčba. Na potírání opičích neštovic je však možné použít očkování, antivirotika (například Tecovirimat) nebo protilátky (Vaccinia imunoglobulin - VIG) z krve jedinců, kteří podstoupili očkování proti pravým neštovicím.
Vakcíny a léčba
Léčba opičích neštovic je v první řadě zaměřena na zmírnění projevů nemoci. Důkazy naznačují, že vakcína proti neštovicím může podpořit předcházení infekci opičích neštovic a omezit závažnost příznaků. Jedna vakcína známá jako Imvanex nebo Imvamune je v USA licencována k prevenci opičích a pravých neštovic.
Také vakcinace po kontaktu s virem může pomoci zredukovat pravděpodobnost vzniku závažného onemocnění. CDC v současné době doporučuje očkování proti neštovicím jen u lidí, kteří byli nebo s nejvyšší pravděpodobností budou opičím neštovicím vystaveni.
Pokud je v zemi možné, opatřit si vakcíny proti pravým neštovicím, mělo by být po posouzení poměru rizika a přínosu zváženo očkování vysoce rizikových osob. U závažných případů se dá uvážit léčba registrovaným antivirotikem, je-li lék v zemi dostupný. K léčbě se používají různá antivirotika, zejména Tecovirimat.
Prevence
Onemocnění je možné předcházet očkováním proti pravým neštovicím. Jeho účinnost je v Africe dokázána minimálně z 85%. Takto očkováni jsou v České republice jen lidé narození před rokem 1980, neboť tehdy se po eradikaci pravých neštovic kvůli silnějším vedlejším účinkům přestalo očkovat plošně. V roce 2022 jsou tedy ohroženi všichni neočkovaní proti pravým neštovicím, což jsou lidé mladší než 42 let. K obnovení plošného očkování prozatím nejsou žádné dostatečné důvody.
Obecně je jako prevence v oblastech s aktivní cirkulací viru doporučováno omezení kontaktu se zvířecími rezervoáry a všemi předměty, které byly potenciálně nemocným zvířetem kontaktovány.
Autor: Lenka Klabochová
