Cyklosporóza

Cyklosporóza je střevní onemocnění, o kterém většina Čechů nikdy neslyšela – a přitom právě teď probíhá v USA největší zaznamenaná epidemie této nemoci v historii. Do konce července 2026 hlásily americké úřady přes čtyři tisíce laboratorně potvrzených případů a zdrojem byl ledový salát dovezený z Mexika. Pro nás jde zatím hlavně o riziko spojené s cestováním, ale je to dobrý důvod vědět, co cyklosporóza je, proč ji běžné vyšetření stolice nenajde a proč u ní nepomůže sebepečlivější mytí zeleniny.

Co je cyklosporóza

Cyklosporóza je infekce tenkého střeva, kterou způsobuje mikroskopický jednobuněčný parazit Cyclospora cayetanensis. Projevuje se vleklým vodnatým průjmem, který má sklon opakovaně mizet a zase se vracet, a doprovází ho výrazná únava a úbytek hmotnosti. V české klasifikaci nemocí spadá pod kód A07.8, tedy mezi „jiné určené protozoární střevní nemoci" – vlastní kód nemá, což má, jak uvidíme dál, praktické důsledky.

Parazit dostal jméno podle Univerzity Cayetana Heredii v Peru, kde působila výzkumnice, jež se jeho popisu věnovala. Poprvé byl u člověka zaznamenán koncem sedmdesátých let na Papui-Nové Guineji, jako samostatný druh byl ale pojmenován až v první polovině devadesátých let. Patří mezi kokcidie, tedy do stejné široké skupiny jako toxoplazma nebo kryptosporidie.

Parazit, který musí nejdřív dozrát

Cyklosporóza má jednu vlastnost, která ji odlišuje prakticky ode všech ostatních průjmových onemocnění, a stojí za to jí rozumět, protože z ní plyne úplně všechno ostatní.

Nemocný člověk vylučuje stolicí oocysty – odolná klidová stadia parazita o velikosti zhruba 7,5 až 10 mikrometru. Tyto oocysty ale nejsou v okamžiku vyloučení nakažlivé. Musí nejdřív strávit nejméně jeden až dva týdny ve vnějším prostředí při teplotě přibližně 22 až 32 °C a projít procesem zvaným sporulace, při němž se uvnitř vytvoří infekční stadia. Teprve pak jsou schopné nakazit dalšího člověka.

Praktický důsledek je zásadní: cyklosporózu nelze chytit přímo od nemocného. Nepřenáší se v rodině, ve školce ani na oddělení, jak to známe u salmonelózy nebo u virových průjmů. Právě tímto se liší od kryptosporidiózy, s níž ji lze snadno zaměnit. Nemocný člověk tedy není pro okolí nebezpečný a nemusí být izolován.

Jediným významným hostitelem je člověk. Oocysty se sice občas najdou ve stolici drůbeže nebo psů v endemických oblastech, jde ale nejspíš jen o průchod trávicím traktem po pozření znečištěného materiálu – pokusy nakazit zvířata selhaly. Kde přesně oocysty v přírodě dozrávají, se dosud nepodařilo objasnit.

Po požití zralé oocysty se v tenkém střevě uvolní infekční stadia, napadnou buňky sliznice dvanáctníku a lačníku a začnou se množit. Sliznice na to reaguje zploštěním klků a zánětem, což vysvětluje jak průjem, tak zhoršené vstřebávání živin.

Jak se cyklosporóza přenáší

Přenos je fekálně-orální – nákaza se šíří vodou a potravinami znečištěnými lidskou stolicí obsahující dozrálé oocysty. V praxi jde téměř vždy o čerstvé potraviny, které se jedí syrové, a o vodu.

Seznam potravin, které opakovaně stály za epidemiemi, je pozoruhodně stálý: maliny a jiné bobuloviny, čerstvé bylinky (zejména bazalka a koriandr), listové saláty a balené salátové směsi, a také cukrový hrášek. Společné mají to, že rostou nízko u země, snadno se znečistí zavlažovací vodou nebo rukama sběračů a nikdy se tepelně neupravují.

Popsané jsou i epidemie z pitné vody. Jedna z nejnázornějších postihla britské vojáky v nepálské Pokhaře, kde onemocnělo dvanáct ze čtrnácti lidí – přestože voda obsahovala chlor v obvyklé koncentraci a bakteriologicky byla v pořádku.

Kde hrozí a jak často

Cyklosporóza je doma v tropech a subtropech: ve Střední a Jižní Americe, v jižní a jihovýchodní Asii, na Blízkém východě a v části Afriky. Nejlépe prozkoumaná ohniska jsou v Peru, Guatemale, na Haiti a v Nepálu. V endemických oblastech je promořenost vysoká – u zdravých lidí se v různých studiích pohybovala od nuly až po zhruba 42 procent v Peru.

V těchto zemích má nemoc jinou tvář než u cestovatele. Postihuje hlavně malé děti, u nichž je průběh nejtěžší, a mnoho infekcí probíhá bez příznaků, protože si lidé opakovanou expozicí budují částečnou imunitu. V Guatemale mají děti proti dospělým zhruba pětinásobné riziko nákazy.

Ve Spojených státech, které jako jediné nemoc systematicky sledují od roku 1999, se počty případů řádově zvýšily. Zatímco v pětiletí 2011 až 2015 se hlásilo od 130 do 798 případů ročně, v roce 2023 to bylo přes čtyři tisíce a v roce 2025 necelé čtyři tisíce. Onemocnění tam má výraznou sezonnost s vrcholem od května do srpna.

V Evropě se cyklosporóza nesleduje – ve většině zemí Evropské unie nepatří mezi povinně hlášené nemoci, takže srovnatelná data prakticky neexistují. Výjimkou je Velká Británie, která v roce 2016 zaznamenala 440 případů, přičemž u 359 z nich šlo o návrat z Mexika. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí přitom výslovně upozorňuje, že nižší čísla v ostatních zemích spíš odrážejí to, že se na nemoc nevyšetřuje, než že by se tam nevyskytovala.

A jak je na tom Česko? Poctivá odpověď zní, že to nevíme. Státní zdravotní ústav uvedl v roce 2017, že za šestnáct let – od roku 2001 do roku 2016 – bylo pod diagnózou A07.8 nahlášeno 151 onemocnění, ale ani v jednom případě nešlo o Cyclospora cayetanensis. Novější česká data k dispozici nejsou. Protože nemoc nemá vlastní hlásný kód a nevyšetřuje se na ni cíleně, jde u nás nejspíš o vzácnou importovanou infekci u cestovatelů, jejíž skutečný počet ale nikdo nezná.

Americká epidemie roku 2026

Aktuální dění ve Spojených státech ukazuje, jak rychle se cyklosporóza dokáže rozjet. Od začátku sezony 1. května do 20. července 2026 evidovalo americké Středisko pro kontrolu nemocí 4 173 laboratorně potvrzených domácích případů ve 41 státech, k tomu 308 hospitalizací a nejméně dalších 7 400 případů, které zatím nebyly laboratorně potvrzeny. Nemocní byli ve věku od dvou do 95 let, medián činil 44 let. Žádné úmrtí hlášeno nebylo.

Zdroj se podařilo vystopovat: ledový salát od mexického dodavatele, který byl 17. července 2026 stažen z prodeje, distribuce ale zasáhla nejméně 27 států. Pro srovnání, dosud největší popsané epidemie byly výrazně menší – v roce 1996 onemocnělo po malinách z Guatemaly 1 465 lidí v USA a Kanadě, v roce 2020 stálo za 701 případy balené salátové zboží a v roce 2018 se 511 nakažených napilo z jednoho zdroje salátové směsi dodávané do řetězce rychlého občerstvení.

Evropské středisko situaci sleduje, ale riziko domácího šíření v Evropě hodnotí jako nízké – právě proto, že se nemoc nepřenáší z člověka na člověka. Ohroženi jsou tedy jen ti, kdo do zasažené oblasti cestují.

Příznaky cyklosporózy

Od nákazy k prvním obtížím uplyne v průměru zhruba týden, rozpětí je ale široké – od dvou dnů po dva týdny i více.

Dominuje vodnatý průjem, často velmi častý a někdy až explozivní; nemocní mívají pět až patnáct stolic denně. Podle Státního zdravotního ústavu bývá typicky bez příměsi krve a bez horečky, u části nemocných se průjem střídá se zácpou. K tomu se přidávají další obtíže:

• výrazné nechutenství a úbytek hmotnosti
• břišní křeče a bolest břicha
• nadýmání a zvýšený odchod plynů
• nevolnost, méně často zvracení
• dlouhotrvající únava, která bývá nápadná
• méně často bolesti svalů, bolest hlavy a mírně zvýšená teplota

Právě kombinace vleklého vodnatého průjmu bez horečky s výraznou únavou a hubnutím u člověka, který se vrátil z tropů, by měla na cyklosporózu upozornit.

Průběh a sklon k relapsům

Bez léčby může onemocnění trvat od několika dnů po měsíc i déle a má charakteristický kolísavý průběh: obtíže ustoupí, nemocný se začne cítit lépe, a za pár dní se všechno vrátí. Tento cyklus se může několikrát zopakovat, což bývá pro pacienty mimořádně vyčerpávající a často je to důvod, proč nakonec vyhledají lékaře. Neléčení Evropané pracující v Nepálu měli průjem v rozmezí devatenácti až sedmapadesáti dnů.

Únava přitom může přetrvávat i poté, co střevní obtíže odezní. Prodělání nemoci navíc nezanechává spolehlivou ochranu – nakazit se lze opakovaně.

Rizikové skupiny

U lidí s oslabenou imunitou, typicky u pacientů s HIV, probíhá cyklosporóza podstatně hůř. Rozdíl je dramatický: zatímco u lidí bez poruchy imunity trval průjem v jedné studii v průměru necelých osmapadesát dnů, u HIV pozitivních pacientů to bylo 199 dnů. Odpovídá tomu i úbytek hmotnosti, který u nich činil v průměru přes sedm kilogramů proti třem a půl kilogramu u ostatních. Tito pacienti potřebují delší léčbu a někdy i následné preventivní podávání léku.

Ohrožené jsou také malé děti v endemických oblastech, u nichž je průběh nejtěžší a s věkem se mírní, a starší lidé. Naopak u cestovatele z Evropy, který se s parazitem nikdy nesetkal, probíhá infekce prakticky vždy s příznaky – chybí mu jakákoli částečná imunita.

Komplikace

Komplikace nejsou časté, ale existují. Dlouhotrvající zánět sliznice tenkého střeva vede k poruše vstřebávání živin se všemi důsledky, které z toho plynou. Popsán je i zánět žlučníku bez přítomnosti kamenů, zejména u pacientů s HIV, a postižení žlučových cest.

Vzácněji se objevuje reaktivní artritida, tedy zánět kloubů nastupující po prodělané střevní infekci, případně v podobě takzvaného Reiterova syndromu s doprovodným zánětem očí a močové trubice. Zcela ojediněle, na úrovni jednotlivých popsaných případů, byla po cyklosporóze zaznamenána Guillainova–Barrého syndrom, tedy autoimunitní postižení nervů s ochrnutím.

Úmrtí na cyklosporózu jsou velmi vzácná – ve všech velkých amerických epidemiích od roku 1996 až po tu letošní nebylo hlášeno ani jedno.

Diagnostika

Tady je jádro celého problému a nejdůležitější informace celého článku: běžné vyšetření stolice na parazity cyklosporózu nenajde.

Oocysty se standardními postupy špatně zachycují a vyžadují speciální techniky. Používá se modifikované acidorezistentní barvení, po němž se oocysty jeví růžové až červené – jenže barví se nespolehlivě a část jich barvivo vůbec nepřijme. Lépe bývá hodnoceno modifikované barvení safraninem. Velmi elegantní metodou je autofluorescence: oocysty pod ultrafialovým světlem samy svítí modře nebo zeleně na černém pozadí. Vzorek je také potřeba nejdřív zahustit.

Od kryptosporidií, které se barví podobně, se Cyclospora odliší především velikostí – kryptosporidie měří 4 až 6 mikrometrů, cyklospory sedm a půl až deset.

Moderní cestou jsou molekulární metody, tedy PCR a takzvané multiplexové panely, které z jednoho vzorku odhalí desítky původců střevních infekcí najednou. I zde ale platí háček: ne každý panel obsahuje cíl pro Cyclospora.

Ze všeho výše plyne jediné praktické doporučení, které americké i evropské autority opakují stále dokola: na cyklosporózu se musí cíleně pomyslet a laboratoři to výslovně napsat na žádanku, spolu s cestovatelskou anamnézou. Bez toho se nález mine.

Druhá past je v tom, že oocysty se vylučují nepravidelně a v malém množství – dokonce i u člověka s vydatným průjmem. Jediný negativní vzorek proto diagnózu nevylučuje a je namístě vyšetření zopakovat z několika vzorků odebraných s odstupem dvou až tří dnů.

Léčba cyklosporózy

Lékem volby je kotrimoxazol, tedy kombinace trimethoprimu a sulfamethoxazolu. Dospělým se podává v dávce 160 mg trimethoprimu a 800 mg sulfamethoxazolu, což odpovídá jedné tabletě se zvýšeným obsahem, dvakrát denně po dobu sedmi až deseti dnů. Dětem od dvou měsíců věku se dávkuje podle hmotnosti, obvykle 8 až 10 mg trimethoprimu a 40 až 50 mg sulfamethoxazolu na kilogram a den rozděleně do dvou dávek, rovněž sedm až deset dnů. Kojencům mladším dvou měsíců se lék zpravidla nepodává.

Pacienti s oslabenou imunitou potřebují léčbu delší a někdy i následné preventivní podávání – na Haiti se u 43 procent léčených pacientů obtíže vrátily a pomohlo až doplňkové podávání léku třikrát týdně po dobu měsíce.

Problém nastává u lidí s alergií na sulfonamidy. Spolehlivá náhrada zatím neexistuje. Ciprofloxacin je slabší volba – u pacientů s HIV vykázal jistý účinek, ale u lidí s normální imunitou je podle amerických doporučení spíše neúčinný. Nitazoxanid byl úspěšně použit v jednotlivých popsaných případech, jde tedy o možnost experimentální, nikoli standardní. V úvahu připadá i pouhé sledování se symptomatickou léčbou nebo desenzibilizace na kotrimoxazol pod dohledem alergologa.

Řada běžně používaných antiparazitik a antibiotik na cyklosporózu nepůsobí vůbec – patří mezi ně metronidazol, tinidazol, albendazol, azithromycin, doxycyklin i samotný trimethoprim. To je dobré vědět, protože právě metronidazol bývá u „průjmu z cest" nasazován takřka automaticky.

Základem podpůrné péče zůstává dostatečná hydratace a klid. Většina lidí se zdravou imunitou se uzdraví i bez antibiotika, jen to trvá podstatně déle a s relapsy. Očkování proti cyklosporóze neexistuje.

V těhotenství se kotrimoxazol podává jen tehdy, převáží-li přínos nad rizikem, a je třeba se mu vyhnout v období kolem termínu porodu kvůli riziku novorozenecké žloutenky.

Prevence

Tady přichází nejméně příjemná zpráva: umytí zeleniny a ovoce riziko snižuje, ale neodstraní. Oocysty Cyclospora jsou nezvykle „lepivé" a k povrchu potravin přilnou pevněji než kryptosporidie nebo lamblie. U malin je situace nejhorší, protože jemné chloupky na povrchu plodu oocysty doslova zachytávají. Experimentálně bylo doloženo, že běžné mytí ani sanitace je z kontaminované produkce úplně nesmyjí.

Stejně tak nefunguje chemická dezinfekce: parazit je odolný vůči chloraci i jodizaci vody, tedy přesně vůči tomu, na co se cestovatelé obvykle spoléhají. Zmíněná nepálská epidemie proběhla v situaci, kdy chlorace odpovídala normě a bakterie ve vodě nebyly.

Co tedy funguje? Především tepelná úprava. Zahřátí na nejméně 70 °C parazita spolehlivě usmrtí – důležitá je ale i dostatečná doba působení, krátký tepelný šok nestačí. Zmrazení v domácí mrazničce při −18 až −20 °C se jako spolehlivé ukázat nepodařilo; funguje až hluboké zmrazení hluboko pod tuto hranici. Za zmínku ovšem stojí, že průmyslově mražené ani konzervované produkty dosud žádnou epidemii nezpůsobily.

V běžném provozu domácnosti tedy platí obvyklá hygienická pravidla: mýt si ruce před manipulací se syrovým ovocem a zeleninou i po ní, důkladně oplachovat pod tekoucí vodou i výrobky označené jako předem omyté, tvrdé plody drhnout kartáčkem, odkrajovat poškozená místa a nakrájené potraviny do dvou hodin uklidit do chladničky. A sledovat oznámení o stahování potravin z prodeje.

Rady pro cestovatele

Protože jde v našich podmínkách takřka výhradně o nemoc přivezenou, největší díl prevence patří do cestovní medicíny. Při cestě do endemické oblasti se osvědčuje:

• Dodržovat hygienická pravidla i v luxusních resortech typu all inclusive – většina britských případů pocházela právě odtud.
• Pokud možno se vyhnout bufetovému stravování a volit čerstvě připravené pokrmy podávané horké.
• Vynechat syrové bobuloviny, neloupané ovoce a listové saláty, tedy přesně to, co se nedá spolehlivě očistit.
• Pít jen balenou, převařenou nebo filtrovanou vodu, nedávat si led do nápojů a nečistit si zuby vodou z kohoutku.
• Nespoléhat na dezinfekční tablety do vody – na cyklosporu nestačí.

Kdy vyhledat lékaře

Lékaře je namístě navštívit vždy, když průjem trvá déle než několik dnů, a zvlášť naléhavě tehdy, vrátili-li jste se v posledních týdnech z tropů nebo subtropů. Stejně tak při průjmu, který opakovaně odezní a zase se vrátí, při nechtěném úbytku hmotnosti a při únavě, která neodpovídá jinak dobrému stavu.

Neodkladné vyšetření vyžadují známky dehydratace – suchá sliznice v ústech, malé množství tmavé moči, závratě při postavení, u dětí apatie a chybějící slzy. U lidí s oslabenou imunitou je vhodné nečekat vůbec.

Při návštěvě lékaře vždy zmiňte cestu do zahraničí, i když se vrátila před několika týdny. U cyklosporózy to není zdvořilostní detail, ale informace, na které stojí celá diagnostika.

Závěrem

Cyklosporóza je učebnicový příklad nemoci, která se u nás „nevyskytuje" hlavně proto, že se na ni nikdo nedívá. Vlastní hlásný kód nemá, běžné vyšetření stolice ji nezachytí a poslední česká data jsou z roku 2016. Přitom u člověka s několikatýdenním kolísavým vodnatým průjmem po návratu z Mexika, Peru nebo Nepálu patří mezi diagnózy, na které se má pomyslet – a na rozdíl od mnoha jiných parazitóz se dá jednoduchým a levným antibiotikem rychle vyléčit.

Dobrá zpráva je, že nemocný nikoho nenakazí a že prevence je v zásadě jednoduchá, jen se liší od intuice: nespoléhat na mytí a dezinfekci, ale na to, co je tepelně upravené a horké. O dalších střevních parazitózách píšeme v článcích balantidióza a tasemnice, o bakteriálních příčinách cestovatelských průjmů pak v článcích salmonelóza a kampylobakterióza.

Zdroje:

• Clinical Overview of Cyclosporiasis · Clinical Care of Cyclosporiasis · Preventing Cyclosporiasis · Surveillance of Cyclosporiasis · DPDx – Cyclosporiasis. Atlanta: Centers for Disease Control and Prevention, 2024–2026.
• Cyclospora Outbreak Linked to Iceberg Lettuce in 9 States. Atlanta: Centers for Disease Control and Prevention, 24. 7. 2026.
• Rapid Risk Assessment: Cyclospora infections among European travellers returning from Mexico. Stockholm: European Centre for Disease Prevention and Control, 21. 7. 2017.
• Communicable Disease Threats Report, week 29, 13.–17. July 2026. Stockholm: European Centre for Disease Prevention and Control, 2026.
• FABIÁNOVÁ, K.; ČÁSTKOVÁ, J. Cyklosporóza/cyklosporiáza u cestovatelů vracejících se z Mexika. Praha: Státní zdravotní ústav, 24. 7. 2017.
• ORTEGA, Y. R.; SANCHEZ, R. Update on Cyclospora cayetanensis, a Food-Borne and Waterborne Parasite. Clinical Microbiology Reviews. 2010;23(1):218–234.
• HERWALDT, B. L. a kol. An outbreak in 1996 of cyclosporiasis associated with imported raspberries. The New England Journal of Medicine. 1997;336(22):1548–1556.
• ABANYIE, F. a kol. 2013 multistate outbreaks of Cyclospora cayetanensis infections associated with fresh produce. Epidemiology and Infection. 2015;143(16):3451–3458.
• Fotografie: MOSER, Melanie. Cyclospora cayetanensis oocysts. Atlanta: Centers for Disease Control and Prevention. Volné dílo (public domain).
• Cyclospora. Store medisinske leksikon (sml.snl.no), 2026. Dostupné z: https://sml.snl.no/Cyclospora