Burkittův lymfom
Latinsky: lymphoma Burkitti
Další názvy: Burkittův nádor, Burkittův sarkom, Burkitt lymphoma, BL
Příznaky
Týká se části těla
Diagnóza
Lékařský obor
Burkittův lymfom je vzácný, ale mimořádně agresivní zhoubný nádor lymfatické tkáně. Patří mezi B-buněčné non-Hodgkinovy lymfomy a platí za nejrychleji rostoucí nádor, jaký u člověka známe – nádorová masa může zdvojnásobit svůj objem zhruba za jeden až dva dny. Buňky, které se tak překotně dělí, jsou ale velmi citlivé na chemoterapii, a proto jde při včasné a intenzivní léčbě o nádor dobře vyléčitelný, především u dětí.
Co je Burkittův lymfom
Nádor vzniká ze zralých B-lymfocytů, tedy bílých krvinek, které se za normálních okolností starají o tvorbu protilátek. Jeho genetickým znakem je přestavba genu MYC na osmém chromozomu. Asi u osmdesáti procent nemocných se úsek s tímto genem přesune na chromozom 14 do sousedství genů pro těžké řetězce imunoglobulinů, odborně se mluví o translokaci t(8;14). U zbývajících pacientů se MYC spojí s chromozomem 2 nebo 22. Výsledek je pokaždé stejný: gen MYC, který v buňce funguje jako hlavní vypínač a zapínač dělení, zůstane trvale zapnutý a buňka se množí bez brzd.
Pod mikroskopem tvoří nádorové buňky souvislé pole středně velkých buněk, mezi nimiž jsou roztroušeny světlé makrofágy pohlcující odumřelé buňky. Patologové tento obraz tradičně nazývají „hvězdné nebe“. Prakticky všechny nádorové buňky jsou v některé fázi dělení, což se projeví téměř stoprocentní pozitivitou proliferačního znaku Ki-67.
Tři formy nemoci
Světová zdravotnická organizace rozlišuje tři klinické varianty, které mají stejný genetický základ, ale liší se tím, kde a koho postihují.
- Endemická forma se vyskytuje v rovníkové Africe a na Papui-Nové Guineji, tedy v oblastech, kde je trvale rozšířená malárie. Postihuje hlavně děti mezi čtvrtým a sedmým rokem a v těchto regionech je nejčastějším dětským nádorem vůbec. Typicky začíná v čelisti nebo kolem očnice. Téměř ve všech případech jsou nádorové buňky infikované virem Epsteina a Barrové.
- Sporadická forma se objevuje po celém světě včetně Evropy a Česka. Nejčastěji ji mají děti, dospívající a mladí dospělí, muži zhruba třikrát častěji než ženy. Obvykle vychází z břišní dutiny, zejména z oblasti, kde tenké střevo přechází v tlusté. Virus EBV se v nádoru prokáže jen u menšiny pacientů.
- Forma spojená s imunodeficitem se týká lidí s oslabenou imunitou, nejčastěji nakažených virem HIV, a vzácněji také pacientů užívajících léky proti odhojení transplantovaného orgánu. Burkittův lymfom se u lidí s HIV může objevit i ve fázi, kdy počet CD4 lymfocytů ještě není výrazně snížený a nemoc nepřešla do stadia AIDS.
Denis Burkitt a objev prvního lidského nádorového viru
Nemoc nese jméno irského chirurga Denise Burkitta, který v padesátých letech minulého století pracoval v ugandské Kampale. Všiml si, že u tamních dětí se nápadně často objevují rychle rostoucí nádory čelisti, a v roce 1958 je popsal v britském chirurgickém časopise. Následně zmapoval jeho výskyt napříč Afrikou a zjistil, že kopíruje teplé a vlhké oblasti, kde se daří komárům přenášejícím malárii – v pozadí tedy mohla stát infekce.
Burkittovy přednášky zaujaly britského patologa Michaela Anthonyho Epsteina, který začal zkoumat vzorky nádoru zasílané z Ugandy. V roce 1964 popsal společně s Bertem Achongem a Yvonne Barrovou v časopise The Lancet virové částice v kultivovaných buňkách Burkittova lymfomu. Šlo o dosud neznámý herpesvirus, dnes nazývaný virus Epsteina a Barrové (EBV), a zároveň o vůbec první virus spojený se vznikem nádoru u člověka. Tentýž virus později vědci identifikovali jako původce infekční mononukleózy, kterou prodělá velká část populace bez jakýchkoli následků. Samotná nákaza EBV tedy k lymfomu nestačí; v Africe se k ní přidává opakovaná malárie, která imunitní systém dlouhodobě vyčerpává a zvyšuje pravděpodobnost chybné přestavby genu MYC.
Příznaky Burkittova lymfomu
Pro všechny formy je typické, že potíže narůstají velmi rychle, během několika dnů až týdnů. U sporadické formy, se kterou se lékaři setkávají v Evropě, stojí v popředí břišní obtíže. Nemocný pociťuje bolest břicha, nadýmání a pocit plnosti, břicho se může viditelně zvětšovat a lékař někdy nahmatá tuhou masu. Nádor vycházející ze stěny střeva může způsobit střevní neprůchodnost nebo vchlípení jednoho úseku střeva do druhého, takzvanou intususcepci, které se projeví křečovitými bolestmi, zvracením a zástavou odchodu stolice. Nezřídka se proto nemoc odhalí až při operaci pro náhlou příhodu břišní. Do dutiny břišní se může vylévat tekutina a nádor může utlačovat ledviny nebo močovody.
Endemická forma se ohlásí otokem čelisti nebo obličeje, uvolněním zubů a vytlačením oka z očnice. U formy spojené s HIV bývají častěji postižené mízní uzliny, kostní dřeň a nervový systém.
Mnoho pacientů má takzvané B-symptomy, tedy horečky bez zjevné infekce, výrazné noční pocení a nechtěný úbytek hmotnosti o více než desetinu během půl roku. Přidává se únava a nechutenství. Pokud lymfom pronikne do kostní dřeně, vytlačí zdravou krvetvorbu a objeví se chudokrevnost s bledostí, sklon ke krvácení a infekcím; při masivním postižení dřeně se nemoc chová jako akutní leukémie. Postižení centrálního nervového systému se může projevit bolestí hlavy, ochrnutím hlavových nervů, například poklesem koutku nebo dvojitým viděním, a slabostí končetin. Podle velké americké analýzy z let 2009 až 2018 mělo postižení mozku nebo mozkomíšních obalů v době diagnózy 19 procent dospělých pacientů.
Diagnostika
Protože nádor roste tak rychle, je třeba vyšetření provést během několika dnů. Rozhodující je biopsie, tedy odběr tkáně z nádoru nebo zvětšené uzliny, případně vyšetření buněk z výpotku v dutině břišní či hrudní. Patolog posoudí vzhled buněk a imunohistochemicky zjistí, které bílkoviny nesou na povrchu. Typický je průkaz B-buněčných znaků CD20 a CD10 a bílkoviny BCL6 při současné nepřítomnosti BCL2 a s indexem Ki-67 blízkým sto procentům. Přestavbu genu MYC potvrdí metoda FISH, při níž se fluorescenčně značené sondy navážou na příslušné úseky chromozomů. Pomůže to odlišit Burkittův lymfom od jiných agresivních lymfomů, které se léčí jinak.
Rozsah onemocnění se určuje pomocí PET/CT, které zachytí metabolicky aktivní ložiska v celém těle. Následuje vyšetření kostní dřeně a lumbální punkce, při níž se v mozkomíšním moku hledají nádorové buňky. Z krevních testů je důležitá hladina laktátdehydrogenázy (LDH), která odráží objem nádoru, dále ledvinné funkce, kyselina močová, draslík a fosfor. Vždy se vyšetřuje i HIV.
Léčba
Léčba Burkittova lymfomu se zásadně liší od léčby pomaleji rostoucích lymfomů. Používá se krátká, ale velmi intenzivní kombinovaná chemoterapie podávaná v rychlém sledu cyklů, aby nádor neměl mezi nimi čas znovu dorůst. Odvozená je z režimů pro dětské leukémie. U dětí se v Evropě používají protokoly skupiny LMB, u dospělých například režim CODOX-M/IVAC, střídající cyklofosfamid, vinkristin, doxorubicin a vysokodávkovaný metotrexát s ifosfamidem, etoposidem a cytarabinem, nebo hyper-CVAD. K chemoterapii se přidává monoklonální protilátka rituximab, která se váže na znak CD20 na povrchu B-lymfocytů.
Přínos rituximabu jasně prokázala mezinárodní randomizovaná studie u 328 dětí a dospívajících s vysoce rizikovým B-buněčným lymfomem, z nichž 86 procent mělo Burkittův lymfom. Tříleté přežití bez události dosáhlo s rituximabem 93,9 procenta oproti 82,3 procenta při samotné chemoterapii. U starších a křehčích dospělých, kteří by intenzivní režimy nesnesli, se uplatňuje méně toxický režim DA-EPOCH-R s dávkami upravovanými podle krevního obrazu. V multicentrické studii se 113 dospělými, z nichž čtvrtina byla HIV pozitivní a polovina starší 49 let, dosáhlo čtyřleté přežití bez události 84,5 procenta, a to bez ohledu na věk a HIV status.
Nedílnou součástí léčby je profylaxe postižení mozku. Chemoterapie podávaná do žíly do mozkomíšního moku proniká jen omezeně, proto se léky jako metotrexát či cytarabin aplikují přímo do páteřního kanálu a do protokolu se zařazuje vysokodávkovaný metotrexát. Lidé s HIV zároveň dostávají kombinovanou antiretrovirovou léčbu.
Syndrom nádorového rozpadu
Velkým nebezpečím prvních dnů léčby je syndrom nádorového rozpadu. Když chemoterapie během krátké doby zničí obrovské množství nádorových buněk, uvolní se do krve draslík, fosfor a nukleové kyseliny, z nichž vzniká kyselina močová. Ledviny takovou zátěž nezvládnou, hrozí jejich akutní selhání a nebezpečné poruchy srdečního rytmu. U Burkittova lymfomu se syndrom může objevit dokonce ještě před zahájením léčby. Prevence proto začíná okamžitě: pacient dostává velké objemy tekutin do žíly, alopurinol nebo rasburikázu, které snižují hladinu kyseliny močové, a léčba se zahajuje mírnou předfází s nízkými dávkami cyklofosfamidu, vinkristinu a kortikoidů. Někdy je nutná krátkodobá dialýza.
Prognóza
U dětí a dospívajících léčených ve specializovaných centrech je dnes vyléčení pravidlem: s moderní chemoterapií a rituximabem přežívá dlouhodobě přes 90 procent pacientů. Relaps, pokud přijde, se obvykle objeví v prvním roce po léčbě; pacient, který je dva roky bez nemoci, je s velkou pravděpodobností vyléčen. U dospělých jsou výsledky horší a se stoupajícím věkem klesají, protože starší pacienti hůře snášejí intenzivní léčbu. Analýza 641 dospělých z 30 amerických onkologických center ukázala tříleté celkové přežití 70 procent. Nepříznivými faktory byl věk nad 40 let, horší celkový stav, LDH nad trojnásobek normy a postižení mozku; pacienti bez nich přežívali z 95 procent, při dvou a více zhruba z poloviny. Výsledky byly lepší u těch, kdo dostali rituximab a byli léčeni v akademickém centru.
V zemích s nízkými příjmy, kde se endemická forma vyskytuje nejčastěji, je situace mnohem horší. Intenzivní léčba tam bývá nedostupná a výsledky zaostávají za vyspělými zeměmi.
Zdroje:
- PENKA, Miroslav; TESAŘOVÁ, Eva a kol. Hematologie a transfuzní lékařství I: Hematologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3459-0.
- MOLYNEUX, Elizabeth M.; ROCHFORD, Rosemary; GRIFFIN, Beverly et al. Burkitt's lymphoma. The Lancet. 2012, 379(9822), 1234–1244. DOI: 10.1016/S0140-6736(11)61177-X.
- EPSTEIN, M. A.; ACHONG, B. G.; BARR, Y. M. Virus particles in cultured lymphoblasts from Burkitt's lymphoma. The Lancet. 1964, 283(7335), 702–703. DOI: 10.1016/S0140-6736(64)91524-7.
- MINARD-COLIN, Véronique; AUPÉRIN, Anne; PILLON, Marta et al. Rituximab for high-risk, mature B-cell non-Hodgkin's lymphoma in children. New England Journal of Medicine. 2020, 382(23), 2207–2219. DOI: 10.1056/NEJMoa1915315.
- ROSCHEWSKI, Mark; DUNLEAVY, Kieron; ABRAMSON, Jeremy S. et al. Multicenter study of risk-adapted therapy with dose-adjusted EPOCH-R in adults with untreated Burkitt lymphoma. Journal of Clinical Oncology. 2020, 38(22), 2519–2529. DOI: 10.1200/JCO.20.00303.
- EVENS, Andrew M.; DANILOV, Alexey; JAGADEESH, Deepa et al. Burkitt lymphoma in the modern era: real-world outcomes and prognostication across 30 US cancer centers. Blood. 2021, 137(3), 374–386. DOI: 10.1182/blood.2020006926.




