Rakovina

Nádor (novotvar, tumor, neoplazma nebo také blastom, lidově se ujalo označení rakovina) je charakterizován uskupením buněk, které abnormálně rostou a fungují autonomně, tedy nezávisle na organismu. Mají podstatně vyšší odolnost, rychleji se množí, rostou a ničí okolní buňky. Postižený orgán se pod jejich působením zvětšuje, dochází u něho ke změně tvaru, barvy nebo například tuhosti. Od zdravých orgánů se nádor dále liší svou funkcí – v organismu prakticky žádnou neplní, naopak narušuje funkce těch zdravých.

Kouření a rakovina

Latinsky: Cancer, Carcinoma

Další názvy: nádorové onemocnění, novotvar, tumor, neoplazma, blastom

Příznaky

silné noční pocení

Vyšetření a zákroky

Rozlišujeme dva základní typy nádorů:

Benigní (nezhoubné) nádory: Rostou expanzivně (rozpínavě), tlačí na sousední orgány a způsobují tak jejich atrofii (zmenšení). Ohraničení benigních nádorů je ostré, což zjednodušuje chirurgické odstranění. Nedochází k metastazování.

Maligní (zhoubné) nádory: Rostou infiltračně, pronikají do sousedních tkání. Jejich ohraničení je neostré, není jisté, kde přesně nádor končí, což může zapříčinit, že i po operaci v orgánu přetrvávají nádorové buňky a dochází k pozdějším recidivám. V pokročilejších stádiích vznikají metastáze, při kterých druhotně vzniká nádor i ve vzdálenějších místech. K tomu může dojít cestou lymfogenní (lymfatickými uzlinami), hematogenní (krevním oběhem) nebo porogenní (šíření dutými orgány). Zhoubné nádory se vyznačují také rychlejším růstem buněk.

Stádiem mezi těmito dvěma typy je takzvaná prekanceróza, zdánlivě neškodný stav, který se může zvrtnout ve zhoubný nádor.

Epidemiologie

Výskyt rakoviny ve 20. století má stoupající tendenci, která je do značné míry podmíněna vyšší průměrnou délkou života zejména ve vyspělých zemích. V současnosti umírá na zhoubné nádory v České republice čtvrtina mužů a pětina žen. Zhoubné nádory představují u nás druhou nejčastější příčinu smrti, hned za kardiovaskulárními onemocněními. V roce 2012 bylo u nás zaznamenáno celkem 27 334 případů zemřelých osob na nádorové onemocnění, což bylo o 163 více než v roce minulém.

Příčina vzniku

Rakovina je nemocí primárně genetického původu. Změny v buňce, které nakonec vedou ke vzniku maligního nádoru, jsou vždy důsledkem mutací DNA určitých genů. Geny, jejichž mutace ovlivňuje vznik a vývoj nádoru, se rozdělují na dvě skupiny:

  • Geny regulující růst buněk - tato skupina reguluje dělení buněk a rozděluje se na dvě další podskupiny:

    • onkogeny - přímo stimulují růst, ať už podporou dělení nebo zábranou řízené smrti (apoptózy) buněk. Jejich mutace jsou aktivní v rámci buňky autozomálně dominantní (pro účinek stačí, že zmutuje jen jeden z dvojice genů).

    • tumor supresorové geny (starší název "antionkogeny")

  • Geny upravující poškozenou DNA - jejich poškození zvyšuje výrazně riziko, že dojde k mutaci, která způsobí nekontrolovatelné množení buněk.

Další příčiny vzniku rakoviny

Několik velkých studií dále jednoznačně potvrzuje účast životního prostředí a životního stylu na vznik určitých druhů rakoviny. Je známo, že vdechování chemicky znečištěného vzduchu a škodlivé chemické látky ve stravě (chemické karcinogeny) nebo vystavování se vlivu ionizujícího záření (fyzikální karcinogeny), mohou zhoubné onemocnění vyvolat.

Nejvýznamnějším chemickým karcinogenem je bezpochyby tabákový kouř. Neškodí pouze aktivním kuřákům, ohroženi jím jsou i pasivní kuřáci, tedy nekuřáci, kteří jsou po určitou dobu kouři vystaveni. Se škodlivými chemickými karcinogeny se skoro denně setkáváme také v přijímané potravě. Nepříznivý dopad má konzumace uzenin a celkově strava bohatá na dusičnany či dusitany. V neposlední řadě patří mezi zásadní karcinogeny alkohol a toxiny plísní. Všem těmto látkám se můžeme vyhýbat a minimalizovat jejich působení na naše tělo. Hůře se už dá zamezit chemikáliím ve vzduchu, které vznikají průmyslovou činností či výfukovými plyny dopravních prostředků.

Mezi ionizující záření řadíme záření ultrafialové (sluneční), rentgenové a radioaktivní.

K dalším známým faktorům přispívajícím ke vzniku některých typů rakoviny patří viry (biologické karcinogeny), které specificky narušují DNA buněk v místě regulačních genů. Důležitou roli hraje také vlivy hormonální.

Výskyt zhoubných onemocnění stoupá s věkem. To je s největší pravděpodobností způsobeno tím, že karcinogenní faktory působí na organismus déle a šance na vznik rozhodující mutace se zvyšuje. Díky hygieně a moderní medicíně se dnes lidé ve vyspělých zemích dožívají delšího věku, a to do jisté míry vysvětluje zvýšený výskyt rakoviny v západním světě.

U dětí a dospívající mládeže jsou nejčastějšími formami rakoviny leukémie, sarkomy a nefroblastom. Naštěstí jsou vzácné a jejich léčení v posledních letech značně pokročilo.

Významnou obrannou roli má imunitní systém lidského těla. Abnormální buňky v lidském těle se neustále vytvářejí, ale samozničitelný mechanismus (apoptóza) a imunitní systém je obvykle ničí.

Příznaky rakoviny

Nádory se mohou projevit komplikacemi v místě svého růstu. Projev pak bude charakteristický podle lokalizace:

  • nádor jater – žloutenka, zvětšení jater,
  • nádory krvetvorné tkáně (leukémie a lymfomy) – horečka, krvácení, těžké infekce,
  • nádory ledvin – krev v moči, bolest v boku či v zádech, hmatné zvětšení ledviny,
  • nádor mozku – epilepsie, bolest hlavy,
  • nádor plic – kašel, vykašlávání krve,
  • nádor prostaty – časté močení, menší proud moči,
  • nádor prsu – lokální zduření,
  • nádor slinivky břišní – poruchy trávení, žloutenka,
  • nádor tlustého střeva – krev ve stolici, zácpa.

Kromě toho, že nádor roste v místě, různou měrou ovlivňuje celkový stav organismu. Projevují se příznaky jako silné noční pocení, zvýšený výdej energie, nechutenství a úbytek hmotnosti, který vede až ke kachexii.

Léčba rakoviny

U benigního i maligního nádoru se v prvé řadě přistupuje k jeho odstranění chirurgickou cestou. Kromě poškozené části orgánu se lékaři snaží odstranit také nádorové buňky. Nejsou-li všechny odstraněny, nádor má tendenci se vracet a metastazovat. Složitost operace se zvyšuje s blízkostí důležitých orgánových částí, jakými jsou například nervy, plíce nebo velké cévy. V některých případech je tak operace dokonce nemožná. Po chirurgickém zákroku následují další léčebné postupy, které mají za úkol vývoj rakoviny zpomalit, pozastavit a zničit nádorové buňky. Mezi nejběžnější patří chemoterapie, radioterapie, imunologická či hormonální terapie a v neposlední řadě nesmí být opomínána ani psychoterapie pro zlepšení pacientovi duševní pohody. U hematogenních nádorů se přistupuje k transplantaci kostní dřeně.

Konečné vyléčení se odvíjí od druhu nádoru, jeho rozsahu, výskytu přidružených metastáz a regeneračních a reparačních vlastností postiženého orgánu stejně jako okolních tkání. Největší šanci mají pacienti, kteří nádor zachytí v počátečním stádiu.

Prevence rakoviny

Základem prevence je vyhýbat se škodlivým vlivům, které vznik nádoru podporují. Snažíme se tedy vyhýbat ionizačnímu záření a častému styku s chemickými látkami. Omezujeme příjem tuků a jiných nezdravých složek ve stravě, nekouříme a nenadužíváme pití alkoholických nápojů. Naopak jíme vyváženou stravu plnou zeleniny, ovoce a vlákniny, z masa neholdujeme nadměrně tomu červenému, dáváme přednost rybám. Dodržujeme pravidelný pohyb. Bráníme se virovým nákazám, které mohou vzejít například z častého střídání sexuálních partnerů nebo nesterilního používání injekcí.

Při prvotních příznacích vyhledáme zavčas lékaře. I bez symptomů se pravidelně podrobujeme prohlídkám, které jsou nám v určitém věku a při určitých typech rakoviny doporučovány. Stejně tak provádíme samovyšetření u typech rakoviny k tomu vhodných (například u rakoviny prsu), sledujeme změny (například na kůži), které mohou vést k rozvinutí nádoru. Všímáme si jakýchkoliv zvláštních bulek, zduření nebo vředů či nehojících se ran. Co se týče celého organismu, na pozoru jsme, pokud dochází k náhlé ztrátě hmotnosti, únavě či nechutenství.

Revize článku: Simona Knotková

Mohlo by vás také zajímat



 

comments powered by Disqus