Podvýživa
Podvýživa je dlouhodobým a extrémním stavem, který vzniká v době, kdy organismus nemá dostatečný příjem potravy.
Další názvy: podváha, malnutrice, kwashiorkor
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Jedná se o nedostatek živin nezbytných pro správnou funkci organismu, kterými jsou především základní živiny (cukry, tuky a bílkoviny), nebo některé složky potravy (vitamíny, stopové prvky, nepostradatelné mastné kyseliny apod.).
Podle odhadů WHO (Světové zdravotnické organizace) trpí podváhou asi pět procent celkové světové populace. Celosvětově je základní příčinou podváhy nedostatek potravin, ale ve střední Evropě je situace jiná. Zde bývají postiženy zejména ženy mladší 50 let, což lze vysvětlit výskytem některých onemocnění (např. hypertyreózou), které jsou u žen v tomto věku častější. Nicméně významnou roli hraje také idealizovaná představa velmi štíhlé dívčí postavy, kterou si dnešní společnost žádá.
Příčiny podvýživy
Existuje celá řada příčin podvýživy, ale jedno mají společné: organismus dostává méně energie, než spotřebuje.
Příčiny podvýživy dělíme do tří níže uvedených skupin:
1) Nedostatečný příjem potravy
- ztráta chuti k jídlu (anorexie, nechutenství),
- onemocnění jater, žlučníku a žaludku,
- vážné úrazy nebo větší operace;
- onemocnění či poranění mozku,
- onemocnění nebo poranění dutiny ústní, hltanu nebo čelisti,
- poruchy polykání,
- zúžení trávicího traktu (např. při rakovině jícnu a žaludku), stenóze jícnu nebo zúžení vrátníku (koncová část žaludku),
- zanedbávání starých nebo nemocných lidí ze strany pečovatelů,
- nedostatek potravin.
2) Poruchy vstřebávání živin
Téměř veškerá onemocnění trávicího traktu způsobující poruchy vstřebávání živin, mohou k podvýživě vést. Patří mezi ně infekční procesy, jako jsou především parazitární nemoci či vzácná Whippleova choroba, dále pak zánětlivé stavy, mezi které patří některé typy Crohnovy nemoci, celiakie, nemoci slinivky břišní a žlučových cest, syndrom bakteriálního přerůstání v tenkém střevě a další.
3) Nemoci s nádorovými procesy
Nemocní s generalizovanými nádorovými procesy, což jsou metastázující nádory rozšířené po celém těle, hubnou prakticky vždy. Je to dáno jednak odpovědí imunitního systému na nádor, při které jsou odbourávány energetické zásoby, a jednak je to způsobeno také současným nedostatečným příjmem živin při nechutenství.
Příznaky podvýživy
Celkově vzato se podvýživa projevuje oslabováním tělesné stavby, zvýšenou náchylností k onemocněním a v extrémním případě až k úmrtí jedince.
U podvýživy, která je způsobena nízkým energetickým příjmem, je hlavním příznakem vyhublost, často až extrémní kachexie (výrazný úbytek váhy, ztráta svalové a tukové hmoty). V prvních fázích podvýživy jsou pacienti citlivější na chlad, trpí zácpou a pocitem nevolnosti. Pokud tento stav trvá déle, trpí pacienti anémií (chudokrevností), která se projevuje výraznou bledostí, ospalostí, malátností a zadýcháváním se již při malé zátěži). Často je sužuje i nespavost, osteoporóza a poruchy jater. U podvyživených dětí dochází ke zpomalení jejich růstu, prospívání, duševního vývoje a opožďuje se také nástup puberty.
Diagnostika
Diagnostika se zpočátku stanovuje na základě výpočtu indexu tělesné hmotnosti (BMI). Lékař tak posoudí závažnost podváhy a vypočtenou hodnotu si zapíše jako počáteční, aby podle ní mohl později hodnotit účinnost léčby.
Podle kritérií Světové zdravotnické organizace se podváha u dospělých určuje jako BMI, který je nižší než 18,5 kg/m2.
Jestliže není příčina podváhy známa, pak lékař odebere anamnézu, zeptá se na životní situaci pacienta a podle toho zahájí podrobná vyšetření. V závislosti na tom, jak moc výrazná podváha je, stanoví diagnózu buď rovnou vyšetřující lékař, anebo se stanoví až v nemocnici.
Na základě různých laboratorních vyšetření mohou lékaři zjistit informace nejen o příčině, ale i o následcích nedostatku energie a živin. V případě potřeby jsou používány také některé zobrazovací metody, jako je ultrazvuk, výpočetní tomografie (CT) či magnetická rezonance (MRI).
Léčba
Léčba podvýživy závisí především na tom, co ji zavinilo. Jde-li o podvýživu způsobenou nějakým onemocněním, pak je třeba to hlavní onemocnění zcela vyléčit a pacientovi současně zajistit nejoptimálnější příjem živin.
Základ léčby tedy spočívá v dostatečném přísunu živin a tím i energie, a to včetně vitamínů a minerálů. Kromě toho je třeba léčit stavy vedoucí k poruchám vstřebávání živin. Obecně lze říci, že ideální je podávání stravy ve formě „sippingu“, což je pomalé popíjení na živiny a energii bohatých výživových doplňků, anebo podávání potravy ve formě enterální výživy. Enterální výživou se myslí podávání speciální výživy pomocí sondy, která je zavedena nosem buď do žaludku (nasogastrická sonda), nebo až do tenkého střeva (nasojejunální sonda).
Zcela speciální možností zajištění enterální výživy je PEG (hadička, která je zavedena břišní stěnou přímo do žaludku)., a kromě enterální výživy se používá i výživa parenterální, což je podávání speciálně upravených výživových roztoků nitrožilně.
Prevence podvýživy
Základním preventivním opatřením je v každém případě pestrá vyvážená a energeticky dostačující strava, splňující pravidla racionální výživy. Ze základních potravin by člověk tedy měl denně zkonzumovat 50–55% polysacharidů, které se nacházejí v ovoci a zelenině, vlákninu přispívající ke správné střevní činnosti apod. Nezbytnou složkou potravy jsou lipidy (tuky), které by měly pokrýt 25–30% energetického příjmu. Tuky jsou v těle mechanickou a tepelnou ochranou, protože špatně odvádějí teplo, které z těla hůře uniká. Pokud jde o tuky, je nezbytný příjem esenciálních mastných kyselin, konkrétně kyseliny linolové a linolenové, které si tělo nedovede vytvořit samo, ale které nutně potřebuje pro různé metabolické procesy. Další živinou, která nesmí v naší stravě chybět, jsou proteiny (bílkoviny), které by měly být zastoupeny v 15–20%. Současně je třeba přijímat i vitamíny, minerály a stopové prvky.
Autor: Lenka Klabochová
