Kosti
Kost (latinsky os) je tvrdá pojivová tkáň, která chrání vnitřní orgány a současně je mechanickou oporou těla. Tvoří vnitřní konstrukci, na které jsou uchyceny svaly a šlachy.
Anatomie
Související nemoci
Vyšetření a zákroky
Pravá kost je tvořena kostní tkání, a nachází se pouze u vyšších obratlovců, obojživelníků, ptáků, savců, plazů a u některých druhů ryb.
Komplex všech kostí v těle se nazývá kostra, přičemž kostra dospělého člověka má zhruba 209 až 214 kostí. Kostra a kosti společně se svaly umožňuje pohyb a plní i mnoho jiných funkcí. Po celý život probíhá v kostech látková přeměna (metabolismus) a jsou místem, kde je uložena kostní dřeň a zásobárnou vápníku.
Kosti a kostní tkáň
Podle tvaru dělíme kosti na:
- kosti dlouhé (klíční kost, kost pažní, vřetenní, loketní, stehenní, látková a holenní)
- kosti krátké (např. obratle nebo zápěstní kůstky)
- kosti ploché (lopatky, lebka, žebra, hrudní kost, pánev)
Uprostřed kosti se nachází dřeňová dutina vyplněná kostní dření. Na povrchu je kost obalena okosticí (periost), což je vazivová tkáň. Okostice má ochrannou, kostitvornou a vyživovací úlohu. V dutině dlouhých kostí se nachází převážně žlutá kostní dřeň a v plochých kostech především červená kostní dřeň.
Kostní dřeň
Kostní dřeň je rosolovitá měkká tkáň tvořící důležitou složku kosti. Rozlišujeme tři typy kostní dřeně:
- Červenou - zde jsou uloženy kmenové buňky, ze kterých se vytváří všechny základní typy bílých a červených krvinek, kostních buněk, krevních destiček a vlásečnic (síť vláken s krevními cévami), do kterých se nově vzniklé buňky uvolňují.
- Žlutou – tento druh dřeně nahrazuje během života postupně červenou a je tvořena tukovým vazivem.
- Šedou – šedá dřeň je degradovaná kostní dřeň, která se vyskytuje u starých nebo podvyživených lidí.
U dětí se červená kostní dřeň nalézá ve všech kostech a později ji nahrazuje žlutá kostní dřen. Ta přetrvává jen v plochých kostech, žebrech, v hrudní kosti, kostech lebečních, v pánvi a stehenní kosti.
Kostní buňky
Kostní buňky rozdělujeme na:
- Osteoklasty – hlavní funkcí těchto buněk je odbourávání kosti.
- Osteoblasty – tvoří souvislou vrstvu povrchu kosti. Některé během růstu kosti zarůstají do kosti a přetvářejí se na osteocyty.
- Osteocyty – buňky nacházející se přímo uvnitř kosti.
Stavba kostní tkáně
Kost je tvořena vláknitou (fibrilární) kostí a kostí lamelární (vrstevnatou). Povrch kosti tvoří okostice. Fibrilární kost je složena z vláken a v dospělosti tvoří jen některé výběžky, hrbolky a drsnatiny, na které jsou přichyceny svaly.
Základem převážné části kostry je kost lamelární, která je tvořena:
- z 80 % pevnou plášťovou částí kompaktní kosti (kompakta). Její hlavní funkcí je odolat tahu a tlaku.
- z 20 % houbovitou kostí (spongióza), která je tvořena trámci (trabekulami). Její úlohou je přenos tlaku na kompaktní kost. Probíhá v ní remodelace a látková výměna
Kostní metabolismus – novotvorba a odbourávání kosti
Každá kost v těle se neustále přestavuje (remodeluje), a sice díky kostnímu metabolismu. Jedná se o složitý proces, při kterém jsou odbourávány opotřebované a staré složky kosti a vytváří se složky nové. Celý děj je rovnovážný a jeho eventuální odchylka vede k různým poškozením kostí.
Přestavba kosti
Proces přestavby kosti je stálou součástí životního cyklu každé kosti. V dospělém organismu je v „klidovém stavu" přibližně 80 % spongiózní a 95 % kompaktní kosti a zbytek se přestavuje za pomoci dvou souběžně probíhajících procesů – kostní novotvorby a kostního odbourávání. Na této remodelaci kostí se účastní několik typů buněk, především ale osteoblasty a osteoklasty.
Autor: Lenka Klabochová