Nemoci z povolání

Nemoc z povolání je porucha zdraví, kdy chorobné změny na zdraví přímo souvisí s výkonem povolání uvedených v registru nemocí z povolání. Výkon těchto povolání lze tedy označit za nespornou příčinu té které nemoci.

Platná právní definice nemoci z povolání je zahrnuta v § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb.: „Nemoci z povolání jsou nemoci, které vznikají negativním působením chemických, fyzikálních, biologických nebo i jiných škodlivých vlivů, jestliže vznikly za podmínek uvedených v rejstříku nemocí z povolání. Za nemoc z povolání je považována i akutní otrava, ke které dochází během nepříznivého vlivu chemických látek na zdraví člověka.“

Charakter nemoci z povolání

Nemoc z povolání může mít charakter jak trvalý (chronický), tak i dočasný. V případě dočasného charakteru nemoci mizí chorobné změny buď léčbou anebo pouhým zanecháním vykonávaného povolání. V případě chronického charakteru zase záleží na zvážení zaměstnance provádějícího rizikové povolání, zda je pro něj vhodné nebo žádoucí, aby i nadále ve výkonu povolání pokračoval, což je stejné rozhodování, jako je i u jiných příčin nemocí – nevhodné prostředí, špatná životospráva, nevyhovující mezilidské vztahy atd.

Nejčastější příčiny nemocí z povolání

Jak jsme zmínili již výše, mohou být nemoci z povolání vyvolány různými chemickými, fyzikálními, nebo biologickými faktory. Nejčastějšími příklady těchto faktorů jsou vibrace přenášené na horní končetiny, nadměrné přetěžování končetin, vdechování prachu obsahujícího SiO₂, přenosné nemoci vč. parazitárních a jiná kožní onemocnění.

Skupiny nemocí z povolání

1) Nemoci způsobené chemickými látkami - akutní i chronické otravy v průmyslových provozech, kam lze zařadit také otravy CO u topičů a vznik profesních karcinomů.

2) Nemoci způsobené fyzikálními faktory - jde o nejčastější skupinu nemocí z povolání, přičemž hlavním představitelem této skupiny je syndrom karpálního tunelu. Mezi další příznaky patří Raynaudův fenomén (práce s vibrujícími stroji) a nedoslýchavost způsobená zejména profesionálním poškozením sluchu nadměrným hlukem.

3) Nemoci dýchacích cest a pohrudnice - do této skupiny patří silikóza, pneumokonióza, azbestóza, astma, rakovina plic vzniklá působením radioaktivních látek, CHOPN (Chronická obstrukční plicní nemoc) a exogenní alergická alveolitida.

4) Kožní nemoci způsobené fyz./chem./bio faktory - do této skupiny řadíme kontaktní alergickou dermatitidu a kontaktní iritační dermatitidu. Základ diagnostiky spočívá v kožních epikutánních testech s běžnými alergeny a s látkami příslušného pracoviště.

5) Nemoci přenosné a parazitární - nejčastější nemocí z povolání této skupiny je svrab, jenž se objevuje hlavně u zdravotníků. Vzácné jsou však i případy výskytu hepatitid a TBC, kdy jsou nejvíce ohroženi opět zdravotníci.

6) Ostatní nemoci - sem patří například postižení hlasivek jedinců se zvýšenou hlasovou zátěží, jako jsou především zpěváci.

Postup posouzení nemoci

Posouzení nemoci z povolání může být provedeno pouze se souhlasem pacienta. Nemoc z povolání se posuzuje a uznává dle zdravotního stavu pacienta.

Nejdříve však musí být prokázáno, že dotyčný skutečně pracoval za podmínek, při kterých daná nemoc vznikla. Zaměstnavatel pak musí takovému pracovníku umožnit pracovnělékařské služby a bezproblémový vstup na pracoviště.

Finanční náhrada

Finanční náhrada je poskytována za:

1. ztrátu výdělku - zahrnuje PN  (pracovní neschopnost), nižší výdělek při převedení na jinou práci, pokles výdělku při uznání invalidity,
2. za bolest a znesnadnění společenského uplatnění,
3. náklady spojené s léčením - užívání léků, pobyt v lázních,
4. náklady spojené s pohřbem a dále náklady na výživu pozůstalým, jednorázové odškodnění pozůstalých – v případě úmrtí souvisejícího s nemocí z povolání.

Zdroj:

• Předpis 290/1995 Sb.