Peritonzilární absces
Latinsky: abscessus peritonsillaris
Další názvy: paratonzilární absces, peritonsilární absces, absces vedle mandle, quinsy
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Lékařský obor
Peritonzilární absces je ohraničené ložisko hnisu, které se vytvoří vedle krční mandle – mezi jejím vazivovým pouzdrem a svalovinou hltanu. Lékaři ho znají také pod starším označením paratonzilární absces, v anglické literatuře jako quinsy. Nejčastěji navazuje na zánět krčních mandlí, ale chová se jinak než běžná angína: bolí výrazně jen na jedné straně, ztěžuje otevírání úst i polykání a téměř vždy vyžaduje, aby lékař hnis vypustil. Antibiotika sama zpravidla nestačí. Při včasném ošetření se naprostá většina lidí uzdraví bez následků.
Čím se liší od běžné angíny
Angína, tedy akutní zánět krčních mandlí, postihuje obvykle obě mandle souměrně. Krk bolí, polykání je nepříjemné, ale ústa jdou otevřít normálně a hlas je víceméně beze změny. U peritonzilárního abscesu se zánět „prolomí“ za pouzdro mandle do okolní řídké tkáně, kde se nahromadí hnis. Prostor nad mandlí a měkké patro se vyklenou, čípek se odtlačí ke zdravé straně a zánět dráždí okolní žvýkací svaly. Z toho plynou typické rozdíly: bolest je výrazně jednostranná, často vyzařuje do ucha, nemocný nemůže pořádně otevřít ústa a mluví jako s horkým bramborem v puse.
Na rozdíl od angíny nebo faryngitidy, které se ve většině případů zvládají doma, patří absces vždy do rukou lékaře, ideálně otorinolaryngologa. Mezistupněm je peritonzilární celulitida (flegmóna) – zánětlivý otok téhož prostoru, kde se hnis ještě nevytvořil. Ta se léčí antibiotiky a může do abscesu přejít.
Jak absces vzniká
Krční mandle je od stěny hltanu oddělena tenkým vazivovým pouzdrem. Mezi pouzdrem a horním svěračem hltanu leží peritonzilární prostor vyplněný řídkým vazivem, do kterého se infekce snadno šíří. Klasické vysvětlení říká, že absces je komplikací akutní tonzilitidy: bakterie pronikají z kryptů mandle za její pouzdro. Pro tuto teorii mluví to, že mnoho pacientů má v předchozích dnech typické příznaky angíny a že stejní původci se nacházejí v hnisu i v obou mandlích.
Druhá teorie přisuzuje hlavní roli Weberovým žlázám. Jde o skupinu drobných slinných žláz uložených v měkkém patře nad horním pólem mandle, jejichž vývody ústí do krypt. Pokud se vývod ucpe a žláza zanítí, může se hnis nahromadit právě v místě, kde se většina abscesů skutečně tvoří – u horního pólu mandle. V hnisu se navíc nacházejí vysoké hodnoty amylázy, enzymu ze slin. Dánský přehled z roku 2016 obě teorie spojuje: bakterie nejprve napadnou sliznici mandle a vývody slinných žláz je pak zanesou do okolního prostoru.
Infekce bývá smíšená. Za dva hlavní původce se považují Streptococcus pyogenes (beta-hemolytický streptokok skupiny A, typický původce bakteriální angíny) a anaerobní bakterie Fusobacterium necrophorum. Často se k nim přidávají streptokoky skupiny viridans, Staphylococcus aureus a další anaeroby, například rody Prevotella a Bacteroides.
Koho postihuje
Peritonzilární absces je nejčastější u dospívajících a mladých dospělých, zhruba mezi 15. a 40. rokem, u malých dětí je výrazně vzácnější. Muži onemocní o něco častěji než ženy. Riziko zvyšuje kouření, které narušuje obranyschopnost sliznice: velká korejská studie na více než šesti tisících osobách zjistila u kuřáků o zhruba čtvrtinu vyšší šanci abscesu a podobný, i když slabší vztah i u pravidelného pití alkoholu. Roli hraje také opakovaná angína v minulosti, špatný stav chrupu a dásní a prodělaný absces – vrací se odhadem u 9 až 22 % lidí.
Příznaky
Typicky se člověk léčí s angínou, po několika dnech se mu uleví a pak se bolest na jedné straně krku náhle zhorší. Jindy se angína přes užívání antibiotik nelepší a bolest se postupně stěhuje na jednu stranu. Mezi hlavní příznaky patří:
- silná, jednostranná bolest v krku, která se při polykání stupňuje a vyzařuje do ucha na stejné straně,
- omezené otevírání úst (trismus) způsobené křečí žvýkacích svalů, které leží těsně vedle zánětu,
- huhňavá, „přidušená“ řeč, v angličtině výstižně nazývaná hot potato voice,
- slinění, protože polykání vlastních slin je velmi bolestivé,
- horečka, třesavka, únava a zápach z úst,
- zduřelé a bolestivé uzliny pod úhlem dolní čelisti, někdy úklon hlavy k nemocné straně.
Při pohledu do krku lékař vidí vyklenuté měkké patro a přední patrový oblouk nad postiženou mandlí, mandle bývá posunutá dovnitř a dolů a čípek je vybočený ke zdravé straně. Absces bývá téměř vždy jen na jedné straně, oboustranný je vzácnost.
Diagnostika
Diagnóza je v první řadě klinická – zkušenému lékaři obvykle stačí anamnéza a pohled do krku. Nejspolehlivějším potvrzením je zkušební punkce: pokud se z vyklenutého místa jehlou nasaje hnis, je diagnóza jasná a punkce zároveň slouží jako první krok léčby. Hnis se odesílá na kultivaci, aby bylo jasné, které bakterie infekci způsobují a na co jsou citlivé.
Ultrazvuk, zejména vyšetření sondou zavedenou do úst, pomáhá odlišit absces od pouhé celulitidy. Podle přehledu v časopise Clinical Otolaryngology má citlivost kolem 89–95 %, a mohl by se tedy používat častěji. CT krku s kontrastní látkou přichází na řadu, když nelze krk pro trismus dobře prohlédnout, když se stav po ošetření nelepší, nebo když lékař má podezření, že se infekce šíří hlouběji do krku či do hrudníku. U mladých lidí se často vyšetřuje i infekční mononukleóza, která může abscesu předcházet nebo ho napodobovat. U starších lidí je třeba vyloučit nádor.
Léčba
Základem léčby je vypuštění hnisu. Lékař ho provádí v místním znecitlivění buď opakovanou punkcí jehlou, nebo malým naříznutím (incizí) sliznice nad abscesem a roztažením rány, aby hnis mohl odtéct. Přehled Cochrane z roku 2016 srovnal obě metody v jedenácti studiích: incize byla spojena s menším počtem návratů abscesu, punkce zase méně bolela. Kvalita důkazů je ale velmi nízká. U dětí se zákrok často provádí v celkové anestezii.
Současně se nasazují antibiotika. Účinná bývá kombinace penicilinu s metronidazolem, který pokryje anaerobní bakterie; podle přehledu britských autorů zabírá v 98–99 % případů. Používá se i amoxicilin s kyselinou klavulanovou, při alergii na penicilin klindamycin. Kdo nemůže polykat ani pít, dostává antibiotika a tekutiny do žíly v nemocnici, menší a dobře ošetřené abscesy se ale dají léčit i ambulantně. Nezbytnou součástí je tlumení bolesti, dostatek tekutin a u některých pacientů jednorázově podaný kortikoid, který zmírňuje otok a urychluje úlevu.
Zvláštní kapitolou je odstranění krčních mandlí. Tonzilektomii lze provést přímo v akutní fázi (tzv. abscesová tonzilektomie, tonzilektomie à chaud), kdy se absces vyprázdní spolu s mandlí, nebo s odstupem několika týdnů po zhojení (odložená, intervalová tonzilektomie). Praxe se mezi zeměmi i jednotlivými pracovišti výrazně liší. Abscesová tonzilektomie je považována za bezpečnou a zkracuje celkovou dobu léčby, sahá se k ní například tehdy, když drenáž nestačí, absces se vrací nebo měl pacient už dříve časté angíny. Po prvním nekomplikovaném abscesu se mandle často ponechávají.
Možné komplikace
Většina lidí se po drenáži a antibiotikách zotaví během několika dní. U malé části pacientů se však infekce může šířit dál. Přehled všech popsaných případů z roku 2020 uvádí jako nejčastější komplikace parafaryngeální a retrofaryngeální absces (hnis v hlubších prostorech krku), sestupnou mediastinitidu (zánět středohrudí, kam se infekce dostane podél krčních fascií), nekrotizující fasciitidu a Lemierreův syndrom. Ten způsobuje převážně Fusobacterium necrophorum: vzniká zánět se sraženinou ve vnitřní hrdelní žíle a z ní se mohou infikované tromby uvolňovat do plic a dalších orgánů. Dalšími riziky jsou otok ohrožující dýchání, sepse a vdechnutí hnisu při protržení abscesu.
Tyto stavy jsou vzácné, ale vážné a vyžadují nemocniční, často chirurgickou léčbu. Častěji se objevovaly u mužů a lidí nad 40 let a ve více než polovině případů byly zjištěny už při první návštěvě lékaře. I proto se absces nemá „vysedět“ doma.
Kdy ihned k lékaři
Ke svému lékaři nebo na ORL pohotovost je namístě jít ještě týž den, když se bolest v krku stočí na jednu stranu a sílí, když nejde otevřít ústa, mění se hlas, nemocný nedokáže polknout sliny nebo se angína po dvou až třech dnech antibiotik nelepší. Okamžitě, případně přes záchrannou službu, je potřeba jednat při zhoršeném dýchání, chrčivém nádechu, otoku krku, který se šíří dolů k hrudníku, bolesti na hrudi, velké schvácenosti nebo zmatenosti. Domácí „propichování“ abscesu je nebezpečné.
Zotavení a prevence
Po vypuštění hnisu se úleva obvykle dostaví rychle, často během několika hodin. Antibiotika je ale nutné dobrat celá. Spolehlivá prevence neexistuje, riziko ale snižuje včasná a správně vedená léčba těžké bakteriální angíny, péče o chrup a dásně a především nekouřit. Kdo absces prodělal opakovaně nebo trpí častými angínami, měl by s ORL lékařem probrat odstranění mandlí.
Zdroje:
- HAHN, Aleš a kol. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2018. ISBN 978-80-271-0572-4.
- KLUG, Tejs Ehlers; RUSAN, Maria; FUURSTED, Kurt; OVESEN, Therese. Peritonsillar Abscess: Complication of Acute Tonsillitis or Weber’s Glands Infection? Otolaryngology–Head and Neck Surgery. 2016, 155(2), 199–207. DOI: 10.1177/0194599816639551.
- POWELL, J.; WILSON, J. A. An evidence-based review of peritonsillar abscess. Clinical Otolaryngology. 2012, 37(2), 136–145. DOI: 10.1111/j.1749-4486.2012.02452.x.
- CHANG, Brent A.; THAMBOO, Andrew; BURTON, Martin J.; DIAMOND, Chris; NUNEZ, Desmond A. Needle aspiration versus incision and drainage for the treatment of peritonsillar abscess. Cochrane Database of Systematic Reviews. 2016, (12), CD006287. DOI: 10.1002/14651858.CD006287.pub4.
- KLUG, Tejs Ehlers; GREVE, Thomas; HENTZE, Malene. Complications of peritonsillar abscess. Annals of Clinical Microbiology and Antimicrobials. 2020, 19(1), 32. DOI: 10.1186/s12941-020-00375-x.
- KIM, So Young; LIM, Hyoseob; CHOI, Hyo Geun. Smoking and Alcohol Consumption Are Associated With the Increased Risk of Peritonsillar Abscess. The Laryngoscope. 2020, 130(12), 2833–2838. DOI: 10.1002/lary.28510.




