Tuberkulóza

Tuberkulóze (TBC) patří mezi infekční onemocnění. Byla popsána již v antických dobách – Starém Řecku i Římu. Jejím původcem je mycobacterium tuberculosis. Přes veškeré snahy zdravotníků o její vymícení je stále velkou hrozbou. Dle údajů světové zdravotnické organizace je nakaženo mykobakterií tuberculosis přibližně 1,7 miliardy lidí a asi u 10% z nich dojde k rozvoji nemoci. Každoročně zemřou ve světě asi dva miliony lidí na tuberkulózu. V naší republice bývá hlášeno cca 1000 nových případů a recidiv ročně z toho část asi 15% tvoří cizinci.

Tuberkulóza (TBC)

Latinsky: Tuberculum

Další názvy: TBC, tubera, souchotě, souchotiny, úbytě, tuberkulosa

Příznaky

vykašlávání hlenu vykašlávání krve

Očkování

Diagnóza

Nemoc je mnohdy považována za sociální chorobu, ale i lidé dobře situovaní se mohou nakazit. Riziko nákazy tuberkulózou vzrůstá u lidí s narušenou imunitou.
Bakterie se šíří kapénkovou cestou. Zdrojem je nakažený člověk.

Původce onemocnění TBC

Původcem je mycobacterium tuberculosis, které v roce 1882 objevil a popsal Robert Koch a v roce 1905 za svůj objev obdržel Nobelovu cenu. Jedná se o aerobní acidorezistentní, alkoholorezistentní, alkalorezistentní tyčku – bacil. Je tedy vysoce odolná proti dezinfekci i vyschnutí. Ve vysušeném stavu může přežít i 3 týdny. Podobně tak v těle nakaženého dokáže přebývat dlouhou dobu nepoznána v dormatntním ,,spícím“ stavu. Přenos se děje inhalační cestou v 80-90%, je možný i přímým dotykem či společně se stravou. Mykobakterium vyvolává specifický tzv. granulomatózní zánět.

Nákaza tuberkulózou

Rozlišují se různé formy tuberkulózy.

První z nich je primární tuberkulóza, označovaná též jako dětský typ, jenž vzniká při prvním setkání organismu s mykobakterií. Bacil se dostává do plic, kde dojde k jeho pomnožení a vyvolá tak lokální zánětlivou reakci. Nezůstává však pouze v plicích, ale šíří se i do lymfatických uzlin a vytváří se tak tzv. primární tuberkulózní komplex. Až v 90% případů dojde k samovolnému vyhojení tuberkulózních ložisek. Ložisko bývá opouzdřeno vazivem, poté i kolagenem a v další fází kalcifikuje. Vznikají tuberkulózní kaverny. Takové ložisko se může stát zdrojem reinfekce, pokud dojde k oslabení organismu.

U nevyhojení primárního komplexu se může infekce šířit dále do těla přes lymfatické cesty nebo krví.

Postprimární - sekundární tuberkulóza se objevuje u lidí, kteří již někdy byli infikování mykobakteríí – dochází k reaktivaci zapouzdřené mykobakteriózy nebo k reinfekci z venku. Nejčastěji  jsou opět postižené plíce. Na rentgenových snímcích se nemoc projevuje jako plicní infiltrát, který po čase propadá kaseózní ,,sýrové“ nekróze, tj. dochází k rozpadu tkáně a může dojít k rozsevu tuberkulózy. Může se šířit do okolí – vykašláváním, polykáním, lymfatickými cestami a krví po těle.

I zde může dojít k vyhojení, které se projevuje zmnožením kolagenního vaziva, jizvením a vznikem fibrózy v plicích.

V případě primární i sekundární infekce se při šíření mykobakterií po těle může bacil dostat i do jater, sleziny, mozku – na meningy, do kostí, ledvin či nadledvin, do střeva, kůže, genitálu, kde vyvolá zánětlivou odezvu s poškozením tkáně. V případě, že je infekce akutní, se jedná o tzv. miliární tuberkulózu, která má výrazné klinické projevy.

Klinický obraz

Primární infekce často probíhá bezpříznakově nebo se projeví vyššími teplotami, únavností a nechutenstvím.

Sekundární tuberkulóza může taktéž probíhat bez příznaků, ale častěji se projevuje zprvu plíživými necharakteristickými příznaky. Spíše připomíná virózu či chřipku. Je přítomna únava, nechutenství, hubnutí, zvýšené teploty, noční pocení, zprvu suchý, později vlhký kašel s vykašláváním, mnohdy i krvavého sputa.

V případě miliární tuberkulózy jsou přítomné výrazné příznaky. Miliární forma je provázena sepsí, dušností, nedostatečným okysličením tkání, zrychlenou srdeční akcí, vysokými teplotami, pokud jsou zasaženy meningy, jsou přítomné neurologické příznaky jako silné bolesti hlavy, obluzenost atd. 

Diagnostika

Mykobakterium je možné izolovat přímo z ložisek ve tkáních, ze sputa, výtěru aj. Následně je možné vzorek obarvit speciálním barvením dle Ziehl-Neelsema, které bakterie prokáže, či se vzorek kultivuje. Odečítá se po 3, 6 a 9 týdnech, abychom mohli říci, že je výsledek negativní, nesmí narůst na živných půdách kolonie bakterií ani po 12 týdnech.
Novější metodou je použití polymerázová řetězové reakce – PCR, která objevuje specifické sekvence DNA mykobakteria. Doprovodnými vyšetřeními jsou i RTG, které odhalí typické stíny v plicích, kaverny atd.

Provádí se též Mantoux II test, který je u tuberkulozy pozitivní – po vpichu tuberkulinu do kůže se objeví do 72 hodin více než 6 milimetrová kožní reakce.

Léčba tuberkulózy

Nebezpečím u tuberkulóz, stejně jako u ostatních bakterií, je vzrůstající rezistence na antibiotika. U léčby tuberkulózy je nutné počítat s tím, že se v těle nacházejí bakterie v různém stádiu růstu. Je tedy nutné použít antibiotika, která zasáhnou všechny formy.

Jsou zde

  • bakterie aktivně rostoucí v dobře okysličených tkáních,
  • bakterie pomalu nebo přerušovaně rostoucí v oblastech TBC lézí,
  • bakterie přežívající v oblastech s nízkým obsahem kyslíku, v místech zánětu a v makrofázích,
  • bakterie přežívající v dormantním stavu v místech bez přístupu kyslíku.

Dle standardizovaného protokolu jsou sestavené kombinace antibiotik, která jsou nemocným s tuberkulózou podávána.

Jedné se o antibiotika

  • baktericidní, která usmrcují bakterie ve stádiu dělení – množení (nidrazid, rifampicin, streptomycin),
  • bakteriostatická, jež množení bakterií, ale nezabíjí je (ethambutol),
  • se ,,sterilizačním“ účinkem, jež zabíjejí perzistující bakterie (pyrazinamid, rifampicin).

Užívaná antibiotika s sebou nesou mnohé nežádoucí účinky – nevolnosti, zvracení, bývají toxická pro játra či ledviny, může dojít k narušení krvetvorby aj.
Léčba probíhá kombinací 3 nebo více léků. V první fázi je pacient hospitalizovaný, nejméně dva měsíce, později je propuštěn do domácí péče a dochází do nemocnice, ale pokračuje v užívání antibiotik po dobu cca dalších 4 měsíců. Minimální doba léčby je 6 měsíců.

Prevence

Jako prevence slouží očkování, které se provádí již v kojeneckém věku. Používá se živá oslabená vakcína. Pokud je očkování úspěšné, objeví se v místě vpichu drobné zduření a zarudnutí. V současné době se neočkuje plošně.

Komplikace a prognóza

Nejčastějšími komplikacemi plicní formy jsou hemoptýza – vykašlávání krve, empyém – hnis v hrudní dutině, bronchiektázie, aspergilová infekce, zánět pohrudnice, u mimoplicní tuberkulózy pak např. osteomyelitidy, meningitidy, selhání nadledvin.

U léčeného onemocnění, kdy nejsou bakterie rezistentní na antituberkulotika, je prognóza dobrá a dochází k plnému vyléčení, u rezistentních a neléčených forem může dojít až k úmrtí.

Autor: Drahomíra Holmannová

Mohlo by vás také zajímat



 

comments powered by Disqus