Celiakie

Celiakie, jinak též zvaná celiakální sprue či glutenová entoropatie patří mezi chronická onemocnění, které provází člověka po celý jeho život. Prevalence v Evropě a USA je asi 3-13 dětí na 1000 dětí do 15 let věku. Onemocnění poprvé popsal Samuelem Geem v roce 1888. Určil, že obtíže u dětí, jež trpěly trávicími problémy, jsou vyvolány stravou, ale nedokázal již blíže specifikovat, o co se jedná. Že jde o reakci na lepek, doložil až v roce 1950 Dicke.

Co je to celiakie?

Celiakii můžeme charakterizovat jako autoimunitní onemocnění s nesnášenlivostí lepku – glutenu, jehož přítomnost v potravě a následně v trávicí soustavě vyvolává zánětové pochody, které vedou ke změnám sliznice tenkého střeva. Takto změněná sliznice přestává plnit svou funkci, je narušené vstřebávání živin, minerálů, vitamínů i vody.

S celiakií se setkáváme nejčastěji v dětském věku, ale může se poprvé objevit i u člověka dospělého. Celiakie je geneticky podmíněná choroba, jedinec vlastní specifické alely označené jako HLA-DQ2/DQ8.

Příčina onemocnění celiakií

Za patologií spojenou s celiakií stojí abnormální reakce imunitního systému predisponovaných jedinců vlastnících alely HLA-DQ2/DQ8 na lepek a další prolaminy, tedy proteiny v obilovinách. Lepek sám je složen z prolaminů a gluteninů, jež jsou zvané též gliadiny, a jsou bohaté na glutamin. Když se setkají proteiny obilovin se střevní sliznicí dochází k jejich zpracování a štěpení tzv. tkáňovou transglutaminázou, která se nachází ve střevní stěně – v endomýziu. Nově vytvořené produkty jsou potom rozpoznávané imunitním systémem jako nebezpečné a imunitní systém proti nim začne produkovat autoprotilátky. Sliznice střeva je postupně infiltrována buňkami imunitního systému, hlavně T lymfocyty, a dochází k rozvoji zánětu, poškození sliznice a její atrofií.

Klinický obraz onemocnění a formy celiakie

Klinický obraz celiakie je u dětí i dospělých velmi pestrý. Jeho charakter závisí na tíži  a stádiu choroby, hlavně na rozsahu poškození střevní sliznice. Může se jednat o velmi výrazné příznaky u aktivní formy celiakie nebo to mohou být nespecifické, nevýrazné příznaky, jež vedou lékaře k jiné diagnóze či zcela uniknou jeho pozornosti.

Aktivní forma celiakie

Vyskytuje se asi u 30% nemocných s touto chorobou. Vyznačuje se hlavně obtížemi v zažívacím traktu. Jedná se o chronický průjem, nevolnost, bolesti břicha, zvracení, plynatost, ale i zácpu, ztrátu hmotnosti, malnutrici a karenci vitamínů a minerálů, u dětí pak zpomalení růstu a neprospívání.

Vyskytují se i příznaky nevázané na zažívací trakt, mezi ně patří únava, záněty sliznic, spojivek, z nedostatku vápníku dochází k osteoporóze, nedostatek železa se projeví anémií, jsou přítomny i psychické poruchy, změny na kůži a svalech - ochablost aj. Může být přítomen i jen jeden symptom např. anémie, která nereaguje na běžnou léčbu a podávání preparátů se železem či vitamínem B12. V neposlední řadě je příznakem dermatitis herpetiformis (Duhring). Jedná se o kožní zánětlivé projevy v podobě puchýřků připomínající opary.  U 2/3 pacientů s touto dermatitidou je přítomna i celiakie vyjádřena ve střevech. Je tedy považováno za pravděpodobné, že obě nemoci jsou stejného původu, jen se rozdílně manifestují.

Klinicky němá tzv. tichá forma celiakie

U tohoto typu jsou přítomné autoprotilátky, při vyšetření nacházíme i změny na sliznici střeva, ale pacient nemá příznaky spojené s celiakií. Je subjektivně zdráv. Je proto často diagnostikován až v době, kdy je poškození střeva rozsáhlé a již se klinicky projeví.

Latentní forma

celiakie je spojená s nálezem autoprotilátek, ale sliznice střeva není poškozená. Je možné říci, že se jedná o pacienty s predispozicí k rozvoji celiakie.

Diagnostika celiakie

Nejdůležitějším prvkem v diagnostice je vzorek střevní sliznice – enterobiopsie. Tento vzorek vykazuje typický obraz atrofie sliznice, střevní klky jsou nízké až vymizelé, jsou přítomné zánětlivé změny a snížená aktivita střevních enzymů.

Autoprotilátky jsou dalším diagnostickým vodíkem. Jedná se o protilátky proti gliadinu - lepku, střevnímu endomyziu a tkáňové transglutamináze.

Léčba celiakie a prognóza

Celiakii nelze vyléčit, ale je dobře léčitelná. Stačí dodržovat bezlepkovou dietu, která je založená na vyloučení obilovin, které obsahují lepek. Mezi zakázané potraviny tedy patří pšenice, žito, ječmen, oves a všechny produkty, v nichž jsou v nějaké formě přítomny. Povoleny jsou kukuřice, rýže, sója aj. K sehnání jsou i tzv. deproteinizované mouky, tedy mouky, z nichž byl odstraněn lepek. I malé množství glutenu může vyvolat velké změny na sliznici, proto je nutné pečlivě sledovat složení potravin. Lepek se může nacházet i v takových potravinách, kde bychom ho nečekali – v kečupu, zmrzlinách, uzeninách aj.

Pokud je onemocnění v akutním stádiu, stává se, že je pacient citlivý i na mléčnou bílkovinu, je tedy vhodné přechodně mléko a produkty z něj z jídelníčku vyřadit. Dále je vhodné do úpravy stavu s dostatečnou regenerací střeva podávat i různé vitamínové a minerální doplňky stravy. Společně s dodržováním diety dochází k vymizení autoprotilátek a ústupu všech obtíží. Pacientovi nehrozí žádné komplikace z jeho nemoci. Při porušování a nedodržování diety dochází k dalšímu poškozování střevní sliznice, zvyšuje se i riziko vzniku nádorových onemocnění v zažívacím traktu. Stejně tak, pokud není nemoc správně a včas diagnostikována.