Autoimunitní hemolytická anémie

Autoimunitní hemolytická anémie (AIHA) neboli chudokrevnost, je onemocnění, které řadíme mezi jiné autoimunitní nemoci.

Autoimunitní hemolytická anémie

Latinsky: autoimmune hemolytic anemia

Další názvy: AIHA

Příznaky

anémie slabost

Týká se části těla

Diagnóza

Příčiny vzniku nemoci

Základní příčnou vzniku tohoto onemocnění je destrukce membrány erytrocytů (červených krvinek) působením mechanismů vznikajících v okolí červených krvinek. Tyto mechanismy pak vedou k tvorbě protilátek proti povrchovým antigenům těchto krvinek.

Nemoc však postihne jen některé osoby, které mají pravděpodobně určité genetické predispozice ke vzniku této choroby a má se za to, že u těchto lidí spustí nějaká blíže neurčená infekce proces, během kterého se jejich imunita mylně zaměří na některé buňky jejich vlastního těla. Tyto buňky pak začnou v cévách vyvářet autoprotilátky, které způsobí jejich hemolýzu (rozpad červených krvinek).

Dělení AIHA

Autoimunitní hemolytickou anémii dělíme na primární neboli idiopatickou anémii vzniklou z neznámé příčiny a na sekundární anémii, kde je vyvolávající příčina již známá. Tuto chorobu dělíme i podle charakteru protilátek s chladovými, tepelnými a smíšenými vlastnostmi a také na tzv. paroxysmální chladovou hemoglobinurii.

Příznaky autoimunitní hemolytická anémie

Mezi klasické příznaky AIHA patří:

  • chudoktrevnost,
  • slabost,
  • únava,
  • mdloby,
  • motání hlavy,
  • bledost kůže,
  • dušnost.

A protože u nemoci dochází k rozpadu červených krvinek a k uvolňování hemoglobinu, vzniká žloutenka, která se projevuje žlutým zabarvením kůže a sliznic. Podrobnější  informace najdete v článku žloutenka. Kromě toho nastává u nemocného i zvětšení sleziny, kde k rozpadu červených krvinek dochází.  

Nemoc občas probíhá v záchvatech, kdy je rozsáhlý rozpad červených krvinek doprovázen nejen žloutenkou, ale také bolestni břicha, nevolností a zvracením.

Vyšetření

Základní metodou pro zjištění poklesu koncentrace hemoglobinu a sníženému počtu červených krvinek je vyšetření krve. Při eventuálním vyšetření kostní dřeně se však může zjistit že, se červené krvinky tvoří zcela normálně či dokonce ve zvýšené míře. Z krve se dá rozpoznat i vyšší koncentrace bilirubinu a pak je již k dispozici dostatek indicií na to, aby se o rozpadu erytrocytů mohlo uvažovat.. Dalším důležitým vyšetřením je Coombsův test, který prokáže výskyt agresivních autoprotilátek navázaných na červených krvinkách nemocného.

Léčba

Co se týká léčby, tak jsou celkem logicky nasazovány imunosupresiva (léky tlumící imunitu), což jsou hlavně kortikoidy. V případě velmi těžkých stavů se provádí odstranění autoprotilátek z krve, které se sice za čas znovu vytvoří, avšak v akutní situaci to může nemocného člověka zachránit.

Prevence

Není bohužel možné vzniku této nemoci předcházet, což ostatně platí pro všechny autoimunitní nemoci.

Autor: Lenka Klabochová