Rakovina plic

Zhoubné nádory plic patří mezi častější druhy rakovin. Jejich výskyt je nejvyšší ve věkové skupině muži od 55-65 let.

Rakovina plic

Další názvy: karcinom plic, bronchogenní karcinom

Příznaky

vykašlávání krve

Týká se části těla

Diagnóza

Příčiny vzniku

U tohoto druhu rakoviny je jednoznačný vztah s kouřením. Téměř 90% těch, kteří rakovinou plic onemocněli, jsou nebo byli kuřáky. Spotřeba 20 cigaret denně po dobu 10 let zvýší riziko rozvoje rakoviny plic 50krát.

Dalšími faktory jsou pak např. ionizující záření, azbest, radon, plicní infekce…

Dělení plicních nádorů

Plicní nádory je možné zařadit do dvou skupin:

  • Malobuněčné karcinomy plic – vyznačují se rychlým růstem a tvorbou metastáz. Chirurgické řešení v tomto případě nebývá indikováno. Nádor je citlivý na chemo a radioterapii.
  • Nemalobuněčné (velkobuněčné) karcinomy plic – roste pomaleji, ale invazivněji. Méně metastazuje. K jeho léčbě se využívá i chirurgických metod krom radio a chemoterapie.

Existuje ještě jedna skupina a to:

  • Sekundární zhoubné nádory plic – plicní metastázy z jiných nádorů v těle. Nejčastěji z tlustého střeva, ledvin, dělohy, varlat, kostí, melanomu aj.

Příznaky rakoviny plic

Nádorová onemocnění provázejí nespecifické příznaky jako jsou teploty, únava, hubnutí, pocit tíže na hrudi, nedostatečný dech.

Specifické příznaky provázející rakovinu plic se odvíjejí např. od umístění tumoru.

U centrálně umístěných nádorů se může objevit kašel, vykašlávání krve, sípění, když dojde k zúžení hlavních dýchacích cest, záněty plic z obstrukce (zúžení, ucpání) bronchu, syndrom horní duté žíly aj.

V případě metastáz jsou pak příznaky spojené s postiženým orgánem.

Metastazování do

  • mozku má na svědomí bolesti hlavy, poruchy vidění…
  • kostí vyústí v anémii, poruchu krvetvorby
  • jater končívá žloutenkou aj.

U rakoviny plic se také často setkáváme s paraneoplatickám syndromem, kdy nádorová hmota produkuje hormony nebo látky jim podobné.

Diagnóza

Krom odběru anamnézy, krve, kde jsou znatelné známky zánětu i onkomarkery (chromogranin, NSE, CEA, CYFRA-21, kreatinfosfokináza, TPA, SCCA) atd. jsou nejdůležitější součástí v diagnostice rakovin plic zobrazovací metody.

Patří sem klasické RTG, CT, MRI i bronchoskopie, která umožní pohled do průdušek i odběr materiálu na histologické vyšetřen. To je nutné k určení typu nádoru a následného léčebného postupu.

Léčba rakoviny plic

Léčba se vždy odvíjí od typu nádoru, ale i jeho rozsahu – velikosti, přítomnosti metastáz do uzlin orgánů aj. Přihlíží se samozřejmě i k celkovému stavu pacienta.

Standardními postupy jsou:

  • Chirurgická léčba – která má za úkol odstranit nádor (radikální operace) – provádí se resekce různého rozsahu, ale může dojít i k odnětí celého plicního křídla (pneumerktomie). Je možné odstranit i metastázami zasažené uzliny.
  • Radioterapie – volí se v případě, že není možné chirurgicky zasáhnout a provést radikální odstranění nádoru. Je možné ji využít i ve fází doléčování či v paliativní péči ke zmírnění bolestí po zmenšení nádoru. Cílená radioterapie rakovin plic trvá cca 4-6 týdnů, kdy záření probíhá denně. Je možné použít vnější ozařování, ale i brachyradioterapii, kdy se zářič zavede přímo do postiženého místa pomocí bronchoskopu.
  • Chemoterapie – tato léčebná metoda se využívá hlavně u malobuněčných plicních rakovin, u typů, kde není možné provést radikální chirurgické odstranění nádoru, při ničení vzdálených metastáz. Cytostatická léčba je upravována přímo na pacienta. Obvykle se využívá více druhů cytostatik naráz.

Většinou se jednotlivé metody kombinují, aby bylo dosaženo co nejlepšího výsledku, tedy plného uzdravení pacienta.

Léčba rakoviny plic je samozřejmě spojena s mnoha nežádoucími účinky.

Prognóza

Plicní rakovina je bez léčby vždy smrtelná. Čím časnější stanovaní diagnózy, tím lepší prognóza. U malobuněčného karcinomu je všeobecně prognóza špatná, pětileté přežití je cca 20%.

Nemalobuněčné rakoviny plic hraje roli hlavně rozsah nádoru a možnost jeho celého odstranění, jsou ale lepší než v případě malobuněčného karcinomu.

I po ukončení léčby je nutné pacienta sledovat. Ten dochází v pravidelných intervalech na kontroly, aby se případně mohla včas zachytit recidiva onemocnění. První rok po ukončení léčby se docházívá 1x za 3 měsíce, intervaly se postupně prodlužují.

Autor: Drahomíra Holmannová

Mohlo by vás také zajímat



 

comments powered by Disqus